Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
Jsem už pátým rokem v důchodu, s manželem jsme spolu prožili prakticky celý život. Vychovali jsme dvě děti, máme už vnoučata. Naše manželství bylo celkem pěkné, na důležitých věcech jsme se vždycky shodli a kvůli těm méně závažným se občas pěkně pohádali. Asi jako všude. Přes to všechno jsem nyní dospěla do fáze, kdy zcela vážně uvažuji o rozvodu. Důvodem je manželova přehnaná šetřivost a lakota, která se v plné míře projevila právě nyní, kdy už jsme oba dva v důchodovém věku.
Život jsme nikdy neměli jednoduchý, ale kdo ho takový má, že? Brali jsme se v šedesátých letech a od počátku jsme se museli spoléhat jen sami na sebe. Od nikoho jsme nic nedostali zadarmo, na vše jsme si museli poctivě našetřit. Žili jsme skromně, ale nevadilo nám to, byli jsme tak spokojení.
Dokud byly děti malé a studující, snažili jsme se je co nejlépe zajistit a myslím, že se nám to podařilo. Oběma jsem naspořili i docela slušnou částku, kterou jsme jim předali, když se osamostatnily.
Pak jsme s manželem zůstali sami a na našem životním stylu se v oblasti financí nic nezměnilo. Stále jsme žili tak, jak jsme byli zvyklí celý život. Skromná dovolená jednou za rok, dárky k Vánocům a k narozeninám jen symbolické, žádné „výstřelky“ v podobě návštěv restaurací apod. u nás nepřicházely v úvahu. Tedy abych byla přesná – z mé strany bych už chtěla ty otěže trochu povolit, ale manžel byl striktně proti. Tvrdil, že je nutné naspořit si slušnou částku do důchodu, abychom na stará kolena nezůstali bez prostředků.
Podřídila jsem se, ačkoli jsem si říkala, že až tak přísní na sebe být nemusíme, že bychom si měli taky trochu užívat života a nebýt tak přehnaně asketičtí. Manžel však byl neoblomný. A je takový dodnes, spíš je to s ním ještě horší.
Už jsme oba v důchodu a situace je čím dál horší. Manžel totiž šetří stále. I z našich důchodů. Dokud jsme chodili oba do práce, ještě se to dalo, příjmy jsme neměli špatné. Ale z důchodu už není možné spořit takovou částku, jakou byl manžel zvyklý pravidelně ukládat. A tak naši spotřebu a rozpočet utáhl na neúnosnou míru. Je jako posedlý.
Chodí se mnou nakupovat a pečlivě zkoumá každou položku, kterou dám do vozíčku, u každé druhé věci se ptá, jestli to opravdu potřebujeme. Každý můj lak na vlasy nebo tělové mléko mi úplně znechutí řečmi o zbytečném rozhazování. Domluvy, rozhovory, nic nepomáhá. Je šetřením a myšlenkou „na zadní kolečka“ úplně posedlý. Vůbec si neuvědomuje, že sice šetříme, ale vlastně k ničemu, když si ty peníze ani neužijeme.
Teď přišel s dalším argumentem, prý musíme myslet na vnoučata, abychom jim mohli v jejich dospělosti taky něco dát. Připadá mi to absurdní. Tohle přece nejde, abychom se my dva celý život takhle uskrovňovali jenom proto, abychom mohli něco dát dětem a posléze vnoučatům. Dětem už jsme dali a ani vnoučata nepřijdou zkrátka, ale musíme přece myslet i na sebe.
S manželem nehnu. Účet máme společný, takže nemám možnost disponovat se svými penězi „svobodně“. Nevím, co s tím. Celý život jsme se drželi zkrátka, ani teď nemíním začít nezřízeně rozhazovat, co jsme si pracně naspořili. Chci jen nějak důstojně žít, nemít výčitky svědomí, když si koupím něco nového na sebe, zajdu do kina nebo s kamarádkou do kavárny. Pokaždé, když něco takového udělám, je manžel vzteky bez sebe a hučí do mě výčitky a obvinění z lehkovážnosti tak dlouho, až mi všechno dokonale zprotiví.
Možná je to nějaká duševní úchylka, netuším. Jsem z toho všeho už moc unavená, mohli bychom mít klid, slušně si žít, vyrazit občas někam na výlet, na víkend… Místo toho dřepíme doma, jdeme maximálně někam na procházku, nikdy si však nesedneme v žádné restauraci ani na limonádu, jelikož to je „zbytečné rozhazování, když si můžeme pití nést s sebou“.
Vím, že starého psa novým kouskům nenaučím, jsem z toho dost nešťastná. Rozvádět se skoro v pětašedesáti je asi bláznovství, ale já vážně nevím, jak mám manžela přesvědčit, že tímto způsobem už žít nechci, že se vedle něj dusím.
8.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych na to šla jinak : Eva zřejmě trpí autocenzurou. Ona sama nechává podvědomě na manželovi, jestli se pojede na dovolenou, kam a za kolik, jestli si v zahradní restauraci dá nebo nedá limonádu, jen aby "neřval"...
Ke společnému účtu je možné mít i společný přístup. Takže dvě karty, peníze ať si Eva vybírá dle své potřeby, limonádu ať si prostě objedná, a nebojí se manželova křiku a výhrad.
Na nákupy ať chodí sama, není přece nesvéprávná.
Manžel bude chvíli vyvádět, protože na její samostatnost není zvyklý, ale co zmůže ? Řev a osočování bude sice chvíli nepříjemné, ale v tom případě bych si zavolala na pomoc děti.
