Ježíškovské manévry aneb Hlavně nenápadně
„Tak, a teď si běžte hezky a pořádně umýt ruce.“ Tuto větu jsme s bratrem pravidelně slýchali poté, co byla dojedena štědrovečerní večeře. Bez řečí jsme se za doprovodu jednoho z rodičů odebrali do koupelny, kde jsme si pod jeho bedlivým dozorem museli dlouho a důkladně umývat ruce. Když jsme trochu povyrostli, bylo nám jasné, že zatímco my vykonáváme očistu, druhý rodič pobíhá mezi ložnicí a obývákem a štosuje pod stromeček dárky.
Tuto tradici jsme zachovávali až do dospělosti, dokud jsme trávili Vánoce s rodiči. Po večeři jsme šli svorně do koupelny a naši mezitím připravili pod stromeček dárky.
U mé kamarádky měli zase stromeček od rána nazdobený v místnosti, do které se nesmělo celý den vstoupit a po večeři se ozvalo zazvonění na zvoneček jako signál, že už je možné přistoupit k štědrovečerní nadílce. Tatínek kamarádky byl velice vynalézavý a špagátek od zvonečku měl natažený až ke své židli u stolu. Mohl tak zazvonit, aniž by bylo nutné zvednout se od stolu. Díky tomuto důmyslnému systému tak kamarádka na Ježíška věřila mnohem déle než ostatní děti.
Před dvěma lety mne z bohulibého štědrovečerního rozjímání vyrušily podezřelé hlasy na domovní chodbě. Šla jsem se podívat, zda se za našimi dveřmi nezdržují nějaké nekalé živly, a spatřila jsem děti sousedů, kteří bydlí v prvním patře. Staršímu už bylo čtrnáct let a vyvezl svého pětiletého brášku do jedenáctého patra, aby společně vyhlíželi Ježíška. Okamžitě mi bylo jasné, že u nich doma právě rodiče absolvují manévry v podobě ukládání dárků pod stromeček.
Vánoce s malými dětmi, které ještě věří na Ježíška, patří k těm nejkrásnějším. Ne, že by ty další byly o něco horší, ale přece jen, na rozzářené dětské oči pod vánočním stromečkem asi žádný rodič nikdy nezapomene. A rovněž na ty – leckdy logisticky opravdu náročné akce – kterak nepozorovaně dárky pod stromeček umístit, aby byl efekt dokonalý.
Jak to probíhalo u vás doma v době vašeho dětství? A jaký tajný fígl používáte vy, abyste svým dětem co nejdéle zachovali tu krásnou a nepřekonatelnou ježíškovskou atmosféru?
10.12.2012 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ježíškovské manévry aneb Hlavně nenápadně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
PEGG: to máš doma mládě....
mojí bylo 36 a synkovi 40...
.jpeg)
matysek - 10.12.2012 8:47 - moji dceři je 27.12. 18 let
.jpg)
sharon: 
věříš na Ježíška, to je hezký :-)
.jpg)
Kaca: 
jako dospělí jsme k večeru nakupili dárky do velkého křesla, to se šouplo před večeří pod stromek a bylo naděleno. A šlo se večeřet. Měla bys ho vidět jak nedočkavě ty dárky pořád chtěl přebírat
U nás se pěstovalo a pěstuje, že dárky mají být symbolické, pozornosti, případně ručně vyrobené. Svého času, když těch peněz bylo více, jsme si dávali dražší dárky, ale nikdy to nesmělo být na půjčku nebo to nesmělo ohrozit rozpočet.
.gif)
Anahir: to je hezkýýý :))
Rozbalování dárků si jako holka pamatuju a bylo to hezký
Můj zatím nejhezčí zážitek z dospělého života - když jsme poprvé slavili Vánoce s tehdy mým budoucím mužem. On neměl vánoce rád, protože jeho rodiče byli ,,divný" lidi. Vyžadovali za dárky vděčnost, nekonečné děkování a službičky na oplátku. dárky se též vydíralo k poslušnosti před svátky. dárky musely být také hodnotné co do ceny.
Tohle se u nás nikdy nepěstovalo. Můj muž měl oči navrch hlavy z celodenní atmosféry, z přesvědčování mojí mamky že nádobí umejeme potom, že ho nikdo nevydírá, že dárky dostal aby měl radost a nemusí za ně jak blázen děkovat. Měli by jste u stromku vidět jeho oči, když dárky dával i dostával...
