Jsem vrahem kytiček
Možná mi někdo z vás dokáže poradit. Můj problém není nijak zásadní ani životně důležitý, přesto mi to vrtá hlavou. Jde totiž o můj vztah nikoli s mužem, ale s pokojovými květinami.
Když jsem se před dvěma lety stěhovala do svého vysněného pidibytečku, byla jsem šťastná jako blecha. Ohromně mě bavilo zařizování, vymýšlení, tvoření. Podařilo se mi vytvořit prostředí, ve kterém se cítím báječně. Všechno mi ladí přesně podle mých představ, a i když to není vyložený luxus, mám to doma pěkné a útulné.
Jen jedna věc mi k úplné dokonalosti bytu chybí. Květiny. Moc se mi líbí krásně naaranžované pokojové květiny, mám jasnou představu, kde by která kytička měla být. Bohužel, nedaří se. Každá pokojovka, kterou si přinesu, mi za pár týdnů zajde. Nevím, čím to je. Starám se o ně podle návodu, zalévám, hnojím, rosím... Výsledek je vždy stejný. Po nějaké době začne kytka odspodu usychat, odpadávají listy a celkově působí nezdravým dojmem.
Jediné, co si mi podařilo udržet, jsou dva kaktusy, kterým se u mě vyloženě líbí, a jeden mi dokonce vykvetl. Jakmile si však koupím ibišek, diefenbachii, nebo i obyčejnou voděnku, je konec. Ty kytičky u mě prostě nechtějí být.
Netušíte, čím to může být? Byt je orientovaný na jih, dostatečně světlý. Nechápu to. Přitom když si nějakou polomrtvou chuděru odnese moje máma, kytka se během dvou, tří týdnů vzpamatuje a vyloženě se jí daří. Jakmile si ji přenesu zpátky, začne zase chřadnout.
Mrzí mě to, protože opravdu netuším, v čem by mohl být zakopán pes. Někdo mi říkal, že na kytky působí i fluidum, které z člověka vyzařuje. To mě tedy moc nepotěšilo. Jestli to tak skutečně je a mé osobní fluidum vraždí květiny, tak to pro mne moc příjemné není.
Najde se mezi vámi nějaká náruživá kytičkářka, která by mi uměla poradit? Předem moc děkuji.
18.6.2008 Rubrika: Náš domov | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vrahem kytiček
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tak to jsme dvě ,já ti neporadím,ale taky by se dalo napsat,že se nedovedu postarat o květiny
naštěstí je nemusím ,takže mě stačí umělá a k narozeninám všichni ví,že jsem stokrát radši za bonbonieru,to si aspon mlsnu
sweet: míša: tak to už jsme tři- taky se tu daří jen kaktusům
(že bych byla tak pichlavá?
) že se zrovna jim u nás líbí?
Chvíli tu vše jakžtakž vydrží růst ale do roka odejde každá..a to se o ně fakt starám- kde je chyba netuším...
Míšo, vypadá to, že máme stejný problém - u nás doma přežívá jen voskovka (odborný název neznám) a fialka, kterou jsem dostala od mamky krásně vypěstovano....ovšem když jsem se pokoušela ji namnožit, tak jsem neuspěla 
, čili současný počet kytek: 2ks
čím to je, čím to je???? 
jinak ale květiny miluju a přála bych si mít byt jako zelenou oázu...mimochodem, mé matce by vykvetlo i koště
...nepsala jsem to náhodou já?
