Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Radko - více taktiky a diplomacie!
Hele - v mojí skříni existuje krabice, tam se dávají právě tyto dárky. A věř tomu nebo ne, občas se někomu něco líbí, tak to putuje dál.
Píšeš, že tchyně je celkem hodná a docela se snášíte. Moje tchýně oproti té tvé je zlo v lidské podobě - co se naublížila mě (čert to vem) ale co dělala vlastnímu synovi, vlastnímu dítěti - to si nedovedeš představit a ani bys mi to nevěřila. Léta trvalo než jsem ,,dospěla" a naučila se bránit a podařilo se mi trochu vztahy mezi ní a mnou a mezi ní a jejím synem krapet narovnat - ale ostražitost v nás zůstala.
Tak proč takhle vyvádíš? Jenom proto, že TOBĚ něco nejde pod nos?Používej hlavu, taktiku a diplomacii. Kdyby se mě dečky nelíbili, dala bych je do oné krabice. A když by mi je chtěla tchýně instalovat, vytáhla bych je, jako že je mám, pochválila že je to krásná ruční práce a co toho času nad tím musela strávit! Ale teď se mi to nehodí, NECHCI si je dávat na křesla.CHCI si je schovat, kdyby se mi jednou hodily. TEČKA. A poté adekvátní reakce na to, že si v bytě svém a přítelovo budeme dělat co chceme MY, ne ona.
Teď holka kup kytku jak býk( žádné 3 růže - ale pugét jak Brno, že za ním nebudeš vidět) a běž za ní. Sama. Omluv se, řekni, že jsi se nad sebou zamyslela a že je ti moc líto jak jsi s dárkem naložila. Klidně řekni, že jak jsi mladá, tak jsi blbá - a lhát nebudeš, protože Tě ujišťuju, že je to pravda.
A dál si už sama namáhej hlavu a sama se už uč jak být taktik a hlavně diplomat.
Počítej s tím, že Tě může vyrazit, ale Ty by jsi se omluvit měla - ne za to že jsi dečky nechtěla nainstalovat (to pořád nemusíš a nedělej to nikdy ať dostaneš cokoliv) ale proto, že jsi se zachovala jako fracek a neskutečný egoista.
Je vidět, že neznáš cenu lidské práce a času nad prací stráveným. Ta je totiž často nevyčíslitelná. Nemusíš toho kdo obdarovává mít ráda, to Tě nikdo nenutí, ale až jednou něco vyrobíš, věnuješ tomu čas (a věř, že to klidně může být i uvařená večeře a načančaný stůl se svíčkami) a někdo si nad tím odfrkne a odejde si radši číst nebou koukat na tv - pak poznáš co jsi udělala.
Tchýně si u tebe nemůže dělt co chce, s tím souhlasím, v tom jsem s tebou za jedno - ale chovat se jako hulvát, to jsi neměla. Doufám, že jsi se z toho poučila.
přeji Ti, hodně štěstí, bu
Znám to,celý život si to užívám a říkám si,že je to nedostatek fantazie skloubený s nechutí mi něco vůbec darovat.
.gif)
a...: ale tchýně se domáhala užívání svého dárku, se kterým se netrefila, a v tom já to křupanství teda cítím 
kdyby to přešla a nepídila se po něm, tak to prostě vyšumělo a časem si o tom mohly v klidu promluvit a křupan by tu byla pouze Radka... takhle se zachovaly obě stejně blbě... Radka tím, že to bez rozmyslu a špetky diplomacie hned vyhodila, tchýně tím, že se dožadovala, aby to, s čím se netrefila, Radka používala...
asi bych ty dárky mezi dospělými raději zrušila...
Jestli také nebude problém v tom, že ty dečky byly právě od tchýně, pokud bys je dostala od maminky, tak by také skončily v koši? Z článku na mě čiší velký odpor ke tchýni jako samotné (pyšně sdělila, zakončila důležitě...)
.gif)
Jenenka: není prostě společensky vhodné se projevovat jako namyšlená slečinka bez úcty k druhým.
