Milování jako honba za orgasmem
Snad některé čtenářky nepohorším, ale ráda bych znala jejich názor na jednu velmi osobní záležitost. Nezlobte se proto, že raději zůstanu v anonymitě.
Jsem vdaná, je mi 31 let, máme roční holčičku. Chodili jsme spolu tři roky, než jsme se vzali. Po všech stránkách jsme si dobře rozuměli, ani v sexu jsme neměli žádné problémy. Jsem poměrně dost sexuálně založená a na frekvenci milování jsme se vždy shodli. Nikdy mi nedělalo potíže dosáhnout vyvrcholení.
Jenomže když se narodila Klárka, něco se u mě změnilo. Ne že bych začala sex odmítat, vlastně hned po šestinedělí jsme se začali znovu pravidelně milovat a všechno se zdálo být v pořádku. To, že jsem si to zpočátku neužívala tak jako dřív, mne sice trochu znervózňovalo, ale přisuzovala jsem to prožitému těhotenství a porodu. Věřila jsem, že se to časem zlepší.
Moje trápení spočívá v tom, že mám náhle potíže s dosažením orgasmu. Nevím, čím to je, zda únavou z celodenní péče o dítě, z nevyspání (malá se dosud budí i několikrát za noc), ale skutečnost je taková, že přibližně z deseti milování dojdu k vyvrcholení jen dvakrát. Nevadí mi to, líbí (nebo spíš líbilo) se mi to i tak. Dělaly mi dobře manželovy dotyky, něha. Vždycky jsem se k němu pak schoulila a bylo mi hezky. Nikdy, opravdu nikdy jsem ani náznakem nedala najevo, že by mi orgasmus chyběl. (Zajímavé je, že sama sebe uspokojit dokážu bez problémů.)
Jenže manžel to vidí jinak. Absenci mého vyvrcholení nese velmi těžce, považuje to za své selhání a opravdu moc se snaží, aby mě k orgasmu přivedl. Což bohužel většinou nejde. Čím víc se snaží, tím víc se na to soustředím a zablokuju se. Abych mu pro klid duše zahrála nějaké orgastické představení, na to nemám. Navíc si myslím, že by to stejně poznal a cítil by se ještě hůř. Mockrát jsem se snažila vysvětlit mu, že se trápí zbytečně, že se s ním miluju ráda, je mi s ním dobře a ať tomu nechá volný průběh. Marně. Je jako posedlý a říká, že si jako milenec připadá nemožný, když nedokáže uspokojit vlastní ženu.
Je to stále horší. Ještě nedávno jsem se na milování těšila a dnes už přemýšlím, jak se mu vyhnout. Předem vím, jak to bude vypadat. Nekonečný boj, marná snaha nás obou o mé vyvrcholení a nakonec hořké pocity na obou stranách: on se cítí pod psa, protože to považuje za své selhání, a já přemýšlím, jestli se nestávám frigidní. Oba máme pocit, že jsme opět zklamali.
Možná že by nám pomohly názory ostatních žen, které něčím podobným prošly. Jestli vám není proti mysli rozepsat se o tak intimních věcech, budu vám moc vděčná. Předem děkuji za všechny postřehy a zkušenosti.
31.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milování jako honba za orgasmem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Po porodu to nikdy nemůže být úplně stejné, vždyť se tolik změnilo! Nejsme stroje. Čím víc se tlačí na pilu, tím víc se to zhoršuje. Pokud můžu něco poradit...přestaňte filosofovat, dělat rozbory, to vás oba tak leda znechutí. Jestli je to možné, zkuste vypadnout ze stereotypu, pokud máte možnost pohlídání dcerky, využijte toho, abyste se dostali z prostředí, ve kterém zažíváte frustraci. Jste to pořád vy, ale postavení do jiných podmínek. Potřebujete vrátit důvěru sami v sebe, ono se to zase spraví, jen nesmíte tolik panikařit. Horší by bylo, kdybyste třeba řešili manželovu impotenci...
Alice.: dobře jsi to napsala, možná v tom hraje hodně psychika. Je to jak s otěhotněním. Když se někdo hodně snaží a pořád na to myslí, tak to nepřichází. Známá to po 6 letech vzdala, rozdala soupravičky, co měla nachystané, našla si koníčka, nemyslela jen na těhotenství. Po půl roce otěhotněla. Psychika dělá v celém našem životě divy, proto by se neměla podceňovat ani v sexu.
Alice.: není k tomu co dodat,popsala to perektně,rozumně,její názor a rada je velmi dobrá ,řid se jí,držím ti palce
Já myslím, že jste se s manželem dostali do začarovaného kruhu. Čím víc se budete oba snažit ten tvůj orgasmus přivodit, tím hůř to půjde. Naše těla totiž v tomhle reagují přesně naopak než bychom my chtěli.
Také jsem mívala partnera, který z nějakého mě nepochopitelného důvodu považoval schopnost mě dovézt k orgasmu za svoji svatou povinnost muže a když se orgasmus nedostavil, byl z toho nešťastný a měl potřebu pak donekonečna rozebírat důvody proč se tak stalo 
Samozřejmě že čím víc jsem se snažila, tím menší byly na orgasmus šance. Nakonec jsem to vyřešila tím, že jsem prostě čas od času předstírala, on byl spokojený a já taky...protože sex byl skvělý i když jsem zrovna nebyla.
Píšeš, že jste o tom s manželem mnohokrát mluvili a že on si nedá svůj postoj vymluvit. Jediné co mě tedy napadá je, do toho zamotat někoho třetího (třeba sexuologa) kdo by manželovi vysvětlil, že absence orgasmu u partnerky není jeho selhání a že čím víc bude tlačit a snažit se, tím hůř se z toho začarovaného kruhu "honby za orgasmem" dostanete.
