Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
talenka: já bych poděkovala jen za tu práci, kterou si s dečkama dala, ale za dečky nikoli, ty bych jí vrátila, protože já ve svém okolí skutečně nemám nikoho, koho by dečky potěšily...
Lubar: nemusela to říct hned pod stromkem. nemusela projevovat extrémní pokrytecké nadšení, ale slušně poděkovat. Mohla dárek schovat a najít někoho, komu by udělal radost. Mohla říct a udělat sto slušných věcí. Aspoň se o to mohla pokusit. nevím, jak dlouho jsou manželé, třeba to, co se druhému líbí, ještě nemají ujasněno. To je věcí vývoje. Ale takhle radikální být nemusela.
Vyhazují se odpadky a zkažené jídlo 
.gif)
Nu, vyhodit dar je prostě vrchol křupanství a buranství, takže by nezaškodilo občas místo univerzálních rad, jak přečúrat tchýni, nastudovat solidní příručku slušného chování.
Ocenit kvalitní, ručně dělanou práci umí málokdo, to chce už poněkud vyšší stupeň kultivovanosti a pokud se mi taková věc nehodí, jistě se v okolí najde někdo, kdo to dokáže ocenit.
Pokud chudák tchýně pochybila, Radka se zachovala ..............nu, vrcholně nevhodně a nespolečensky, upřímně se přiznám, že kdyby se tak zachoval můj partner, nebudu se zlobit, budu se za něj hluboce stydět.
.jpg)
Chtěla bych vidět všechny ty, co radí "mělas to strčit někam do šuplíku" apod., co by dělaly na místě mém, kdy jsem k svátku, k narozeninám, k vánocům dostávala příšernosti. Stejně jako Radka jsem to likvidovala, protože jinak bych doma neměla nic jiného než plné skříně narvané hrůzičkami. Tolerance a takt je jedna věc, ale vodsud až posud. A předstírat radost nad ohavným dárkem (jedno jestli poprvé nebo po stopadesáté osmé) je pokrytectví. A jestli si někdo myslí, že stačí říct, "promiňte maminko, taková věc se nám do bytu moc nehodí" , a tchýně příště podobný dárek nedá, tak je těžce na omylu. Typ tchýně z článku je totiž přesně typ tchýně, který jsem měla já. Takže já Radku ani trochu neodsuzuji. A osobně jásám, že moje tchýně už je dávno bývalou tchýní a nemusím permanentně řešit "kam s ním".
Zvláštní, jak všechny odsuzujete Radku, ale kde je nějaká vnímavost dárce k tomu, jestli jeho dárek je vhodný... Dárky se přeci dávají proto, abych udělal radost, a když vidím, že jsem se netrefila, tak já jsem ta první, koho to mrzí, a nikdy bych si nedovolila dožadovat se, aby můj dárek, se kterým jsem se netrefila, byl někde vystavenej.
Ano, je to ze strany Radky neúcta k tchýnině práci, ale na druhou stranu - kde je úcta tchýně k Radčině právu s dárkem naložit, jak ona chce. Je to jednou její věc, tak je jen na ní, co s tím udělá... a že není pokrytec, kterej by si dečky vystavil jen kvůli tchýni, to jí v mých očích ctí.
Ono se hodně těžko říká u stromečku "hele tchýně promiň, já vím, že jsi si s tím dala strašný práce, ale tohle je něco, co já nikdy používat nebudu, nezlob se, dej to raději někomu, kdo to ocení", to už fakt vyžaduje hodně velkou odvahu a vnímavost i od druhé strany, kterou já tady teda opravdu postrádám.
A vůbec - dávání povinných dárků mezi dospělýma mi přijde jako bezvadná cesta do pekel, právě proto, že "dárky se na vánoce dávat musí" a "k dárkům, ať se nám líbí nebo ne se musíme chovat uctivě". Hodně starostí a konfliktů, a vím to z vlastní zkušenosti, ubyde, když se lidi dohodnou na tom, že si dárky nedávaj nebo dávaj jen tehdy, když jsou fakt přesvědčení o tom, že je to něco, co druhého potěší...
jak slon v porcelánu jsi, co víc chceš slyšet. Copak nemáš v okolí nikoho, koho by takový dárek potěšil, když už tebe ne? A říct pak tchyni, že to bylo moc pěkné a že si toho vážíš, kolik práce si s tím dala, ale tobě se to do bytu nehodí, a tak jsi tím udělala radost někomu jinému? To je takový problém, popřemýšlet o řešení, které mi bude vyhovovat, ale co nejmíň ublíží druhé straně? trochu diplomacie sakra!
Svou tchyňku miluju, tchán je podivín. Ale respektuju ho, protože je otec mého manžela a dědeček mých dětí. když občas hloupě mluví, počítám do deseti (a je mi jasné, že občas on počítá do deseti kvůli mně). Nikomu otevřený konflikt nepomůže, většinou jde stejně o hovadiny.
Psalas, že se s tchyní respektujete, no, podle téhle situace to tedy nevypadá. Ano, stanovit si jasné hranice je správné, ale tohle je neomalenost nehorázná. teď si to prostě vyžereš, nic jiného se říct nedá 
S nevhodným dárkem se nechá udělat spoustu věcí i třeba darovat na charitu, ale do koše? Jsem už generace tchýně, takže bych tě asi rovnou vyhodila za dečkama do kontejneru a práh mého bytu bys nepřekročila. Také díky za radu, že mladým namyšleným slečinkám, které vlastníma rukama nic nevytvořily, nic takového také nedávat, ruční práci ocenit nedokáží.
máša h.: neprepiskla.. jen babu poslala kam patri, kdyz furt otravovala. Asi bych se taky neudrzela..gif)
Zaffira: 
odpověděla sis sama, ale přepískla jsi to hodně, nejen trochu. Dva týdny by to dečičky v šuplíku vydržely
. Já dostávám každé vánoce od sousedky dečičku, sice taky nejsem dečičková, ale teď na vánoce jsem jednu instalovala
... a občas nějakou pošlu dál, ale ne do popelnice
Kadla: nicmene radku bych taky neodsuzovala, pokud je tchyne jak ctvrtodenni zimnice... at si polibi.. vsak vime co.
No utechou Radce budiz, ze horsi, nez nevyzadane dary, je neyzadana pomoc.. a te uz se aspon nedocka.
Jeste mam tchyni soudnou... nidky by mi nenutila takovou hruzu... a rozhodne by mi nekecala do toho, kam co v byte dati.
Radko, byl to zkrat ajak pise helca nebylo to moc diplomaticke. Skoda, ze uz jste to rekla, bych rekla, ze mi to omylem blaflo do svicky, nebo ze to rozkousal nas Tobik.
a k tomu, že tchyně vyráběla dečky s tím, že potěší - no jo, ale ty dečky se líbili jí, neobtěžovala se zeptat, jestli snaše by se něco podobnýho líbilo... jak už tu pár mělo odvahu napsat opačný názor - pokud chci udělat radost - tak si zjistím, čím tu radost udělám, a ne že daruju to, co se líbí mě.... to je taky svým způsobem neúcta
Můj tehdy pětiletý syn dostal od tchýně malé skleněné cosi se skleněnýma jahůdkama a lístečkama - no naprosto ideální dárek pro malé dítě. 
Bohužel mi spadl na zem hned druhý den a rozpadl se na prvočinitele - já jsem TAK STRAŠNĚ nešikovná...
orinka: nechápu. Co srovnat? Že je chyba na obou stranách? Já to vidím tak, že je nediplomatické dar vyhodit, ale minimálně stejně nediplomatické je kontrolovat užívání daru.
