Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Před dvěma měsíci otřásl veřejností případ týraného chlapce z Kuřimi, jejž matka svazovala nahého v tmavé komoře. To, co se dělo poté, vypadalo jako scénář hoollywoodského trháku, který napsal někdo s hodně barvitou fantazií.

Myslím, že všechny nejasnosti a záhadné okolnosti případu ještě máme v živé paměti.

Falešná třináctiletá Anička, jež nakonec nebyla Anička, ale dvaatřicetiletá Barbora Škrlová, a spousta dalších lidí, kteří byli do případu zapleteni. Údajnou Aničku, které byla dokonce přidělena identita na základě cizí DNA, hledala policie několik týdnů.

Na týrání malého Ondřeje se podílely i jeho teta a vychovatelky z Domu dětí a mládeže Paprsek. Spekulovalo se o pornografickém pozadí celého případu i o napojení na jednu náboženskou sektu. Lidí, kteří se na celém případu nějak podíleli, přibývalo téměř geometrickou řadou.

Když to člověk sledoval, zákonitě musel dospět k pocitu, že za tím vším musí být něco strašného. Tolik nejasností, lží, mlžení, tolik lidí z veřejného života, kteří s tím měli co do činění.

A nakonec je všechno jinak. Ačkoli se jiné případy táhnou mnoho měsíců i let, než jsou důkladně přezkoumány, v kuřimské kauze již mají policisté a vyšetřovatelé ve všem jasno. Týrání malého Ondry – a jak se později ukázalo, i jeho staršího bratra – se dopouštěla jejich matka z čirého přesvědčení, že své syny tímhle způsobem správně vychovává. Nic víc, nic míň.  Odsedí si několik let za týrání svěřené osoby, tím bude spravedlnosti učiněno zadost.

Jenom by mě zajímalo, zda se někdy dozvíme, jak to bylo s Aničkou a Barborou Škrlovou, jak je možné, že lze na základě podvržené DNA udělit někomu falešnou identitu... A hlavně – jakou roli v celém případu hrají všechni ti lidé, kteří s ním jsou nějak spjati. Třeba pedagogické pracovnice z Paprsku. Ostatně i Ondřejova matka studuje speciální pedagogiku. Jak je možné, že studentka tohoto oboru považuje svazování nahého dítěte na betonu v tmavém kumbále za normální výchovný prostředek?

Nevím jak vy, ale já mám z celého toho případu, a především z jeho rozuzlení, poněkud smíšené pocity. Dělá to na mě dojem, jako by se od toho „raději dávaly ruce pryč“. Nejasností a nevysvětlených skutečností je v něm příliš mnoho. Závěrům celého vyšetřování zkrátka nějak nevěřím.

Co je skutečná pravda a kde ji hledat, se ale s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.