Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lubar: 
taky myslim, ze tady v tom pripade je vina na obou stranach....NICMENE obavam se, ze pokud chce radka nadale zajistit normalni vztahy v rodine, tak ji nezbyde nez se pred tchyni plazit s pugetem jak tu bylo zmineno, protoze tchyne svou vinu nikdy nepochopi a nepripusti 
mmch, my si jako dospeli darky v rodine davame, ale predem se na nich domlouvame ...asi to neni romanticke, ale treba moje mamka si nutne preje nas obdarovat, proste do nas nacpat nejake penize 
protoze jinak si od ni nikdy nic vzit nechceme (a ji to mrzi) a tudiz je lepsi se dohodnout, ze nam zaplati svetla do loznice nez resit, ze se zase netrefila a vyhodila penize oknem
Grainne: milá Grainne, moc ti přála mít tu moji.Nechce se mi psát, že na oběd nás pozvala jen 1x za 24 let-a to nás manžel pozval sám, protože nám nešel proud, jinak na obědy je zvu já.A psala jsem už na š.ženě, co je moje tchýně zač, fakt bych ti ji přenechala.A ani nejsem srab,který si ulevuje na netu a bábě to do očí neřekne.Řekla a mockrát, ale nepomáhá to. Radce jsem odpověděla proto,že prostě vím vo co go.Toť asi tak všechno
A pozn..."není prostě společensky vhodné se projevovat jako namyšlená slečinka bez úcty k druhým" - nerozumím.Psala jsem, že když má někdo jiný vkus, rozhodně nemusí být namyšlená slečinka,bez úcty k druhým-nic víc,nic míň.
Možná to bylo myšleno obecně-OK.
ještě chci říct, že uháčkování těch deček muselo dát dost práce, stálo dost času, a ona celou tu dobu určitě myslela na Radku a syna...z toho pramenilo to hrozné zklamání, že to tam nemají a odpověď, že jsou vyhozené tomu nasadila korunu...
Lubar: 9:35 .. presne.
Já teda když chci podarovat a nevím, tak dávám zásadně to, co se dá sežrat nebo vypít. Aby se to prostě zužitkovalo a nepřekáželo. Anebo rovnou řeknu, co bych tak přibližně chtěla, když jde o tom řeč.
talenka: ale ona slusne podekovala, pod stromkem nerekla nic, jen to proste vyhodila. Tomu se rika lina huba hole nestesti.Tchyne je blbka, ze se dozadovala naaranzovani, Radka neni diplomat, jak rikam, rekla bych, ze sjem to nesikovne odlozila a pes to sezral, je mi to lito... i kdyz v tomhle pripade bych se mohla dockat dalsi hruzy treba k narozeninam.
.gif)
Anahir: taky si myslím, že nevhodné dárky mohou udělat radost jinde.
.gif)
Deafina: no, děláme spoustu věcí, které se jaksi dělat nemají, tak proč to nedělat s taktem a společensky únosně?
.gif)
Anahir:
Anahir: řeklas to moc dobře
Lubar: i kdybychom tchýnino křupanství připustili, je správné se chovat stejně?
Buď tedy křupan a buran jsem a pak se tak chovám, nebo nejsem a nedám se strhnout k něčemu, co by tím zavánělo.
Che, neříkejte, že neznáte prastarou a otřepanou radu svých rodičů - "kdyby Pepan vyskočil z okna, vyskočíš taky?"
Taky jsem kdysi dostala od tchýně dečku pod telefon, vůbec se mi nelíbila, ale instalovala jsem ji tam, kam byla určená. Vyhodit ji mě nenapadlo, to je jasný, že by se urazila. Ono je někdy lepší diplomaticky něco zkousnout než si někoho proti sobě poštvat. Jenže stejně to naše vztahy nijak nezlepšilo, chovaly jsme se k sobě slušně, ale to bylo tak všechno.
Ještě jsem pro ni doplétala svetr, který začala plést ona, ale pak ji to nebavilo, tak mě požádala, ať to dokončím. Dodělala jsem ho a tchýně pak prohlásila, že už se jí nelíbí.
Deafina: a tak se to radši švihne do koše, jo? 
Všem, co navrhují, že by Radka měla ty dečky dát dál bych chtěla připomenout rčení, že darované se nedaruje.
.gif)
máša h.: my to tak v rodině domluvený máme a je to to nejlepší, co jsme mohli udělat ... od té doby nedostáváme každý rok sadu stejných skleniček na víno, krémy na suchou pleť, když já jí mám mastnou, voňavky, který na sebe nikdy nestříkneme, protože fakt nejsou náš styl... A jen sem tam, když někdo něco potká, co fakt ťukne do očí, že to je pro někoho to pravé, tak dostaneme/darujeme to. Výrazně se snížila konfliktnost a stresovost Vánoc
