Začínají prázdniny, nenechte si je zkazit vysvědčením, které nesplní vaše představy
Nikdy jsem nerozuměla tomu, proč se někteří mí spolužáci báli jít domů s vysvědčením. Nechápala jsem, čeho se tak strašně bojí, když přece jejich rodičům musí být dávno jasné, co jejich potomek přinese za známky. Arch papíru, na kterém bylo všechno napsané a zpečetěné, jsem vždycky brala jen jako takovou formalitu. A to jak v době, kdy jsem byla sama ještě školou povinná, tak i tehdy, kdy se dvakrát do roka vracely s vysvědčením domů mé dcery.
V některých rodinách to ale fungovalo a funguje nějak jinak. Jako by ten jeden jediný den rodiče pocítili náhlou touhu dostát svým povinnostem. A s rákoskou v ruce se rozhodli napravit to, co se v tu chvíli už napravit nedá.
Vzpomínám si, jak moje kamarádka, která patřila k premiantům třídy, byla na konci šesté třídy bledá jak stěna. V třesoucích se ručkách držela vysvědčení, na němž byly tři dvojky. A strašně moc se bála jít domů. Její tatínek byl velmi náročný, a když její školní výsledky neodpovídaly jeho představám, sahal po dřevěném madlu, používaném na velké prádlo. Bušil do své holčičky jako hluchý do vrat. I v průběhu roku chodila s modřinami, že se kolikrát styděla při tělocviku převlékat.
Já jsem podobná traumata naštěstí neprožívala, ač jsem vyložená premiantka nikdy nebyla. Moji rodiče byli v tomto směru rozumní, a tak ten úžasný pocit, že „hurá, začínají prázdniny!“, nikdy nekalil strach z máminy nebo tátovy reakce na mé známky.
Já vím, teď se o tom píše všude. Ale nemohla jsem si pomoci. Protože je ještě dost rodičů, kteří poslední den školy nezvládnou, a pořád je hodně dětí, které se dnes budou bát jít domů...
Možná by pomohlo, kdyby si tátové a mámy vzpomněli na to, jaké oni nosili známky, jak bylo kolikrát těžké obstát v nějakém předmětu aspoň trochu úspěšně... Třeba sami zažívali strach, na který dnes určitě vzpomínají neradi.
A tak se přimlouvám za všechny vaše děti: jestli patříte k těm, kteří se chystají dnes spustit výchovný kolotoč, vězte, že teď už stejně nic nenapravíte. Ani křikem, ani fackami nebo výpraskem. Ušetřete toho sebe i své ratolesti a běžte radši společně oslavit začátek prázdnin. Protože dnes je přece nádherný den, plný očekávání, prázdninových plánů a tužeb. Tak si ho všichni hezky užijte.
Začínají totiž prázdniny!
29.6.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začínají prázdniny, nenechte si je zkazit vysvědčením, které nesplní vaše představy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Verera: Výchovy by se neměly známkovat. Jejich hlavním cílem by mělo být nabídnout dětem škálu možností ve sportu, v hudbě, ve výtvarném umění. Já jednou měla na vysvědčení trojku ze psaní a kreslení a dvojku z hudebky. Legrační bylo, že v pololetí následujícího roku jsem z kreslení měla jedničku. To nás začal učit akademický malíř, který mi řekl, že mám nešikovnou ruku, ale výtvarné oko. S tou rukou rozhodně měl pravdu.
Eduna: Dcera mi jednou dávala podepsat žákovskou s první trojkou, z matiky. Tak jsem se zeptala, jestli udělala početní chyby nebo jestli potřebuje látku vysvětlit. Dcera se začala hihňat. Prý holkám říkala, že se zeptám tak nějak, že určitě nebudu křičet, že nebude mít ani zaracha ani žádný jiný trest.
Terinka dokončila první třídu a naštěstí se nám povedlo mít samé jedničky. Během roku jsme si vyzkoušely celou stupnici. Za ošklivé známky jsem jí netrestala, akorát jsme se o to více učily. trest byl pouze za zbytečnou ošklivou známku ( neudělání úkolu, odmítnutí trénování na ohlášenou písemku nebo diktát ... ). Konečně máme prázdniny a na chvilku máme od školy pauzu.
taky chceme hlídací babičku, musíme vše zvládat bez babiček a během roku je to záhul. aspoň, že máme jednu rozumnou babičku a ta se na 14 dní se svojí vnučkou moc těší, a hlavně já, odpočinou si moje uši. Ta moje brepta tu pusinku nezavře jak je den dlouhý.
krásné prázdniny a hlavně již zmíněné pevné nervy
Nikdy jsem za známky své děti nijak neplísnila, když přinesly nějakou horší během roku, tak jsem jen řekla, nezdá se ti, že u tebe to bylo zbytečné. Takže jsem jim vlastně dala najevo, že vím, že jsou dobří. Vysoké školy už mají za sebou. A dnes čekám na vysvědčení svých třech vnoučat a příští rok už čtyř.
