Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
No, nevím. Já bych Radku tak neodsuzovala. Mnoho "dárků" od mé bývalé tchýně také skončilo hned druhý den v koši nebo u někoho potřebného. Jenže tchýně se po nich nikdy nesháněla. Přece nebudu doma skladovat haldy krámů, které se mi nelíbí a v životě je používat nebudu. A odmítnout dar při rozbalování pod stromečkem, jak tady některé radí, to mi přijde rozhodně jako ještě větší nevychovanost.
Na dečky si taky nepotrpím. Mě jimi zásobila moje babička, ale ty dečky mám všechny schované. Je to taková krása a takjemné zpracování, že by to bylo škoda vyhodit. Jednou možná přijde zase jejich čas.
Myslím, že ses zachovala opravdu jako slon v porcelánu. Už jenom proto, že si tchýně dala tu práci, strávila nad háčkováním něco času, myslela na tebe že ti udělá radost...To by bylo příčinou toho, že bych dečky nevyhodila, ale schovala a snad po čase bych je někomu darovala, nebo uloižila hluboko v prádelníku..
.gif)
Radko asi takhle - jak by jsi se citila, kdyby jsi cely den pripravovala pro nekoho slavnostni veceri. Dala si na vsem velice zalezet, koupila by jsi krasne vonne svicky, vse nazdobila a jidlo, se kterym ses nimrala cely den, krasne naaranzovala na talire.
Pak by prisel dotycny pozvany, mezi dvermi prohlasil "coze je tu za smrad" zasedl ke stolu a oznamil Ti, ze ten blaf jist nebude, zvedl se a odesel.
Tak presne takhle se citila Tvoje tchyne.
Pokud neco nechci, da se odmitnout slusne a treba si jen vypit kafe.
No já to vidím takto: rozhodně se Radka nezachovala takticky a moc chytře.Ale zdá se vám normální, aby tchýně snaše diktovala, kam si má tu hrůzu dát, notabene aby jí je chtěla naaranžovat a dožadovala se svého tak mocně, až jí teda Radka vybalila, co s nimi udělala? Radka měla mít úctu k babce-a co ta babka, ta se chovat slušně v cizí domácnosti nemusí?! Ono to totiž nebylo určitě tak, že by po prvním dotazu Radka vypálila, že je vyhodila.Dovedu si představit, že babka systematicky Radku dusila dotazy až to Radka nevydržela a ve vzteku jí to řekla.A vím o čem mluvím, protože já mám tohle doma, jen se vždycky jedná o kytky.Já prostě zahubím i tu kytku, která přežije i v poušti, ale u mě ne.Žádné kytky od tchýně nechci, přesto je přinese,sleduje, jak ji zalívám,jestli už kvete-protože jí už kvete atd.atd. Takže Radku naprosto chápu. A věřím, že pokud by se tato situace nestala teď, stupňovalo by se to, až by bába kupovala nábytek, koberce,lustry protože to někde viděla a líbilo se jí to.
Takže Radka má máslo na hlavě, ale rozhodně není sama.
je pravda, že ten dárek byl silně nevhodný a vnucovat ti, aby jsi ho rovnou dala na určená místa, to by se mě taky nelíbilo, ale asi jsi to s tím košem přehnala. Je to přece jen dárek a tchýně ti chtěla udělat radost a nebylo to ve zlém úmyslu. Asi jí to dalo dost práce a ani se nedivím, že se urazila. Měla jsi ten dárek schovat a časem vyhodit. Já jsem nikdy nedostala vyloženě dárek, který bych vyhodila, ale jsou taky dárky, které uklidím a po čase je buď někomu dám, když vím, že se mu hodí. Ty jsi prostě konala v afektu a to se ti nevyplatilo. Mě by to asi taky naštvalo, kdyby manžel vyhodil dárek od mých rodičů do koše, ale neboj, ono se to uklidní ale musíš počítat s tím, že tchýně to určitě hodně dlouho nerozchodí .
No já to vidím takto: rozhodně se Radka nezachovala takticky a moc chytře.Ale zdá se vám normální, aby tchýně snaše diktovala, kam si má tu hrůzu dát, notabene aby jí je chtěla naaranžovat a dožadovala se svého tak mocně, až jí teda Radka vybalila, co s nimi udělala? Radka měla mít úctu k babce-a co ta babka, ta se chovat slušně v cizí domácnosti nemusí?! Ono to totiž nebylo určitě tak, že by po prvním dotazu Radka vypálila, že je vyhodila.Dovedu si představit, že babka systematicky Radku dusila dotazy až to Radka nevydržela a ve vzteku jí to řekla.A vím o čem mluvím, protože já mám tohle doma, jen se vždycky jedná o kytky.Já prostě zahubím i tu kytku, která přežije i v poušti, ale u mě ne.Žádné kytky od tchýně nechci, přesto je přinese,sleduje, jak ji zalívám,jestli už kvete-protože jí už kvete atd.atd. Takže Radku naprosto chápu. A věřím, že pokud by se tato situace nestala teď, stupňovalo by se to, až by bába kupovala nábytek, koberce,lustry protože to někde viděla a líbilo se jí to.
Takže Radka má máslo na hlavě, ale rozhodně není sama.
