Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Omlouvám se za překlepy.
.gif)
Asi bych s toule situací počítala a dečky před návštěvou tchyně i naaranžovala. Vždyť v kolika rodinmách se to dělá pro klid, vždycky před návštěvou. Někde aranžují dečky, někde trpaslíky do zahrádky, to je jedno. My si dáváme peníze a je klid. Ale zase pak maminka a tchyně náležitě chtějí vidět, jak jsme je použili. U maminky je veřejný nákup, nakupovala jsem, když jsem byla u ní, bylo samé ukaž, ukaž. S tchyní zas bylo veřejné rozbalování. Ale zvědavé jsou na všechno, i na to, co je za naše peníze. Ještě že si nekupujeme nějaké intimnosti.
Přeju ti, aby ses jednou ocitla ve stejné situaci, jako tvoje tchýně - aby někdo tvůj dárek, kterému jsi věnovala spoustu času a energie, vyhodil do koše. Třeba ti to časem dojde, i když pochybuju.
To jsi ty pitomý dečky nemohla na ten jeden jediný den doma naaranžovat, abys jí udělala radost? Fakt by ti to tak hrozně moc vadilo? Dečky jsi pak mohla zahrabat do skříně a jestli jednou budeš mít dcerku, tak ta by po tom časem s radostí skočila a použila třeba pro panenky. Já se manželovi nedivím, že je na tebe naprdnutý, protože jsi opravdu předvedla absolutní neúctu k lidské práci.
Bellana: "...nikdy už bych ti nic nedala a nikdy bych od tebe žádný dárek nepřijala" - a to zas já bych přijala - a hodila bych ho taky do koše, nejlíp ještě nerozbalený, pěkně Radce před očima. S patřičným komentářem. Na hrubý pytel hrubá záplata. Třeba by jí to potom došlo. 
Radko, ani se Ti nedivím. Kdysi jsem byla ve stejné situaci. Mám dobrou paměť! Dneska jako tchýně se zeptám - co chceš, potřebuješ k Vánocům - fajn zaplatím to, ale vybereš si to. Připrav se, že dostaneš kapky v rodině i na tomhle fóru. Někde jsi udělala chybu. Že si tchyně dovolí dávat Ti dle jejího vkusu dárky a tím upravovat byt podle svého. Já to neukočírovala, nikdy jsem se nebránila a tchýně, dnes už bývalá, si dělala, co chtěla. Ten náš byt byl zařízený zcela v kopii jejich bydlení a došlo to tak daleko, že mluvila i do toho, jak mě mají oslovovat moji vlastní rodiče a kdy mám naše děti omluvit z vyučování. Nikdy to neskončilo, nepřestalo, jen se to léty stupňovalo. Mně je jedno, co si mladí dali do bytu. Mám dvoje - vycházím s nimi. Mám totiž svoje aktivity. A jiné koníčky, než sledovat jejich domácnosti. Po právu by mě mohli poslat kamsi nebo ještě dál...!
Jak asi měla tchýně tušit, že její dárek vzbudí takový odpor? Zřejmě není jasnovidec. Každý se může někdy netrefit do vkusu s dárkem, to se stává často. Ale vyhodit dárek, o kterém vím, že si s ním někdo dal hodně práce, a dělal ho v dobré víře, že mě potěší, a ještě to tomu dotyčnému vpálit do očí, to je teda nevychovanost první třídy. 
Ano, taky jsem dostávala od tchýně příšerné dárky ve stylu porcelánového tygra, skleniček na příšerném plastikovém tácku s držadly atd. Naštěstí se tchyně nikdy nepídila po tom, kde jsou.Také jsem je po čase vyhodila a dnes, kdy jsem sama tchyně kupuji jen praktické dárky jako je luxusní sada ručníků, osušky a žínky v barvě obkladů v koupelně atd. S dnešními zkušenostmi bych ti radila, abys dečky odmítla hned s omluvou, že styl tvého bytu je jiný. Ale ani to odmítnutí není jednoduché a vyvolalo by to asi stejnou reakci. Máš ale zaručeno, že se to nebude opakovat. A bez takových dárků se jistě v budoucnu lehce obejdeš, byly by asi ve stejném stylu. Chtít po moderní mladé ženě, aby si dávala do bytu věci, které vyznává jiná generace je taky nevhodné. Ale s tím nic nenaděláš.
V mnoha rodinách přicházely dárky, o které nikdo nestál. Pokud šlo o tchánovce, řešilo se to tak, že podobné výtvory ležely někde hluboko ve skříni a když měli přijít, vyložili se... spokojenost zůstala zachovaná a po odchodu opět skončily buď v pračce a špatně byly vyprány a znehodnoceny (s patřičným výkladem o nekvalitní vlně či nitích), anebo se průběžně vytahovaly k chvilkovému použití.
A jak jsem to dělala já? Dárky, které jsem nechtěla, vzala jsem do práce a byly na viditelném místě. A komu se líbily a začal o nich mluvit, tomu jsem je darovala. A splnilo to účel - zase se našel někdo, kdo byl s nimi šťasten.
.jpg)
ja sama hackuju(decky teda nesnasim),ale timhle by jsi me dostala.Jak tu zaznelo, neucta k praci
mohla jsi je nechat nekde lezet a ne je vyhazovat.
Ja mam treba na stromecku hackovany vlocky,tak jsi treba mohla tchyni rict,ze tohle neni tvuj salek kavy a co treba kdyby ti na priste udelala vlocky.
mela by jsi se omluvit,ale verim,ze to bude tezky.
Bylo to od tebe netaktické. Vždy se má vše "nechat uležet" .Kdyby ti nakrásně dečičky prostřela, po jejím odchodu by mohly zmizet v prádelníku, tolik místa nezaberou. A příště - že je máš vyprané a potřebují vytáhnout tvar(či podobná výmluva).Takhle jsi se pohádala s manželem a to není dobré, synové k matkám obyčejně mají úctu.Asi bych se na tvém místě lehce omluvila(při menzes bývá leckdo prchlivý) a na příště byla taktičtější. Ty dečičky za rodinné dusno opravdu nestojí. Já měla podobný "dárek"- barevné háčkované polštáře JAKO SVATEBNÍ DAR od manž. babičky ,aby se dával na ustlané manželské postele. Hrůza! Nejdřív jsem to "zahrála do autu ", že až budeme mít ložnici ,pak aby to děti neroztrhaly a nakonec babička umřela a na polštář se zapomnělo.Pro můj klid skončila háčkovaná hrůza v popelnici a polštář dostal moderní látkový obal.
.JPG){kind=avatar}
Sice bych si ty dečky nikam nedala, to opravdu není můj styl, ale do koše bych je nevyhodila z úcty k práci, kterou si dala s jejich zhotovením a proto, že by mi tím chtěla udělat radost. Na místě tchyně bych scénu neudělala, ale nikdy už bych ti nic nedala a nikdy bych od tebe žádný dárek nepřijala. Obávám se, že bych šla tak daleko, že bych nedala žádný dárek ani tvým dětem. Prostě - máme odlišný vkus, děkuji, nemám zájem. Sorry, zachovala ses jako slon v porcelánu.
