Šla jsem na potrat a teď toho lituju. Kdy to přestane bolet?
Potřebuju se vypsat z velké bolesti, kterou jsem si způsobila sama. Asi mne odsoudíte, i když v skrytu duše doufám, že tady najdu pochopení, povzbuzení . Vůbec mi není dobře. Nechala jsem se totiž přemluvit k potratu a jsem z toho totálně na dně.
Je mi 27 let, s přítelem jsme spolu dva roky chodili a více než rok spolu i bydleli. Brala jsem hormonální antikoncepci, kterou jsem ze zdravotních důvodů musela na čas vysadit. Příteli jsem řekla, že musí být opatrný a dávat si pozor, kondomy odmítal. Dítě jsme neplánovali, až někdy v budoucnu. Bohužel, po pěti měsících od doby, kdy jsem HA vysadila, jsem otěhotněla.
Když jsem to zjistila, byla jsem hodně zaskočená. Koukala jsem na dvě čárky na testu a nechápala. V průběhu dne, jak se mi to postupně rozkládalo v hlavě jsem se přistihla, že z toho nejsem úplně vyplašená, naopak, ten pocit, že jsem těhotná a budu mít dítě, se mi začal velmi zamlouvat.
Večer jsem o svém těhotenství řekla příteli, byl z toho šokovaný, tvrdil, že to není možné, že si přece dával pozor. Dokonce mne i obvinil, jestli jsem si snad neužila někde bokem. Tím se mne hodně dotkl. Ale chápala jsem, že se cítí zaskočený. Dala jsem mu čas na rozdýchání a pak navedla řeč, co bude dál. Jeho reakce byla jednoznačná. Dítě v tuto chvíli rozhodně ne, byl hodně kategorický. Řekla jsem mu, že pro mne to tak jednoduché není, že i když jsme mimino ještě neplánovali, stalo se, já ho mám v sobě a nemůžu ho jen tak dát pryč.
Dohadovali jsme se několik dní, kdy já jsem doufala, že on změní názor a on zase, že ho změním já. Když jsem pochopila, že on dítě opravdu nechce a nehnu s ním, měla jsem na vybranou. Buď se s ním rozejít a dítě si nechat, nebo jít na potrat. Zvážila jsem všechna pro a proti a – dnes vidím, že zbaběle – se rozhodla pro potrat. Bála jsem se být svobodnou matkou, nevěděla jsem, kde bych s dítětem byla, jak bych ho sama uživila.
Byla jsem strašně hloupá, místo toho, abych zašla třeba za rodiči a poradila se s nimi, zjistila, zda by mi byli ochotni nějak pomoci (a oni by asi ochotni byli), jsem podlehla přítelově nátlaku a vlastním obavám a zvolila interrupci, kterou jsem v listopadu podstoupila.
Že to bylo špatné rozhodnutí, jsem zjistila hned poté. Když bylo po všem, cítila jsem se najednou strašně prázdná, jako by ze mne s tím zárodkem odešlo i kus mne samotné. Nepřidalo mi ani, když jsem viděla, jak je přítel spokojený, že má po starostech. Nepodpořil mne, nepodržel, vůbec nechápal, jak strašně se cítím. Už na Vánoce jsem s ním nebyla. Vinila jsem ho z toho, co se stalo, považovala ho za strůjce.
Doufala jsem, že čas mou bolest postupně otupí, ale není to tak. Místo, aby mi bylo lépe, je mi čím dál hůř. Počítám, v kolikátém týdnu bych byla, závistivě se dívám na těhotné ženy. Vím, že jsem udělala tu nejstrašnější a největší chybu ve svém životě. Bohužel, takovou, kterou nemůžu nijak napravit. Nelze to vrátit.
Vím, že se jedná o ožehavé a hodně citlivé téma, asi nebudete ochotné se tady svěřovat se svými pocity, pokud jste potrat někdy také podstoupily. Přesto budu ráda, pokud by některá z vás tu odvahu měla a řekla mi, jak dlouho poté se člověk dostane z toho nejhoršího a hlavně, je možné si někdy něco takového odpustit?
30.1.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šla jsem na potrat a teď toho lituju. Kdy to přestane bolet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák - 30.1.2013 6:43
nebudu se skrývat ,nebudu tajit ,ač je to 34 let ,co jsem byla na potratu a nyní mám dva krásné dospělé syny,nikdy to nepřebolelo,jen čas rány zmírnil.Proplakala jsem spousty dní rok co rok.Zde je na místě opravdu pomoc psychologa............neváhej a zajdi za ním.......držím ti palečky ,ale na rovinu i dnes si dokážu stále poplakat,pocitu viny jsem se nezbavila .Držím palce
Majolka: ...Už na Vánoce jsem s ním nebyla.,,...píše Lucie
...nikdy jsem na potratu nebyla,asi se neumím pořádně vžít do tvé situace,ale zase na druhhou stranu,pokud tvůj expřítel zareagoval na tvoje těhotenství jak zareagoval,udělala si dobřez takovým člověkem by tě čekaly akorád samí soudní tahanice,testy otcovství,výše alimentů,nehledě na to,že by neměl určitě o dítě zájem a pak by ho zase za pár let mohl mít a zase se tahat po soudech kvůli střídaví péči atd.atd....Lucko,ber to tak jak to je,už s tím nic nenaděláš,litováním se a obviňováním si akorád zaděláváš na zdravotní potíže....si mladá a po téhle zkušenosti budeš mít oči do kořán při výběru budoucího partnera,přeju ti hodně štěstí
Lehké to nebude delší dobu, odbornou pomoc bych vyhledala. Ty tvého přítele posloucháš ve všem? Není náhodou sobec. On asi děti nebude chtít nikdy, věk na to máte. Když je chlap starší, tak zas se vymlouvá, že ne to nemá nervy, chce mít klid. Po jeho nařčení, že ON si dával pozor a ty jsi musela někde ujet s jiným bych to ukončila.
sallie: souhlasím.
ja jsem nikdy interupci neprosla,ale dokazu pochopit co te ted trapi...v prvni rade by jsi mela odpustit sama sobe..jinak se nikam nehnes..potrestana uz jsi byla dost, tvuj partner se ukazal jako peknej hajzlik a mozna dobre,ze se ukazal ted...mozna by stalo za to, vyhledat odbornou pomoc,vykecat se z toho...urcite kazdy z nas ma svyho kostlivce a bojuje s tim cely zivot..ty mas tohle, budes to muset zpracovat.
preju ti hodne stesti at najdes chlapa co se dokaze celem postavit k problemum...ne je zakopat pod koberec
Lucie, nevím jeslti zrovna takovýhle server je to nejlepší místo na řešení takhle osobních a bolestivých záležitostí. Smysluplnější a účinnější by mi přišlo obrátit se na psychologa, který by ti pomohl rozmotat co se stalo a jak se se vším smířit.