Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
Máme třináctiletého syna, nyní právě přichází do puberty a my si s manželem začínáme dělat velké starosti. Připadá nám, že se náš syn začíná velmi razantně vymykat z naší výchovy a máme obavy, kam až by to mohlo zajít.
Zjistili jsme totiž, že se chytil „party“, která nemá na sídlišti zrovna dobrou pověst. Je v ní asi deset různých výrostků od třinácti do sedmnácti let a lumpárny jim koukají z očí. Ti mladší ke starším vzhlížejí s neskrývaným obdivem a snaží se je ve všem napodobit a ti toho využívají a různě se předvádějí.
Šikanují ostatní děti, ne snad nějak vyloženě agresivně, ale i tak je to dost nepříjemné. Pokřikují na ně, slovně jim vyhrožují, občas nějakého kluka jen tak z dlouhé chvíle trochu potrápí, pro ránu nejdou daleko. Už u nás takhle zvonili dvoje rodiče se stížností, že byl náš syn účastníkem takové akce.
Snažíme se mu domluvit, vysvětlit mu, že takové chování je nepřípustné, že kluci, které si vybral za kamarády, pro něj nejsou vhodní, ale je to k ničemu. Syn s námi na toto téma odmítá komunikovat, v podstatě to probíhá tak, že to pustí jedním uchem dovnitř a druhým hned ven a další den se s kluky zase sejde. Patrně se v jejich společnosti cítí silnější a bezpečnější, nechce se ocitnout na té druhé straně.
Teď jsme zažili doslova šok, když jsme u syna objevili nůž. Ne nějakou rybičku, ale opravdový „dranžírák“, dost velký a z jedné strany ozubený. Měl ho zastrčený v pouzdře a připevněný pod mikinou u kalhot. Okamžitě jsme mu ho zabavili, samozřejmě jsme se ho zeptali, kde k němu přišel a na co si ho pořídil. Odpověděl, že si ho koupil od kamaráda za peníze, které dostal od babičky k Vánocům, že takový nůž má víc kamarádů a údajně ho prý mají „na obranu“.
Šokovalo nás to. Tohle už není legrace a je nám jasné, že tady už nejde o nějaké nevinné klukovské pošťuchování, ale o něco mnohem závažnějšího, co už zavání pořádným průšvihem. Vůbec nevíme, jak máme celou situaci vyřešit, představa, že se po sídlišti potloukají výrostci s kudlami, je příšerná. A navíc – náš syn patří k nim, byť jsme mu nůž zabavili a momentálně má domácí vězení a ven ho nepouštíme.
Jenže teď ho uhlídat můžeme, máme oba mezi svátky dovolenou, v pondělí však jdeme do práce, syn je po návratu ze školy až do pěti odpoledne „bezprizorní“, nemůžeme se spolehnout, že bude zákaz dodržovat. Moc se bojíme, aby neudělal nějakou blbost, někomu nedej bože neublížil (co když si jako náhradu vezme doma nějaký obyčejný kuchyňský nůž, aby byl v partě „in“).
Napadlo nás upozornit ve škole, ale čtyři z těch kluků už na základku nechodí, asi by to nemělo význam. Jít s tím na policii se nám taky nechce, neradi bychom syna už v jeho třinácti vystavovali situacím, kdy by na něj bylo pohlíženo jako na potenciálního delikventa.
Něco ale udělat musíme, jen nevíme, co by bylo nejsprávnější a nejvhodnější. Poradí nám někdo?
30.12.2010 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jste strašně měkcí. Za to, že nosí dranžírák, měl dostat takovou nakládačku, že by si týden nesedl. Dát jasně najevo, že se s ním párat nebudete a že jsou věci, o kterých se nediskutuje.