Přeji všem rodičům a dětem zasloužený odpočinek. A nám babčám, které jsme hlídací, pevné nervy a hodně radosti z vnoučátek.
A napráším se, na SOU jsem měla dvakrát dvojku z chování , jednou za to, že jsem si nevyzvedla včas výplatu a podruhé za 2 neomluvené hodiny Naši to tenkrát přešli bez komentáře, což mě hódně překvapilo.
Nechápu rodiče těch dětí, které se bojí jít s vysvědčením domů! Pokud se dítěti a jeho školním výsledkům věnuju průběžně během celého školního roku, tak přece musím vědět, jak si dítě stojí a nebudu vysvědčením překvapená! I když popravdě, já dneska byla a hodně, protože jsem čekala za 3 z češtiny a syn nakonec přinesl vysvědčení se třema dvojkama - je v 5.třídě. takže mi to nedá a musím se pochlubit A strašně se těším na prázdniny.....
Linda:no to je taky na hlavu postavený
Verera: loupák: jestli vás to potesi, vsude je to stejne prasteny ... dcera mela spoluzacku, otec muzikant, matka zpevacka, holka hrala na kytaru a klavir a dostala z hudebky 7 (neco kolem trojky) protoze nesplnovla osnovy - neumela na flétnicku
Verera: Tohle přesně řeší moje segra s klukem(7.třída),on sporovec,od pěti let hokejista,pohybově nadanej a z těláku mu dala učitelka 3 v pololetí,teď na konci to vytáh na 2,když se rodiče vzbouřili,taky jim ukázala nějaký tabulky,podle kterých neplní limit....si z toho nic nedělej,ale chápu,že to nas.re
Zdá se vám normální, aby v 7 třídě byl z tělocviku horší průměr než z přírodopisu nebo dějepisu? Jen 4 kluci měli jedničku, pan učitel má atletické tabulky a kdo nesplní limit, má smůlu, i kdyby měl jinak samé- i to tam mají, samé jednička a dvojku z tělocviku.
Almega:no ty si mě teda překvapila s těma dvojkama z chování,to si fakt tolik zlobila?
Johanka74:tak to moc gratuluju
Tak já hlásím samí 111111,no ve druhé třídě aby ne...jinak teda náš synátor má velice laxní přístup ke škole,v podstatě na ní kašle,zatím se nemusel učit,tak jsem zvědavá jak se s tím popereme dál....je fakt,že občas na něj musíme houknout,aby tu školu bral aspoň trochu vážně,ale je to marný je to marný...je to marný
Už neřeším, máme za sebou Krásné maturitní a včera i přijetí na vejšku je to moje šikovná holčička
Se mnou se teda doma nikdy nikdo neučil, až na pár chvil psaní v 1. třídě, což jsem nesnášela a pak několika záchvatů tatínka, kdy jsem se ho na střední neprozřetelně na něco zeptala z fyziky a on to považoval za signál, že do mě za den nacpe celé učivo a přidá i něco z vysokoškolského, abych pochopila souvislosti. Pak už jsem se raději neptala
Ale měla jsem výhodu, že jsem měla bratra, který prolízal školu s odřenýma ušima, takže když jsem já občas přinesla ze školy něco jiného než jedničku, nikdo se nad tím nepozastavoval. A taky jsem za celou základku dostala 2 pětky a asi 3 čtverky, takže rodiče rozumně usoudili, že o mé učení se starat nemusejí. Ale za vysvědčení pochválili, to jo.
Jen byli značně rozčarovaní, když jsem na konci 7. třídy poprvé neměla samé jedničky, dostala jsem totiž dvojku z výtvarky, doteď nevím proč, kreslit umím, asi jsem byla učitelce nesympatická a chtěla ,abych musela dělat přijímačky na gympl, což se jí takhle povedlo (a mě potěšilo, protože mi bylo hrozně líto, že ostatní můžou psát písemky a já ne, byla jsem divné dítě )
Linda: Každý má své meze, maminka je holt dokázala odhadnout.
No, synek mi letos někdy v dubnu oznámil, že v druhém pololetí 7. třídy se nemíní namáhat, protože ty známky k ničemu nejsou, pro přijetí na střední se počítá až 8. a 9. , takže nějaké navíc vynaložené úsilí k učení v té době je jen zbytečné plýtvání energií, kterou může využít lépe. Hodlá se jen udržovat, aby si nezkazil pověst tak, že by mu to ztížilo start v 8. třídě.
Na takové argumenty se nedá nic říct . Zabít ho by byla škoda a na to abych ho nutila do učení nemám energii, on se velice brání tomu, aby si do hlavy něco pustil proti své vůli. No co, jeho škola, jeho učení, já mu do toho nemám až tak co mluvit (podle něj).
Tak jsem na to zvědavá příští rok.