Krom toho, tchýně je asi objekt, vhodný k tomu, aby držel hubu a krok a uvařil oběd, když se zrovna neche, ovšem taky aby chuděry tchýně měly křišťálovou kouli, aby věděly, že je vhodný čas uvařit, podarovat...........co přesně, aby se někoho nedotkly.
To vás vůbec nenapadá, že tchýně jsou prostě lidii se svými lidskými chybami?
Je hrozně moderní sepsot tchýni anonymně na internetu, případně se s ní pustit do boje, na druhé straně je málo tak "odvážných a upřímných", které by svou odvahu, upřímnost a statečnost prezentovalo vůči nadřízenému v práci.
Tchýně je obvykle milující matkou našeho partnera a celkem snadný terč, co? Tak proč se do ní pořádně nestrefit.
Skutečné tchýně semetriky se snachou vymetou raz a dva a tam se obvykle tiše trpí, odvaha je totam.
Občas by to chtělo zapřemýšlet nad životem.
Lubar: Tak to že se někdo netrefí do mého vkusu za křupanství nepovažuju, v tom jsem tedy opravdu mnohem tolerantnější Někoho, kdo je věkem i zájmy úplně někde jinde, není až tak snadné obdarovat tak, aby byl z daru nadšený. Blbý je to až tehdy, když se dotyčný domáhá užívání oné věci.
Lubar: jo, právě že nevíme vše, vidíme pohled jedné strany, takže netušíme, jak moc reálně tchyně v prosazování naaranžování deček byla, například.
A když už tedy není radka diplomat od přírody, tak se pak bohužel nemůže divit tomu, co následovalo... 
talenka: jenže ne každý je diplomat od přírody... a třeba jí prostě jen naskočil pocit obrovského strachu, že když to hned nevyhodí a hned se nevymezí, tak jí tchýně zamoří byt podobnejma věcma a už se z toho nikdy nedostane... co my víme... Jen si prostě myslím, že se sice nezachovala diplomaticky, ale že tchýně taky dost ignorovala, že se s dárkem prostě netrefila a to je křupanství nemlich stejný... aspoň pro mě...
Mně na tom překvapuje ta nízká míra sociální inteligence. Paní vážně netušila, že když řekne že ty dečky vyhodila, tak z toho bude mít v rodině pěknej cirkus? No když už tak učinila a dárek tak brzo vyhodila, mohla se z toho nějak vykroutit, třeba říct, že je někam uklidila a teď zrovna se jí nechce je hledat. Ty dečky vážně nestály za takovej tyátr
Jenenka 9:18: Naprostý souhlas.
Ručně vyrábím dost a dost, takže nemyslím, že bych neměla úctu k ruční práci, ale dečičky bych klidně vyhodila taky. Než je poslat dál jako nechtěný fant 
Lubar: a nebo, to je jedno. Najít vhodnou chvíli a vrátit. Nám se už některé dary taky vrátily, protože jsme to prostě netrefili. Ale vyhodit to okamžitě do koše, bez snahy najít nějaké schůdné řešení? 
Co já osobně vnímám jako blbý je, že to neřekla manželovi a nedomluvila se s ním... kdyby mu to řekla, mohli společně najít cestu jak tchýni usměrnit a nemít z toho válečný pole. Jednou je to jeho máma, měl by být schopen po té hraně jít a vybalancovat to. A teprve, kdyby to neudělal, tak by bylo na místě jiný řešení.
Lubar 9:17: přesně tak.
tetička: tím, že má někdo jiný vkus je považován za namyšlenou slečinku, která nemá úctu k práci jiného????????????????Bože a proč? Kdyby se bába nepídila po tom, proč nemá Radka dečky vystavené-a jistě se neptala jednou a dokonce je chtěla naaranžovat!!!!!!!!, nikdy by se nedozvěděla, kde skončily a byl by klid. Tetičko-jako bych slyšela tu svoji tchý..........
