Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

taky bych nechala miminko u sebe, na své straně postele. Manžel si musí uvědomit, že bude mít dítě, tak ho nemůže jen tak "uklidit" do vedlejší místnosti.
Už jen kvůli tomu kojení, nebo dání dudlíku a rychlýmu uklidnění, je dobře mít mimčo vedle sebe, nemluvě o kontrole, jestli dýchá, neublinknulo si...

Koukni, já vždy chtěla děti u sebe, ale ted po 11 měsících nevyspání s jednou beruškou ( ta druhá naštěstí spí) kdy se budí po 30minutách, je to fakt na bednu, jako jeden ze způsobů jak naučit dítě spát a nebudit se pro nic za nic je samotný pokoj, kdybych ho měla,hned tam Johanku stěhuju takhle ji ale nemužu nechat ani vyřvat, protože budí ROzárku a už jsme vyzkoušela snad všechno,a by ta holka spala a k ničemu to nevede samostatný pokoj bych fakt ráda vyzkoušela, bohužel mi chybí jedna místnost

Takže bych manželovo postoj hned nezavrhovala, třeba i ty jednou přivítáš spaní v samostatném pokoji, je fakt, ž e já se už bojím na posteli i pohnout, aby nezavrzala a JOhanku to neprobudilo dříve než po těch 30 minutách a to odcizenií je fakt, jáspím s dvojčaty,manžel se starším synem v ložnici a o nějakém extra životě si mužu nechat zdát...než roztáhnem v obýváku gauč, máme po náladě

Já jsem měla děti u sebe v ložnici vždycky jen asi 14 dní,protože oba když spinkali,tak vrněli a vrzali a mručeli a já jsem byla imrvere vzhůru.Nekojila jsem( nebylo),tak když měli hlad,tak jsem stejně z té postele musela.Záleží,jaký mimik to bude a jestli bude kojit.Myslím ,že je předčasné se teď o tom bavit,to ukáže aktuální situace.A když se mi něco nezdálo,nebo nechtěli spát,tak jsem v noci stejně spala s nima v pokojíčku a manžel zařezával v ložnici a věděl prd.

No, jestli je manžel tak "neprůstřelnej", co se společně zeptat pediatra v porodnici? Znám děti, který od miminka spaly ve svým pokoji, a znám děti, který spaly, případně spěj s rodičema v jedný místnosti, ještě když je jim několik let. Takže v zásadě lze nechat spát miminko v extra pokoji. Ale jednak je to šíleně nepraktický (viz sally) a druhak je to jaksi proti přírodě. Přinejmenším v šestinedělí. To dítě je přece na mámino tělo zvyklý doslova absolutně a naučit se žít samostatně musí postupně.
I primáti jsou s mládětem nepřetržitě 24 hodin denně první měsíce jeho života

Já mela holky prvních pár mesícu v loznici. Manzel taky ze zacátku protestoval (k vuli vyspání se do práce), tak jsem ho nechala pár nocí vstávat a najednou byla postýlka v loznici. Ono stací kdyz se mimco tak napul probudí a jenom mu vypadne dudlík. Ty se casem naucís v polospanku vrazit ruku do postýlky a vrátit dudlík do pusy a oba spíte dál. Pokud je ve vedlejsím pokoji tak to vrnení neslysís a probudís se az pri revu, opet vrátís dudlík na místo, ale rozervaný probuzený mimco jen tak neuklidnís. Nejlepsí je zasáhnout u prvního vrnení, ale to ho musís mít u sebe jinak nemás sanci ho slyset, probudit se a dobehnout vcas nez se rozerve.
PS dudlík byl jenom príklad. A asi je to pohodlnejsí i s kojením, to nevím nekojila jsem (pokud nepocítám ty 2x 2 týdny). Ale i flasku jsem mela sanci pripravit jakz takz v klidu kdyz jsem vstala hned u prvního vrnení, kdybych cekala az me rvoucí mimco probudí z vedlejsího pokoje a teprve pak sla delat mlíko tak to rozervaný navztekaný mimco nenakrmím a co do nej dostanu zase hezky pri krkání vyhodí.

Já se přidávám k těm, co chválí postýlku v ložnici. Přesněji řečeno postýlku vedle mámy. Prvních pár měsíců byly noci děsně náročný, byla jsem víc vzhůru než spala, tak bych manžela budila kromě mrněte i já (musela jsem odsávat). Navíc on vstává před pátou do práce. Takže jsem se z ložnice odstěhovala do dětskýho pokoje na gauč. Na sex jsem stejně neměla ani pomyšlení, takže to nijak nevadilo.

