Žárlí na nenarozené miminko
Netuším, kde jsme s manželem udělali chybu, protože chování naší čtyřleté dcery nám nepřipadá úplně normální. Možná jsme ji příliš rozmazlili. Narodila se po dlouhých letech marné snahy o otěhotnění, a když se konečně zadařilo, byli jsme štěstím bez sebe.
Naši holčičku jsme od počátku milovali nade vše a oba dva si rodičovství náležitě užívali. Po dvou letech jsme se rozhodli, že se pokusíme o další miminko. Vždycky jsme chtěli mít dvě děti. Bohužel, ani tentokrát jsme to „nedostali zadarmo“. Téměř dva roky se naše snaha míjela účinkem.
Před čtyřmi měsíci jsem konečně otěhotněla. Z pověrčivosti jsme o tom nikomu neřekli až do třetího měsíce. Pak jsme to oficiálně oznámili jak příbuzenstvu, tak já v zaměstnání atd. Samozřejmě, že jsme tuto novinku sdělili i naší dcerce.
Její reakce nás doslova šokovala. Mysleli jsme, že bude ráda a na miminko se začne hned těšit, ale zatraceně jsme se spletli. Dcerka začala okamžitě brečet, až se celá otřásala, že ji už nemáme rádi, když budeme mít nové miminko. Vysvětlovali jsme to té její čtyřleté hlavince, seč nám síly stačily, ale bez nějakého většího úspěchu.
Od chvíle, kdy ví, že je na cestě bratříček nebo sestřička, je jako vyměněná. Nechce s námi komunikovat, straní se nás. Jakékoli nápady na hry, výlety a společné aktivity přijímá apaticky, bez nadšení. Dříve to bývalo jiné. Na všechno se těšila a pusinku od rána do večera nezavřela.
Včera večer mi před usnutím řekla, abych to mimino z břicha dala pryč, že ho nechce a nebude ho mít ráda. Vím, je ještě malá, asi se to časem srovná a zvykne si. Ale přece jen mne její postoj trápí a bojím se, co bude následovat, až se děťátko narodí a bude mezi námi.
Setkala se některá z vás s podobně odmítavým přístupem k budoucímu sourozenci? Přejde to? Zvykne si? Jak ji co nejlépe a nenásilně na příchod miminka připravit? Pořád ji ujišťujeme, jak ji máme rádi, že na tom se nic nezmění ani po narození sourozence, ale ona to snad vůbec nevnímá. Pro ni by byl důkaz, že ji skutečně milujeme, kdybychom to dítě dali „pryč“.
3.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlí na nenarozené miminko
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Když byly našemu nejmladšímu vnoučkovi 3 roky, dcera znovu otěhotněla. Taky jsme se báli, že bude vnuk žárlit a těžko to ponese, ale bylo to naopak. Od začátku jsme mluvili o miminku, malý poslouchal, jak miminko v bříšku "mluví" a hýbe se, povídal mu a zpíval. Všechno, co se dělo kolem miminka prožíval společněs rodiči a na jeho příchod se těšil. I dnes, kdy už má malý Marco 8 týdnů, je k němu pozorný, pořád ho pusinkuje a hladí.
Zkuste všechno s dcerkou dělat pro miminko společně,hodně si s ní povídejte, nechejte ji vybírat pro mimi oblečení, znovu jí opakujte, že ji budete mít stále stejně rádi.
.jpg)
Zkus se vžít do její situace - ona je milovaná, jediná. Představ si, že si manžel přivede domů milenku, řekne Ti - podívej se jak je krásná a úžasná, budete si spolu rozumět a budete se mít rády, můj vztah k Tobě to nijak nezmění...
Děsná představa, co?
souhlasím s Alicí, nech jí vypovídat, dej jí najevo že jí rozumíte, nápad s "dárkem od miminka" by taky mohl trochu pomoci. Má malá svojí oblíbenou panenku? Jestli ne, pořiďte jí ještě než se prcek narodí, hrajte si spolu na maminky, pořiďte kočárek pro tu panenku a společně pak vyberte větší pro miminko, pomalu ji připravujte na to, že budete jezdit s oběma kočárky na procházky.... Hlavně nic, co se týče miminka, nevyřizujte bez ní, aby se necítila odstrčená, ale součástí všeho! Bude to těžké, mám dcery po 6ti letech a myslela jsem si, že ta starší je už dost stará na takové pocity, že už to dokáže pochopit. Hlavou to asi chápala, ale srdíčko jí říkalo něco jiného a ač jsme se jí věnovali ještě víc než před narozením, stejně to tak jako tak nestačilo a cítila se "odstrčená" A to se na miminko těšila.
Obrň se trpělivostí a vydrž!!!! Stojí to za to!!! Hodně štěstí! 