Kadla: k detem 
zajistili je, tak at se staraji
jinak mas nejspis pravdu, kdyz to doslo az takhle daleko, tak asi domluva nepomuze. za chvili Eve zacne vycitat ze sviti, ze se myje teplou vodou.....
.jpg)
tornado-lou: Otázka je, kam by se měla odstěhovat, když jí on nedovolí vybrat peníze z účtu, aby si nějaké bydlení zařídila, a silně pochybuji, že by z důchodu měla na to, aby platila drahý pronájem... Boj s lakomcem je jako boj s větrnými mlýny.
Arna: Nedělej si iluze. Pro něj je hromadění peněz životní jistotou, které se nevzdá, tím by si rozhodil celý svůj život. Pokud se mu postaví (byť i jen tím, že si založí vlastní účet a bude si tam nechávat posílat část peněz), čekají ji měsíce hádek a sporů a předpokládám, že buď ona ustoupí zpět, nebo se rozejdou. Osobně si myslím, že by se jí rozchodem ulevilo.
.jpg)
tornado-lou: 
vlastni ucet urcite. to nemuze skodit v zadnym pripade. jinak jsem ale taky spis skepticka, tyhlety vlastnosti se vetsinou casem zhorsuji. mysim, ze jsou tady o tom i nejaky clanky v archivu.
a jinak doporucuju nerozvadet, ale odstehovat se a pockat az se manzel utrapi hlady
.gif)
Kadla: Ono to chce asi víc kuráže,postavit se a spustit na něj. On bude v šoku co si to dovolila a v tu chvíli ještě přidat. Vím,dobře se radí,ale dokud si všechno nechá líbit, nic nezmění. Copak mají nárok na užívání jen děti a vnoučata? A kdy si bude užívat jejich máma a babička?
Eva by se měla taky svěřit dětem.
.JPG){kind=avatar}
Dickie: Dickie: No právě, dva účty na ruzná jména jsou nezbytné, hlavně ve vyšším věku.
oprava: že by ho přemluvila
No, myslím, že všechny, co navrhují, aby si paní teď zařídila svůj účet a začala hospodařit jinak, to vidí jako Hurvínek válku, respektive nikdy nenarazili na člověka s diagnózou lakomství. Jelikož mám takové soužití za sebou, mohu spolehlivě říci, že paní buď přijme aktuální způsob života, anebo se vzepře, ale v tom případě ji čeká rozpad manželství. Mimochodem, ty řeči o tom, že se peníze šetří pro vnoučata, to je jen zástěrka. Manžel prostě nechce vydávat ani o haléř více, než musí, a udělá pro to všechno. Osobně bych jí doporučovala rozvod. Lepší už to nebude a spíše jen horší. Hořká osobní zkušenost. A pochybuji, že ho přemluvila, aby se s tím šel léčit. On totiž člověk postižený touto chorobou je přesvědčený že má pravdu a nikdy z toho neustoupí a k lékaři za žádnou cenu nepůjde.
Schvaluji vše,co napsali přede mnou.Kdyby náhodou nechtěl váš manžel po rozdělení příjmů přispívat na domácnost,museli byste si to nechat rozdělit soudně,ale snad to tak daleko nedojde....U některých osob se stářím prohlubují jejich negativní rysy,až to pak hraničí s chorobou.My máme doma dvě konta,obě mám na sebe,manžel má k jednomu také práva,dá se říct,že o všem běžném rozhoduji já,větší nákupy probíráme společně.Vnoučatům ať se postarají o peníze jejich rodiče.....Život je tak krátký,že zničit si ho skrblictvím je věčná škoda....Zajímalo by mne,zda také váš manžel je tak přísný ve výdajích i na sebe?chodí celý den v montérkách a starých botách?? aby ušetřil oblečení?Nemá žádné koníčky a záliby???
neumím poradit určitě je to hrozné ,ale taky by bylo hrozné kdyby utrácel jak pominutej třeba pil kouřil , automaty tak to by bylo myslím hůř ,jak radí holky svůj účet a taky promluvit s ním i děti snad by ??? hodně 
A což mu tak vybrat celé úspory a pěkně si zařádit v obchodech? 
To už přeháním,ale určitě schvaluju to co tu ostatní píší. Svůj účet a vše napůl. A k večeři chleba s máslem,musí se přece šetřit.
.jpg)
Chápu Te. Ze vseho nejdrív dej svému manzelovi precíst co jsi sem napsala, aby vedel jak se cítís a potom si s ním zkus promluvit. Pokud nepoleví a porád bude zastávat pouze svuj názor tak mu hned sdel, ze zítra jdes do banky / sporitelny nebo kde máte spolecný úcet a zakládás si nový úcet na své jméno a hned potom posles dopis na duchodák aby ti co nejdríve to pujde zacli posílat peníze na nový konto. Kazdý zaplatíme polovinu domácnosti a on at si se zbytkem svýho sporí a ty jdi do kina.
Zodpovední jste byli za své deti, za vnoucata nezodpovídáte. Pokud jim neco na prilepsenou chcete dát nebo nasetrit je to vase dobrá vule, ale ne povinnost - tohle by si mel manzel uvedomit jako první. Osobne bych ho postrasila bankrotem bank . to se dneska deje skoro porád a nez prachy sudlit a pak k vuli nejakému magorovi o ne prijít, to je radsi utratím
zřiď si svůj účet, důchod nech převádět tam, na domácnost dej svou půlku a za zbytek si jezdi na výlety s kamarádkama, choď do restaurací,... Jsou to tvý peníze, ne?
