Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

annie: Naprosto souhlasím.

Almega: Nezlob se na mě, ale tohle je pitomost, takhle to prostě nefunguje a řeči o tom, že si dítě adoptovali a pak najednou měli vlastní patří do tzv, mýtů o neplodnosti, statisticky to vůbec není pravda.

Almega - a to jsou přesně ty věci, co mi lezly na nervy - tchýně:" podejte si žádost o adopci, hned budeš těhotná"
Blbost - jak jsem četla jednu studii, tak se toto podaří jen 10 procentům párů, kteří podali žádost o adopci a za druhé - adopce je velice závažný krok a musí k němu ta dvojice dozrát - my jsme tenkrát nedozráli a viděli jsme spíš ta negativa - růžové brýle nejsou na místě. Nicméně si velmi vážím lidí, kteří si adoptovali děti a dokázali je vychovat.
A k tomu vsugerovávání si - když Tě bude bolet noha, zkus si vsugerovat, že to vlastně nic není, že to vůbec nebolí.
Nemyslím si, že pár, který se pokouší o několik let nedělá nic jiného, než myslí na to miminko.
A ty řeči, že když ti dva nemají být spolu, tak není ani mě nasíraly taky kvalitně...
Proč teda mají na první "hup" děti alkoholici, feťáci, psychopati??? Tam to příroda moudrá matka asi dovolila, protože je to super.
Jinak nám se po skoro čtyřech letech podařilo přirozeně, ale páry, které absolvují umělé oplodnění, nijak neodsuzuji, ani nehodlám jinak hodnotit.
Každý si tu svoji káru táhne sám a každý si ponese důsledky svého rozhodnutí a chování.
Jinak - Almego - neber to, prosím, moc osobně, ale je to téma, které je ještě pořád citlivé, ač už nám doma běhá rok a půl starý chlapeček.

Kdo chce mít děri,musí si vsugerovat,že je nechce,ani za nic,děti jsou otravný hmyz,o který budeme pečovat až do naší (jejich) smrti!! Až pak zmizí ten vnitřní blok a najednou tu bude dítě.Kolikrát lidi rezignovali na vlastní,vzali si dítě z děcáku-a hle,najednou čekali vlastní....Někdy ovšem příroda,ta naše moudrá matka,ví,proč by právě ti dva neměli mít děti,a proto žádné nejsou.Doktoři do toho zasahují,umělé početí atd.,ale víme my tak přesně,co bude s potomky těchto dětí v budoucnosti?? Jaké choroby na ně čekají???

Zažíváme si s manželem něco podobného...sice už máme jedno dítě(7let),ale sotva se narodil,už jsme poslouchaly ze všech stran :a kdyže bude to druhý...tak jsme to uvedly na pravou míru,že druhý není a ani nebude,páč to do budoucna už neplánujeme,no to by jste měly slyšet ty rekace...prostě pokud máte jedno,musíte mít druhý,když máte druhý a nedej bože dva kluky(dvě holky)tak ještě zkusit kluka(holku) ne?protože je u nás zaběhnutý model,že každý pomalu,,musí,,mít dvě děti...dobrovolná jednodětnost,je pomalu trestný čin...fuj sem se rozohnila,nemám ráda takovýhle debaty...

annie: Přesně tyhle "skvělé a taktní" rady jsem si taky opakovaně vyslechla.

Taky jsem si tímhle peklem prošla. Přesně, jak se píše v článku, člověk už je pak i sociálně izolovaný, protože okolí rodí, jak na běžícím pásu, a jediné téma je pak porod a těhotenství a děti. Všem kamrádkám jsem to přála, ale taky jsem každé těhotenství obrečela akždé mě vrhlo do ještě hlubší deprese. Kdo to neprožije, nedokáže to podle mě pochopit. stejně jako, když se nakonec zadaří a následují opakované potraty.

Myslím, že okolí by mohlo být všeobecně taktnější.
Nejsem z těch, co by na počkání vykládala, proč ještě děti nemáme, kde je problém a co podstupujeme.
Vědělo to jen nejužší okolí a ostatním je po tom houby.
I tak jsem si od některých "kvalitních" jedinců vyslechla kecy o tom, že když nemůže zabřeznout koza, tak se vymění cap a podobné lahůdky. Pak následoval výčet rad od lidí, co počali napoprvé: "nesmíš na to myslet, jeď na dovolenou..."
A nakonec mě pobavilo utěšování od známé: " my jsme si taky museli počkat....celé tři měsíce..." To mě po našem několikaletém čekání dostalo.
A taky se objevilo pár jedinců, co se "na férovku" zeptalo, jestli děcka nechceme, nebo to nejde...Nakonec to završili otázkou u koho je problém...
Myslím, že v dnešní době, kdy má problém s početím snad každý druhý, neuškodí trochu obezřetnosti a zbytečně se nerýpat v problémech druhých...