Když jsem byla malá já, tak jsem zase chtěla sestřičku a když mi naši donesli z porodnice brášku, tak jsem jim říkala, ať ho jdou vyměnit, že ho nechci.Časem se všechno určitě srovná. Až se to narodií a uvidí ten malý uzlíček, tak změní názor. Jediné na co nesmíte zapomenout je, aby nikdy nepocítilla, že miminko je na prvním místě a ona až pak. Te´d ji nechte trucovat a ono ji to přejde. Jediné co mě napadá je, pokud má nějakou malou kamarádku, které se nedávno narodil sourozenec, aby si povykládali a ta kamrádka ji vylíčila, jaké to je pěkné mít doma sourozence. V práci jsme měli kolegyni, která čekala malé a její dcera z toho moc nadšená nebyla, ale co začla chodit do školky a její kamarádky se tam bavily jaké je to pěkné mít doma miminko, tak změnila názor a už se prý na miminko moc těší.
Holčička vás měla jen pro sebe a vy jste dělali "co jste jí na očích viděli", takže její reakce je asi jen strach z neznámého. Asi by bylo dobré, jtak píše Alice, nechat ji vypovídat, abys dobře věděla, jaké jseou její obavy. A taky, její strach je oprávněný a pocity celkem správné, jen si musí zvyknout na to, že už se vše netočí jen kolem ní...je to těžké, ale ono se to časem poddá. Mám tři děti, první i druhá se těšila, než se mimi narodilo, pak už to bylo horší. Dost pomáhalo, když jsem s holkama seděla u knížky pro budoucí maminky, jsou tam obrázky, jak mimi v tom kterém týdnu vypadá a to se dítku - dětem líbilo. Pak si i s nenarozeným "hráli" - dávali mi ruku na břicho a mimi je kopalo, hrozná sranda!!!
Moniko, dceru nepřemlouvej, nechej jí její pocity, pro malou hlavičku je to složité, musí se s tím vypořádat nejdříve sama, pak to bude dobré :-)
Alice
Tohle je celkem silná reakce od vaší dcerky, ale je to úplně normální. Neudělali jste žádnou chybu a ani jí nikdo nemusel nic napovídat. Ona vidí vetřelce, myslí si že jí už nebudete mít tolik rádi a i když jí to budete od rána do večera zkoušet vyvracet, nikam se nedostanete.
Psychologové v těchto případech doporučují dítě nepřesvědčovat, ale naopak přijmout jeho pocity...ona má právo na to se bát i když se nemá podle vás čeho bát. Zkuste si s ní sednout a nechte jí mluvit, bez toho že byste do ní hučeli, že to co cítí je nesprávné. Ona to cítí. Tečka.
Nějak se vaší dcerce nedivím, jak se znám, taky bych brečela, až bych se otřásala. Ale když jsem brala rozum, byla už maminka rozvedená a jiného tatínka si nenašla. Tak se mi to nestalo. Ale vím, že mi nebyly nikdy příjemné návštěvy miminek, mamka mě musela upozornit, ať neříkám, že je miminko ošklivé, později mě zase vadilo obletování těhotných žen. Sama jsem to prožila tak nějak rychle, syn ve 20ti, dcera v 22ti, nevychutnala jsem si to. Syn trochu žárlil, i když mu byly jen 2. Ale vaše dcerka musí bý dost chytrá, když miminko ještě není na světě a ona už si to dovede představit.
Monio taky bych se pidila proc miminko nechce. Asi bych v tom hledala taky nejakou pricinu a pak se to snazila nejak resit.
Co me se moc libi, ze kamaradka koupila starsi dcerce krasnou panenkua kdyz prisli z porodnice tak ji dali k miminku do sedacky a rekli, ze ji to prineslo miminko.
jsem tuhle šla do miminčího obchodu (koupit něco kámošce) a obě moje děti ztropily před obchodem scénu, že tam nepůjdou, proč nakupujeme v miminčím obchodě, když žádný mimino nemáme - jsou jim čtyři a šest let, spolu vycházejí bezvadně, ale představa vetřelce se jim nelíbila ani trochu.
trošku bych proklepla příbuzné, jeslti jí někdo nevykládal věci typu "tak to teď budeš muset mámě pomáhat" a "teď na tebe nebudou mít čas", "to se budeš muset dělit o svoje hračky" atd... S dcerou bych zkusila znovu a znovu promlouvat a vysvětlovat jí, jak to bude s miminkem fungovat, že bude ona pořád mít svojí postel, svoje místo u stolu, že bude pořád jezdit na víkendy, chodit do zoo atd... A možná bych i z ní zkusila vytáhnout PROČ miminko nechce... někdy to může být nějaká úplně blbá náhoda, dcera kámošky najednou odmítala chodit z domova (ani na návštěvu ke kámošce nechtěla, nechtěla do školky, nechtěla na nákup) a oni zjistili, že viděla naučný pořad o ptáčkách, z kterého si přebrala, že rodiče vyvedou mladé a pak si do hnízda pořídí další várku - a hrozně se bála, že se jí rodiče chystají taky "vyhodit z hnízda"...
Čtyři roky je podle mě bohužel docela špatnej věk na přijetí sourozence - dítě je dost velký, aby si uvědomovalo všechna omezení a příliš malý, aby to dokázalo racionálně zpracovat. Mám o pět let mladší sestru a žárlila jsem na ní úplně děsně.
