Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
medved: to je přesně otázka vychování - slušný člověk to nenazve pokrytectvím, ale taktem
Vím, že jsi to přesně tak myslela. Můžeme se ohánět upřímností nade vše, ale pak taky nesmíme plakat, když s námi nemluví ani vrata od chlíva, protože na tu naši "upřímnost nade vše" není nikdo zvědavý.
Ba, dokonce takový šéf nás za ni může vyrazit, prpotože to v kolektivu prostě škodí a když to škodí v kolektivu, škodí to i v jiných vztazích.
Ano, ať žijí vánoce a povinné obdarovávání 
Jinak tyhle zkušenosti mám taky, tchýně byla zvyklá mi pravidelně dávat oblečení. Takové, které nosila sama - móda z vietnamské tržnice, nikde jinde zásadně nenakupovala. Nevadilo jí, že jsem typ, který by na sebe hadry z tržnice vzal leda tak na skládání uhlí, kdybych tuto činnost někdy dělala
Takže jednou jsem dostala úžasný svítivě zelený svetr z materiálu, který působil vyrážku už na pohled, jindy červené tričko se sněhuláky (!!), které bylo rozpárané ve švu, potom pyžamo z takové umělotiny, že se skoro lámalo, a tak bych mohla pokračovat. Byly toho mraky. Nikdy jsem nic z toho nenosila.
Jenomže jsem se diplomaticky chovala, to naštěstí zvládám. Krátce po vánocích měla tchyně narozeniny a když jsme přišli, hned ve dveřích se ptala, proč nemám ten úžasný zelený svetřík, že mi přece musí moc slušet. Rychle jsem odpověděla, že jsem ho měla den předtím v práci, všichni mi ho chválili a teď je ve špíně a čeká na vyprání 
Sežrala mi to i s navijákem a byl klid. Nikdy se nedozvěděla, že ten hnus odpočívá v kontejneru, protože něco tak šeredného bych nedala ani nepříteli. Tchýně měla opravdu mimořádně špatný vkus.
Radka to už podělala a co bylo vyřčeno, zpátky se nevezme. Nedá se nic dělat, stalo se. Buďto se manžel a tchyně uklidní, nebo ne. Asi bych nepodlézala a s pugétem bych tam nechodila. Nechala bych to času.
.jpg)
Stanik: fakt chápu proč nechceš děti
ani stromek bys jim neustrojila...proti gustu
.jpg)
Na druhou stranu, ona projevila necitlivost v tom, že chtěla obdarovat někoho, o kom nic neví, a nezajímala se o tom, co by mu udělalo skutečně radost.
Já jsem od tchyně dostala halenku s filovými květy - nesnáším fialovou a nesnáším květy. Ale já jsem jiný kanón - zítra si ji vezmu, až pojedeme k nim na návštěvu. Proč ne, vždyť jde o houby, ať má ta stará osoba radost
talenka: hezky jsi to napsala...vánoce jsou opravdu pro lidi co se mají rádi celý rok,není třeba přetvářek na svátky!!!nesnáším mít zavalený byt cetkama,ale když bude uklizeno,lehko se do šuplíku vejdou již zmíněné dečky...bohužel,radku trochu chápu,taky někdy dřív konám než přemýšlím..moje tchýně naše dárky nechává kolovat po příbuzenstvu,jak jinak si mám vysvětlit,že jsem letos dostala dárky po záruční době s nápisem "babička"...je mi ti fuk
Vyhodit dárek a ještě ke všemu ručně a s láskou dělaný mi přijde jako vrchol necitelnosti a egoismu. Ano - já, já, já - mně se to nelíbí, mě urazilo, že si tchýně dovolila dát mi dárek, který se mi nelíbí, tak ho mrsknu do koše a ještě jí to vyžvaním. Radku asi vůbec nenapadlo, jak to tchýni musí být líto. Být tchýní, tak už Radce nedám nikdy nic a musela by se hodně kát a odprošovat, abych jí to odpustila. Radčinu manželovi se vůbec nedivím. Kdyby můj muž takhle urazil moji maminku, tak bych na něho byla taky hodně naštvaná.
.JPG)
Tak já takové dárky chvíli schovávám, než je vyhodím (většinou vyhazuju při stěhování, větším úklidu nějaké skříně a tak). Nebo se mi občas povede vnutit je někomu, komu se hodí do vkusu.
Říct jí pravdu, že jsi je vyhodila, to bylo opravdu od tebe necitlivé a nedivím se, že jsou na tebe všichni naštvaní.
Stačilo přece říct, že jsi je neinstalovala proto, že nejsi dečkový typ a tenhle styl ti nic neříká. A jestli by jí nevadilo, kdybys je věnovala svojí kamarádce, která dečky miluje
medved: talenka: Můžem se na to podívat taky jinak, třeba tak, že si položíme otázku, jestli je nám na tu naši upřímnost někdo zvědavej
jelítko: 10:06 - nebo jeste lip.. prosto ze se nekomu libi ty prisernosti typu " jak se stavi sen" mohla nechat tchyni predelat byt sakum prdum na moderni marnici.. taky by tchny neskakala radosti, ze...
talenka: prave proto , ze se milujem po zbytek roku, nevidim duvodu, proc saskovat s podivnymi krestansko pohasnkymi ritualy, i kdyz co se tyka ritualu jsou velikonoce asi nejhorsi co znam.
ad tchyne: ok , dla.. dobre.. a,e vyzadovat aranzovani je na palici.
medved: je to tak. jen to slovo pokrytectví má takový pejorativní nádech. jako by člověk dělal něco špatného, když druhému nevpálí hned mezi oči všechno a narovinu. Ono se spousta věcí dá říct i slušně a tak, aby to co nejmíň bolelo. Já razím zásadu, že lidem se vědomě ubližovat nemá - a nevědomě co nejmíň 
jak se tu pise o tom, jestli je nebo neni dobre byt pokrytec...ja si teda myslim, ze aspon ve vztazich nedobrovolnych je urcita mira pokrytectvi nezbytna jasne, je nesmyslne byt pokrytec ve vztahu s kamarady, prateli....ale daleko vic vztahu vznikne aniz by o to clovek stal. hlavne teda v rodine clovek nafasuje rodice, sourozence, babicky a dedecky, tchyne a tchany...nafasuje sefa a kolegy v praci, nafasuje sousedy a nikdo se ho na nic nepta a aby to aspon trochu fungovalo, tak je urcita mira pokrytectvi proste nezbytna aspon ja to tak chapu hlavou proti zdi muze jit poustevnik v jeskyni, ale tezko clovek, ktery chce v bezne spolecnosti normalne fungovat....
No, myslím, že příběh je vymyšlený, že to snad není možný v reálu. Jasně, já nejsem taky dečičkový typ, od své tchýně jsem dostala spoustu ručních prací, ale nikdy bych je nevyhodila do koše. Jsou prostě ve skříni ukryté.Víš, co jí to dalo práce? Ty asi nic moc rukama netvoříš, že jo? Vkus má prostě každý jiný, ale tohle je velká neúcta od tebe..
Riki: 0:49 ale na druhou stranu je dost nevychované dávat lidem dárky a vůbec si nezjistit jestli se jim budou líbit. taky bych svojí 80 letý babičce nedala do bytu skleněnou židly, jenom proto, že se mi líbí. prostě má mít člověk soudnost i na druhou stranu