Od té doby vánoce má moc rád, těší se na ně a nutí mě ať napíšu Ježíškovi už téměř v říjnu
jo a tchán prý světýlka na stromku v zamčeným obýváku rozvěcoval tak, že měl vypnutej jistič pro zásuvkovej okruh a pak ho z předsíně nenápadně zapnul, když děti čekaly u dveří a koukaly jen před sebe a nesledovaly, co se děje za nima... taky řešení, hlavně dřív, kdy časový spínače nebyly :)
.jpg)
dadka: moji starsi dceri bylo na prvni vanoce 8 mesicu...moje mama nam koupila sportovni kocarek pro ni, protoze s hlubokym se dost blbe jezdilo do Cech (autobus a ni vlak ho nechteli brat)....kocark byl rozebrany ve dvou krabicich na sedacku a podvozek. Kdyz jsme vybalili sedacku tak si do ni dcera vlezla a zbytek vecera sedela na zemi v ni a odmitla ji opustit a darky ji pranic nezajimaly 
...mam pocit, ze v ni tenkrat i usnula
tak my jako malí chodili s dědou na procházku, koukat do oken na světýlka a sledovat, kde už ježíšek byl = tam kde už svítí stromeček, a kde ještě je tma.....tak to tak s dětma praktikujeme taky a jdeme se podívat třeba na stromeček u místní radnice naší čtvrti, nebo v případě deště nebo lehkýho nachlazení jen jedeme autem projet si střed města a koukáme z okýnek na výzdobu a na hlavní strom na náměstí. A kdyby byly marodný a nemohly ven vůbec, tak se to vždycky nějak udělá :)) to vyhlížení ježíška z nejvyššího patra neni špatnej nápad, to by letos šlo praktikovat v nejhorším i u nás, i když nebydlíme v paneláku
a s ježíškem samotným to máme tak, že stromek a CD přehrávač s koledama se sepne na časovej spínač v zásuvce a zvoníme svazkem rolniček... to je totiž tak zajímavej zvuk, kterej i když zazvoníme ZA dětma venku na chodbě, tak vůbec netuší, odkud ten zvuk jde a protože ho čekají zevnitř, SLYŠÍ ho opravdu zevnitř ověřeno a osvědčeno léty...takže naše dítko taky věří už hooooodně dlouho a jen proto, že existuje dneska už tak dokonalá technika :))
Na rozzářená očička naší nejstarší dcery a na její první vánoce nikdy nezapomenu. Bylo jí deset měsíců, pod stromečkem měla spoustu hraček, ale zaujal ji plyšový medvídek, asi 30 cm vysoký a nepustila ho z rukou. Ostatní dárky ji už nezajímaly. Druhá dcera byla na svoje první svátky ještě v peřince, ale hlavičku za světýlky otáčela.
Starší vnuci tak dlouho věřili na Ježíška, že se jim děti ve škole smály. Dcera s dětmi chodila před večeří na malou procházku a my ostatní rvali dárky pod stromeček.
I Mikuláše jsme jim dávali za okno. Za každé okno jeden dáreček. Jednou za oknem stál i blikající stromeček a malým málem vypadly oiči.
Doma to byvalo jednoduche.... na panelak jsme meli pomerne velkou kuchyn i s jidelnim koutem, takze ja byla zamestnana coby prostirac stolu zatimco cela rodina se vystridala pod stromeckem za zavrenymi dvermi do obyvaku (sourozenci jsou o 13 roku starsi nez já) a po veceri braska "musel" na zachod a cestou zpet zvonil.... prokoukla jsme je pomerne brzy, snad jeste ve skolce, ale nekazila jsem hru
A v Dk zadne tajnosti nejsou, proste 24. dopoledne nebo po ustrojeni stromku, kazdy odevzda svou porci darku pod stromecek. Udajne je rodice dostali od Jeziska drive, protoze on to prece chudak nemuze vsechno stihnout za jeden vecer, a museji jeho jmenem vsechno odevzdat pod stromecek.... no nevim, jeste dnes jsem nad tim v rozpacich. Na jednu stranu je to prakticke a clovek nemusi saskovat, na druhou stranu se tim ztrati cast kouzla 
. Navic osobne to povazuji za tyrani deti...cely den chodit kolem stromecku s darkama a nesmet rozbalit a jenom cekat a cekat . Ovsem zase ubylo problemu kdyz deti delaly sami darky ve skolce a tim padem meli sami neco co daly pod stromecek... jak jim to ucitelky vysvetlily vlastne nevim - zkusim vecer vyzpovidat omladinu.
já věřím na ježíška dodnes....kdo jiný by mi dával dárky pod stromeček když manžel stále tvrdí že nemá peníze...
a i když jsme už dávno doma jen my dva , zvoníme si zvonečkem....
.gif)
letos ještě nic vymýšlet nebudeme, malýmu bude 27.12. teprve rok. Ale příští vánoce už to bude aktuální, tak pište, ať mám inspiraci. Ze svého dětství - starší brácha mi od mala říkal, že Ježíšek není, takže tam nic zajímavého nebylo...
.JPG)
My vyhlížíme Ježíška od Zuzky z pokoje - manžel drží holky v šachu a já mezi tím hrnu dárky pod stromeček.
Fígl se zvoněním sem psát nebudu, starší dcera už by to mohla vyčmuchat
My vyhlížíme Ježíška od Zuzky z pokoje - manžel drží holky v šachu a já mezi tím hrnu dárky pod stromeček.
Fígl se zvoněním sem psát nebudu, starší dcera už by to mohla vyčmuchat
