Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
máša h.: já o voze,ty o koze
Juana: 8:42 tak snad je něco jiného dostat dírek od malého dítěte a od dospělé ženské ne? taky nemám mámě za zlé, že ty moje výtvory prostě časem letěly do koše
Jinak já třeba mám od mojí tety háčkovaný pléd. Fialový. Nikdy jsem ho nepoužila, ale taky nevyhodila, i když teta už nežije. Schovaný ve skříni ničemu nepřekáží, chleba nežere, a dneska je to vlastně jediná památka, kterou na tetu mám.
Ono by to možná se chtělo jaksi oprostit od faktu, že dárcem byla právě tchyně. 
Kdyby dečičky darovala sestra, matka, nebo dcera, taky by letěly do koše? Odhaduji, že tam by se přistupovalo s větším taktem. Kdo máme děti, tak víme, jaké příšernosti jsou ti miláčkové schopní vyrobit, třeba ve školce - a vyhazujeme jim ty výtvory, i když jsou nepovedené, nebo nevkusné? Ne, ještě si je hrdě vystavujeme, aspoň na chvíli, aby měl potomek radost. Proč by se nemohlo udělat totéž pro dospělého, který do toho dárku dal taky spoustu energie a že má jiný vkus, za to přece nemůže, ani o tom nemusí vědět. Tchyně je taky člověk.
.gif)
Marjána: kamarády si vybíráme, tchýně bývají přidělovány shodou genů s naším partnerem, takže kamarádství naprosto netřeba.
evropka: no, já už mám holky dospělý... to už bych teda měla zrušit vánoce
... docela ráda bych to udělala... 23.12. jsem chtěla koupit salám do salátu a stála jsem půl hodiny jednu frontu a další u kasy... fakt už mě to předvánoční šílenství nebaví
Renee: jasně.
s takovouhle tchýní se kamarádit nejde - dneska jsou to dečky a zítra bůh ví co, bude vám diktovat jak generál.
Moudrá-Anahir Myslím si přesně to co by měla paní Radka udělat-omluvit se.Nebude to mít lehké,ale za klid v celé rodině to jistě stojí,držím palce!Přeji všem klidný a pohodový čas i celý rok 2011-Ani.
Renee: jistěže ujede a pak existují takové disciplíny, jako je omluva. Ta je na místě dokonce i v případě, že mám sice věcně pravdu, ale druhého se to dotklo, případně mu to ublížilo.
Tím se dá věc uzavřít a potom může v poklidu vyšumět.
Spousta lidí má potřebu ihned demonstrovat své pocity a ujede jim něco nevhodného a společensky nepřijatelného, budiž, tak je třeba umět z toho vycouvat se ctí.
Hrdinně trvat na svém lze ve vyhrocených případech, ale v běžné lidské komunikaci to není potřeba a myslím, že vyhození háčkované dečky je přímo demonstrativním příkladem, kdy se můžeme poučit, jak vyhladit své nevhodné chování.
Takže omluva manželovi za nevhodné chování vůči jeho matce, kterou má jistě rád a omluva tchýni je rozhodně na místě.
Myslím, že ani ta kytka by nebyla od věci.
Příště lze takticky vysvětlit, že háčkované dečky nejsou úplně to pravé, ale až příště.
Stanik: máša h.: myslím že vánoce jsou především o dětech...pojmy s dojmy,tak od tebe to sedí
Mamina6: byl vyrobený z lásky
a to se fakt cení, vlastnoručně to vyrobit jak pro sebe, tak ale aj pro snachu......
obdivuhodné
Mpoje bábinka(nebe ať jí je lehké) mi uháčkovala halenku, stále ju tu mám, i když se mé proporce už do ní nevejdouale dělala ho, když měla šedý zákal, byla aj po operaci.......mám to dodnes, nemám to srdce to vyhodoit, i když to už nepotřebuji
evropka: stromek strojim, ale nebavi me to. Obligatni vanocni ritualy dodrzujem, i kdyz mi to prijde zbytecny.
Tento rok aspon odpadly ty navstevy prizne, protoze jsem meli pohotovost.
Absence touhy po detech a vanoce spolu nesouvisi, pletes i pojmy s dojmy
Za sebe říkám, že já též nejsem dečkový typ, ale líbí se mi to u starších lidí...Ale pokud by mě tím někdo obdaroval, schovala bych si to, nevyhazovala, nikdy nevíš, kdy se Ti to může hodit, i kdyby jen další dárwk pro někoho, ale vyhazovat????
Ano, darovanýmu koni na zuby nekoukej....i kdyby Ti dala tkaničky do bot, měla bys být vděčná a Tvé tchýni se nedivím, já bych byla nasratá pěkně dlouho.......dárek je dárek, ať je jakýkoli
A vůbec, nikdo nejsme neomylný a každému občas něco ujede, jen si to přiznejme. Třeba měla Radka zrovna PMS, proto se zachovala tak nevypočitatelně a zbrkle 
Taky jsem udělala nebo řekla věci, na které nejsem hrdá. Naši blízcí by nás měli umět brát i s našimi chybami. Manžel je osoba nejbližší, ten se s tím snad časem srovná, bylo to ošklivé, ale ne důvod k rozvodu. Tchyně tak blízká není, ale zas není životně nutné se s ní přátelit, dá se celkem pohodlně fungovat i bez toho
evropka: fakt nechápu, proč do toho pleteš děti
