Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Nikdy jsem nechápala maminky, které si na pískovišti stěžovaly ve smyslu „nemohla jsem se dočkat, až začne mluvit, a teď se nemůžu dočkat, až usne a je chvíli ticho“. Můj otesánkoidní drobeček používal svoje mluvidla spíš pro řvaní a dost dlouho si vystačil pouze s výrazivem typu „ham, ci jíst, hojík (rohlík)“ a podobně. Nikdy mi nechtěl moc vyprávět, co dělali ve školce, jak se měl na návštěvě ani co by chtěl k Vánocům. Moc mi to chybělo, toužila jsem s ním sdílet úplně všechno.
Jaké je peklo mít užvaněné dítě jsem pochopila až poměrně nedávno, kdy jsem byla svědkem rozhovoru tatínka a asi čtyřleté slečny – tedy on to byl spíš slečnin táhlý monolog a taťka jen trpně odfrkával citoslovce. Stáli jsme všichni v dlouhé frontě na pokladnu u Alberta. Holčička měla malou taštičku a neustále opakovala: „Babička mi dala penízky na ty bonbonky, tati, neplať to, já si to zaplatím sama, mám penízky tady v kabelce, víš! (nádech) Já mám kabelku a v té mám penízky od babičky a ty bonbonky si zaplatím sama, tati, jo? 
(nádech) Ty bonbonky…“ a tak dokola jako Pes jitrničku sežral. V tu chvíli jsem se v duchu omluvila všem svatým za své rouhání a hluboce se poklonila vděčností za své milované, nepříliš hovorné dítě.
Nicméně nedávno jsem se seznámila s (téměř) čtyřletým synem mé kolegyně a ten mě naprosto odzbrojil hned pár vteřin poté, co mě viděl poprvé. Usilovně se vysmrkal do kapesníku a pak si procítěně povzdychl: „Sakja, ta jýma už je fakt tjapná!“ A takových podobně úžasných vět z něj ten den vypadlo spousta. Koupil si mě tak, jak jen to děti s dospělými dokážou.
A co vaše děti? Jaké byly? Uvítaly byste knoflík „Volume ON/OFF“ ?
1.4.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Tuhle jsme s manželem říkali, že škoda, že malej nemá knoflík na vypnutí... a pak jsme se začali smát - hrozilo by, že by byl většinu dne vypnutý... 
No jo, no - krkavčí matka. 
Ale to jen z legrace - je to zlatíčko, ale jak mu rostou zuby, tak je někdy....na vypnutí.
.JPG){kind=avatar}
Syn býval upovídaný a zvědavý. Nejhorší to bylo mezi druhým a čtvrtým rokem, kdy navíc ještě špatně mluvil, odmítal se učit mluvit lépe, protože se mu nechtělo zdržovat takovou zbytečností, jako je správná výslovnost, když toho tolik potřebuje vědět.
Bylo třeba mu odpovídat. Na procházce jsem ho vždycky poprosila, ať se mě na nic neptá od jedné křižovatky ke druhé, asi takových 200 m. Vždycky zrychlil krok a za tou druhou křižovatkou na mě vychrlil všechny otázky, které se mu za tu dobu vyrojily v hlavě. Od puberty je problém vypáčit z něho slovo. Dcera proti němu byla nemluva.
holky melou, to je jasny, ale ja bych uvitala hlavne to volume....starsi ted chytla zlozvyk, ze snad neumi promluvit normalnim hlasem, vecne jeci 
snazi se prervat segru, kdyz melou obe dve najednou, obvykle kazda neco jineho muzu ji milionkrat rict, aby mluvila normalne a je to uplne zbytecny.
a to ja to snasim jeste pomerne poklidne, manzela (milovnika ticha a klidu) to vytaci do nepricetnosti 
HelenaPa: 
.jpg)
Coby majitelka dvou holcicek z clánku, tak Soffie co myslís???
24/7 a buh ví kolik let. Naucila jsem se ignorovat a jenom prikyvovat, obcas se vlozit stylem "opravdu" a jinak jsem se naucila mít alarm na usích kdyz náhodou z nich v té smesi pitomostí vypadlo neco dulezitého. Postupne jsem zjistila ze doma je klid kdyz 1) nejsou doma (coz do urcitého veku je problematické), 2)mají kámose na návsteve (pravda byl kravajs, ale vystacili si sami a nikdo po me nic nechtel) a nebo 3) kdyz se sestry rafly (zalezly kazdá do jedné místnosti a trucovaly, jak je sestra blbá a matka se jí nezastala a bylo opet ticho).
.JPG)
Jo už dávno říkám, že vyměním dcery za nový počítač (ten se dá vypnout)
Já bych uvítala nejen knoflík "Volume", ale i tlačítko On-Off.
Jak se říká: "Dva roky je člověk učí mluvit a celej zbytek života mlčet."
Jo, a nějaký knoflík bych uvítala, ale nikoliv volume, ale celkový on/off.
Mám neteř a synovce. A kdyby je člověk měl stíhat oba, tak bych se musela rozdvojit. Ovšem nejhorší je, že synovec je hrozně hlučný - mluví nahlas, ani při hraní není potichu. To mu pořád připomínáme, ať nekřičí, ale je to jako s tím hrachem na stěnu. Kdy už z toho vyroste?
Děti zatím nemám, ale tohle o mě říkali ostatní. Prý, kde má to rádio vypínač. Nějak jsem nechápala a až v pozdějším věku mi to došlo. Já byla jako kolovrat. Pořád jsem měla potřebu něco kecat, někomu něco sdělovat, ... (tak mi naši koupili na hraní takový ten fialový dvoutelefon a kecala jsem si do něj v pokojíčku) Takže jestli se tohle dědí, tak si už nechám dopředu předepsat pro sebe rohypnol a lexaurin. 
Naše holky celkem nemlely, ale jeden z našich vnuků, to je síla. Ráno se probudí a ještě než otevře oči, otevře pusu.Střídavě mele česky a anglicky a jede a jede.... Naštěstí ho tak moc často nevidím, ale mívám z něho tik.
Dětské vyjadřování mám ráda, je milé a překvapivé. Regulovala bych pouze tu hlasitost. Udivuje mě výdrž učitelek mateřské školy, jejíž zahradu mám naproti. Kolem poledne vypustí stádo dětiček na čerstvý vzduch a jak to dokáže řvát!
Nevím, jestli se to náhodou nevyrovná decibelům na letišti, každopádně - slyšet je hygienik, tak je zakáže
Obě moje děti začaly mluvit nechutně brzo a od té doby melou furt. Pak že jsou chlapečci míň ukecaní.
.gif)
Ja bych ocenila dalkove ovladani s tlacitkama on/off
Moje ditko dlouho nemluvilo, pak zacalo a 10 let nebylo k zastaveni. Pak se dostavila puberta, mluveni ustalo, nastoupilo bruceni
. Vypinaci knoflik bych velice uvitala
, odmlouvani je stejne narocne jako bylo to nekonecne povidani
.