Bohužel musím souhlasit s většinou ostatních. Něco jiného by bylo hodit do koše taky už v diskusi zmiňovaného porcelánového tygra (i když i to snad až časem). Něco jiného projevit hulvátskou buranskou a slepičí neúctu k cizí práci, času a energii do výroby deček vložené. Člověk totiž nic cennějšího než čas a energii nemá, víme, milá Radko? I kdyby byl finální výrobek přeohavný (a že tchýně jej pravděpodobně vyráběla v záchvatu nadšení a s radostí jak se jí to hezky vydařilo) měla bys projevit úctu ne dečkám, ale tchýni. Zachovala ses jako dokonalá totální netaktní neučtivá nedospělá rozmazlená blbka. Promiň. Tchýni se omluvit, samozřejmě. Manželovi taky. A hlavně se, ale důkladně, zamysli sama nad sebou. Opravdu by ti dečky uložené někde tiše ve skříni tak strašně ublížily jako se to povedlo tobě? Ublížit někomu, kdo ti chtěl udělat radost?
Radko, prosím tě vzpamatuj se a vžij se do kůže tchýně. Jak by ti asi bylo, kdyby ti jsi byla přesvědčená, že např. své nejlepší kamarádce nebo manželovi koupíš tu nejkrásnější věc na světě (schválně píšu koupíš, neboť evidentně nemáš představu, kolik dá práce ruční práce) a obdarovaný by udělal totéž, co ty - vyhodil by ten dárek. A jen mezi námi holkami, DÁRKY SE NEVYHAZUJÍ!!!! Darující je téměř vždy s určitou láskou obstarává. Měla jsi je nechat ve skříni a třeba za dva či tři roky je někomu nabídnout, komu by se líbily a určitě by ocenil hodnotu ruční práce. Že jsi hloupoučká, to ti říkat nebudu, to už tu zaznělo ... Přeji ti, aby jsi, co nejdřív dospěla ve zralou a rozumnou ženu a vážila si nejen práce druhého, ale především druhé osoby jako takové. Víc nemám, co bych k tomu dodala. 
.jpg)
No nazdar, holka tys to pos..... Tohle dávat dohromady Ti fakt nezávidím. At udelás co udelás budes muset vzít rozum do hrsti a zapomenout na vlastní hrdost (aspon na chvíli) a stejne tohle budes mít na talíri jeste HODNE dlouho. Za blbost se platí a tahle blbost bude drahá. Utíkej kupit kytku, bonboniéru, láhev vína nebo co má tchýne ráda a bez se omluvit a "plazit po kolenou", nic jiného ti nezbývá. Sice si myslím, ze ti to bude houby platný, ale aspon tchýni ukázes, ze jsi shopna uznat vlastní chybu a zkratovat muze obcas kazdý. A priprav se, ze s tebou tchýne muze taky vyrazit dvere.
.gif)
Ty woe, Ty jsi ale blbá nána - sory ale to se jinak nedá!
Být na místě Tvé tchyně, nekoupím Ti nikdy už ani mýdlo pro dítě.
Být na místě manžela proplesknu Tě, aby ses probrala.
A být na Tvém místě, jdu prohrabat kontejner a doufala bych, že ještě nejezdili popeláři.
Jsi netaktní a netaktická a zřejmě i nešikovná - lidi , co nikdy sami nic nevyrobili si ničeho vyrobeného neváží. Prober se, kup kytku a lahev a jdi se na kolenou omluvit.
Jsi hovado.Co by ti to udělalo, kdyby jsi druhý den tchyni nechala se se svým výtvorem potěšit, a po té jsi to v tichosti uložilo do skříně a když by se po půl roce zeptala, mohla by jsi jí to vysvětlit. Ale to se fakt mezi slušnými lidmi nedělá. takhle za čerstva... to je ako by jsi malému děcku řekla, že dárek od něho vlastnoručně vyrobený je hnusný a nikdy si ho ani na chvíli nevystaví. tvůj muž má pravdu.*
.jpg)
už tu bylo řečeno dost je fakt udělala jsi chybu
,ale snad omluva a pozvání na oběd jen vy dvě a tam se ji omluvit ?? snad?? hodně odvahy a
ja osobne co se mi nelibi a co mam delsi dobuschovane "z ucty" tak vzdy nekomu dam - nekomu komu se to libi... vzdy se najde nekdo komu se to libi
Představuju si, jak to mohlo probíhat. Nejspíš se stalo to, že obsah koše, kam jsi dečky vyhodila, už byl spálen, nebo vysypán a znehodnocen. Jinak bys asi pod tíhou situace šla ty dečky vyštrachat. V tu chvíli, když jsi je vyhazovala, musel tebou asi cloumat obrovský vztek. Jinak si neumím představit, že by takto pustila rozum na procházku. Stálo to za to?
Zachovala ses strašně nevhodně. Jak tele blbé, fakt.
Nevhodné dárky se likvidujou postupně a nenápadně, zejména jsou-li od tchyně. Ne že je vyhodíš hned po příchodu domů. Sorry, ale fakt jsi jednala jak zpovykaná nána, nedivím se, že s tebou nemluví ani noha od stolu.