Nelie: ale jo máš pravdu jde o to co komu vyhovuje, ale v rodině jsme měli úmrtí novorozence, a já osobně bych neriskovala

kareta: dva roky jsou fakt hodně já holku šoupla v 1,5 do pokojíku a stejně to dopadlo tak, že skončila s námi v posteli protože v noci přelezla a docapkala si sice jsme se moc nevyspali protože Barunka nejradši ležela s hlavou u mě a nožičkama na manželovi, ale stejně to byly jedny z nejlepších časů - hlavně aby už byli vnoučata a užila jsem si to zas

Dcera od 2 mesicu spala ve vlastnim pokoji - ja mela stesti, ze jsem nakojila ve 22.00 a ona spala do 6-7 rano bez buzeni. Pochopitelne jsem obcas spala u Kim v pokoji, kdyz byla nemocna nebo kdyz se bala prvniho dne skoly a potrebovala podporu ci si udelame holcici den a cteme si spolu v posteli a pak usneme.
Takze bych samostatny pokoj hned nezavrhla - muj manzel, kdyz se nevyspi, ma migreny a neb ho probudi sebemensi zvuk, tak miminko u postele proste nepripadalo v uvahu. A my si z tech moznosti - ja v loznici ci ja v detskem pokoji, vybrali tu asi min popularni, ale vyhovovala nam.

Terinko vykašly se na manželovo kecy a udělej co pokládáš za správné. A jestli argumentuje tím, že Vás - tedy spíš jeho - aspoň nebude budit každé zakníknutí - vystěhuj ho do toho pokojíku a přendej si postýlku do ložnice. Píšeš že už má dvě děti a zkušenosti - kecá - je akorát pohodlnej a sobeckej. Přeci nenecháš mimčo samotné v místnosti. Manžel se o sebe postarat umí, mimčo né. Hodně štěstí

sally: 100% souhlas. Já zas lobovala od 9 měsíců za pokojíček pro syna a manžel pro změnu chtěl, aby děti spaly do 2 let s námi. Jenže já měla nespavce a byla 8x za noc vzhůru- ne na kojení, ale kvůli brekotu. S dětma jsem se nevyspala celou noc 5 let vkuse- s přestávkou na porod dcery- po SC jsem neměla dceru u sebe a ta slast- celou noc spát

Mám dvě holčičky a obě, když byly malé tak spaly u nás v ložnici. Jak říkají holky, ona zamručí Ty přiložíš a obě spíte dál. Navíc novorozenec se ještě neumí otočit a neudrží hlavičku a když si ublinkne je lepší být nablízku než ráno vyspaná vstát k mrtvému dítěti (teď Tě trošku straším, ale stát se to může).

Jednoznačně by mělo miminko spát u tebe. Nedovedu si představit, že bych takové mrně nechala samotné vedle v místnosti.

mam osmimesicni, sice nemame moznost mit ji v jinem pokoji, ale i kdyby ano tak by byla s nama, protoze jak napsala sally je jednodussi se jen na pul oka zvednout a dite nekojit nez vstat a jit nekam do vedlejsi mistnosti.
manzel mi prijde trosku sobec a protoze vi o cem to je tak se chce v klidu vyspat
drzim palce a rid se tim jak to citis ty

děti jsem měla v postýlce přiražené k mé straně postele.... někdy mimino skončilo u nás v posteli, někdy ne.... stěhovaly se do pokojíčku když začaly spát větší část noci bez kojení - někdy kolem čtyř pěti měsíců. Syn dokonce "na vlastní žádost" - hrozně mrčel a hudroval, že ho v noci rušíme

Osobně si myslím, že malé miminko patří ty první týdny k mámě. Manželovi bych to vysvětlila tak, že je pro tebe jednodušší miminko jen přitáhnout z postýlky nebo košíku k sobě, nakojit a zase položit - než vstávat z postele a běhat přes půl bytu a pak zase přes půl bytu zpět. Když jsem si mimčo jen vzala do postele, zvládla jsem si i během kojení schrupnout a neměla jsem problém pak zase hned usnout. Jak musím vylézat a lítat, tak se moc probudím a mám problém spát. Oddělená dětská ložnice je podle mě bezohledné řešení pro miminko i pro tebe....