Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Nikdy jsem nechápala maminky, které si na pískovišti stěžovaly ve smyslu „nemohla jsem se dočkat, až začne mluvit, a teď se nemůžu dočkat, až usne a je chvíli ticho“. Můj otesánkoidní drobeček používal svoje mluvidla spíš pro řvaní a dost dlouho si vystačil pouze s výrazivem typu „ham, ci jíst, hojík (rohlík)“ a podobně. Nikdy mi nechtěl moc vyprávět, co dělali ve školce, jak se měl na návštěvě ani co by chtěl k Vánocům. Moc mi to chybělo, toužila jsem s ním sdílet úplně všechno.
Jaké je peklo mít užvaněné dítě jsem pochopila až poměrně nedávno, kdy jsem byla svědkem rozhovoru tatínka a asi čtyřleté slečny – tedy on to byl spíš slečnin táhlý monolog a taťka jen trpně odfrkával citoslovce. Stáli jsme všichni v dlouhé frontě na pokladnu u Alberta. Holčička měla malou taštičku a neustále opakovala: „Babička mi dala penízky na ty bonbonky, tati, neplať to, já si to zaplatím sama, mám penízky tady v kabelce, víš! (nádech) Já mám kabelku a v té mám penízky od babičky a ty bonbonky si zaplatím sama, tati, jo? 
(nádech) Ty bonbonky…“ a tak dokola jako Pes jitrničku sežral. V tu chvíli jsem se v duchu omluvila všem svatým za své rouhání a hluboce se poklonila vděčností za své milované, nepříliš hovorné dítě.
Nicméně nedávno jsem se seznámila s (téměř) čtyřletým synem mé kolegyně a ten mě naprosto odzbrojil hned pár vteřin poté, co mě viděl poprvé. Usilovně se vysmrkal do kapesníku a pak si procítěně povzdychl: „Sakja, ta jýma už je fakt tjapná!“ A takových podobně úžasných vět z něj ten den vypadlo spousta. Koupil si mě tak, jak jen to děti s dospělými dokážou.
A co vaše děti? Jaké byly? Uvítaly byste knoflík „Volume ON/OFF“ ?
1.4.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: ehmmm - když jsem byla malá, tak mě doma učili, že v lese se neřve, že aby se neplašila zvířata 
Jaroslav Hašek napsal krásnou povídku o synovci, který se také neustále ptal. smajlik68>
Univerzální dálkový ovladač na všechny děti. Takhle vypnout třeba řvoucí školní výlet, ve vlaku na cestě do hlavního města.... ježíš, to by byla nádhera.
Mě to nevadí..já si vypnu "příjem" a neslyším nic....Když byly děti malé,tak jsem byla ráda,že za nima chodilo hodně jejich kamarádů a ta tlupa sice řvala,ale hráli si a já měla svatý pokoj,dělala jsem si na zahradě a jen občas skoukla,jestli se něco neděje.....Chodila jsem třeba s 10 dětmi ven,do lesa a tak,a naopak jsem je stále vybízela,aby co nejvíc řvali,běhali,skákali atd.,takže po návratu domů z nich byly úplné ovečky....
To jsem takhle jednou někam jela vlakem asi 45 minut. Ve vedlejším kupé seděla mamka s chlapečkem, který se pořád v jednom kuse na něco ptal. Proč tohle, proč tamhleto a proč ne tamhleto. A ta maminka mu se svatou trpělivostí na vše klidně odpovídala. 
Když jsem vystupovala, měla jsem kluka plný zuby. 
Já asi radši nikdy nebudu mít děti. 
.JPG){kind=avatar}
medved: Když na sebe ječely moje děti, tak jsem na ně vždycky po pár minutách vlítla: "Pro mě za mě se zabte, ale POTICHU!" 
medved: jsem na tom stejně jako Tvůj manžel
myše: právě, mě Lea (6) taky ječí a piští....a je to šílený, jenže ona tak fakt mluví.....
a mě to trhá ušiska....
„Sakja, ta jýma už je fakt tjapná!“ 
dost perfektní hláška.....
jinak ano, volume on/off bych potřebovla, hlavně o víkendech a večerech......cca vždy v 8 večer je tu jak nádraží za bílého dne 
ale už jsem se naučila je někdy fakt nevnímat, je to ubíjející neustále poslouchat to handrkování, ječení....
Ukecané děti mi nevadí. Můj syn nemluvil dlouho a pak to vzal rovnou v souvětích... Dostala mě věta (2,5roku) při pohledu z okna: "Obávám se, že bude pšet"...
Co mi ale vadí - a potřebovala bych dálkové ovládání - ječící a pištící děti. Naproti přes ulici mají kluka - 6-7let a ten odmalinka ječí a piští pokaždé když je venku...A celá rodina se tváří jak je úžasný...
Já bych takový knoflík použila zrovna ted. Věty typu „Sakja, ta jýma už je fakt tjapná!“ mě vůbec navadí. Horší je, když celý den slyšíte: "já se nudím, co mám dělat, mami já chci ňamiňam" a pořád dokola něco chce. To bych ho vypla nahned
.jpg)
ani ne, já měla knoflík VYPNOUT/ZAPNOUT prostě, když jsem nechtěla, tak jsem neposlouchala - vlastně jako ten zmiňovaný taťka, on ji stejně nevnímal, jen odfrkával citoslovce, aby si myslela, že jonormální rozhovor muže a ženy
stačil by (ten knoflík), ale celkové vypnutí by taky nebylo špatný 
ted mne ještě napadlo, že by musel třeba kolem puberty zaniknout, protože se obávám, že já bych byla manželem dost často minimálně "ztlumena"
Synkovi budou čtyři, takže to teď zrovna máme, ale máme pravidla, mluvit může klidně celý en, ale jakmile večer řijdeme domů, chci klid. U mladšího už se nemůžu dočkat, až se rozmluví, mě totiž děsně lezou na nervy děti, které si jen ukazují nebo nemluví správně. Jsem na to holt pedant. Starší se naučil mluvit v 18 měsících, Ra Ř ve třech letech, tak se tetelím blahem, i když bych ho taky někdy vypnula. Teď má téma krlálík, kterého dostane k narozeninám. Ale taky má často věty, které mě rozesmějou, včera říká "brácha začíná mluvit viď? Tak já řeknu tátovi, že to se musí využít.". Kam on na to chodí?. Já jsem stejně jako kočkomilka taky hodně ukecaná,. tak to u nás občas vypadá tak, že oba chceme něco říct a hučíme dvě věci naráz, manžel pak nechápe a začne hučet ať nehučíme
Já jsem ukecaná taky,takže jsme si vycházeli vstříc pak v puberztě bych jim tu hubu drzou nevymáchanou štěkající nejraději zalepila,ale taky to přešlo bez větších jizev na mém duševním zdraví. Teď jsem ráda,když přijedou za svými starými ubohými rodiči a sem tam prohodí slovo /třeba:mamkóóó,neupekla bys zase ten dobrý cheba s ořechama? Mamkóóó,kolik dostanu řízků do Prahy?/.