Nedivím se, že je dneska tolik zpovykaných parchantů s údajnými poruchami chování, z kterých se ještě dělají chudáci s diagnózami. Ti rodiče si to neumí vychovat. Dneska nemají respekt učitelé, jsou to jen loutky pro legraci, tak o to větší by měli mít autoritu rodiče. Bohužel se tak neděje 
Ja by som mu navrhla posilovňu, na tú, ako hovorí "obranu" sú lepšie pästi ako nôž, aby nebol obvinený s neprimeranej obrany. Treba by ho to chytilo, veľa chlapcov v jeho veku chodí do posilovne alebo na karate, aby sa zapáčili dievčatám. Nasmerovať ho na tento druh sportu a "sebaobrany". Naviac by mal vyplnený čas než prídu rodičia z práce. Prajem veľa šťastia a silné nervy.
Chce to psychologa a taky si syna hodně všímat, povídat si s ním a naslouchat mu. Nevím,jakto u vás chodilo dříve, jestli jste se synovi věnovali, může na sebe tímto upozorňovat. Od sídlištní party zoufalců, kteří ubližují jiným, je jen krůček k cestě na šikmou plochu.
Lujza:
V tzv.polepšovně se naučí ještě i to, co neumí.
Na policii chodit by asi nepomohlo, ale rozhodně jděte za dětským psychologem! Synkovi by určitě prospělo vidět, jak podobní hrdinové žijí v nápravných zařízeních pro mladistvé. Nečekejte, až bude hůř, varovné signály máte už teď. Přeju hodně štěstí a aby mladý prozřel.
já bych si s ním promluvila, což asi nepomůže, jak jsem pochopila, takže zbývá už jen dětský psycholog nebo návštěva nějakého ústavu - tzv. polepšovna, kde by syn viděl, co se může stát a kde může skončit, pokud bude pokračovat v jeho chování.
Pardon, 17leté, ale i tak. V tomhlevěku jsou 4 roky docela rozdíl.
Co kamarádi, které měl předtím, měl nějaké koníčky, sport, jiné kroužky apod.?
Pořád je to dítě, které touží být přijímáno bez výhrad a současně se dostává do věku, kdy má pocit, že by o sobě měl rozhodovat sám. Jen mu ještě nedochází, že s dospělostí přichází kromě volnosti i zodpovědnost.
Asi bych si s ním zkusila sednout a místo kázání o tom, že je špatné co dělá, bych ho zkusila přimět k tomu,aby sám řekl, co chce, co mu vadí, jak by si představoval případnou změnu přístupu a co na oplátku za to nabízí on. Naslouchat mu a zkusit pochopit, co mu chybí, co si kompenzuje tou partou a jestli není nějaké přijatelné řešení pro všechny.
Pokud jste byli zvyklí spolu dřív mluvit, mělo by to snad jít i teď. Pokud ne, tak to asi bez psychologa nepůjde.
Ještě by mě zajímalo, co je to za 19leté kluky, kteří potřebují obdiv 13letých. To budou nějací zoufalci, které jejich vrstevníci neberou vážně. A nebo z těch mladších mají srandu. Třeba by to syn pochopil, kdyby se mu to nějak vhodně podalo.
Zdá se, že syn je úž hodně daleko. Proto by byla dobrá nějaká hodně šokující akce. Např. na veřejném soudním jednání s podobnou tematikou. Nejlépe pro celou banku kluků. Pěkně aby viděli, jak jsou obžalovaní přiváděni v poutech, jak se s nimi u soudu mluví, jak je odvádějí... toto je o hodně účinnější než přednášky s kriminální tematikou. Ještě by byla zajímavá exkurze do vězení.
.JPG){kind=avatar}
Dobrý psycholog pro syna i pro rodiče. S nožem už to není legrace, tady rady laiků nepomohou. Šikanující mají taky nějaký problém, který takto nechutně ventilují.
S některými dětmi jsou v pubertě opravdu problémy, někdo hledá složitě svojí identitu a tak se i přidruží k nějaké té partičce. Většina se s toho časem dostane a pak již s úsměvem vzpomíná na hlouposti, které tropil v mládí. Přeji vám aby se to podařilo i u vás, snad jen trpělivost a hned nepanikařit, spíše ho přitáhnout k něčemu co by ho bavilo. Někdy se nevyhnete sporům, ale citová investice má mnohem větší naději, než pouhé zákazy.
