Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
.jpg)
Když jsem byla malá, maminka mi říkávala: „Zastrč si to triko, ať ti netáhne na záda!“ „Neseď na těch studených schodech, budeš nemocná!“ a já protáčela oči a myslela si, jak je máma nemožná a jak prudí. Říkala jsem si, že já taková nikdy nebudu.
Čas letí, voda plyne a já mám děti v pubertě. Vůbec se mi nelíbí, že dcera má holá záda, posedává na schodech, hrbí se. Přistihla jsem se při tom, jak přesně jako moje maminka stojím opřená ve dveřích a hlásám moudra: „Neseď na těch studených schodech, budeš marod.“ A dcery oči letí do vývrtky. Co si myslí, vím úplně přesně.
Spolužačku její maminka vždycky upravovala tím stylem, že jí vytáhla kalhoty až pod prsa a do nich nacpala tričko i svetr. Jitka to nesnášela. Nedávno jsme se potkali ve městě. Vedla za ruku dcerku a co nevidím. Malá měla gumu od tepláčků div ne až u krku. „Jíťo, mámovatíme viď?“ „To mi povídej!“ smála se Jitka. „Táta nedávno kroutil hlavou, že prý jsem to samé co mamina. Říkám mu, aby nesrkal kafe, manželovi beru noviny a psovi říkám mrcho špinavá. Vůbec nevím, jak jsem k tomu přišla. Jako dítěti mi to šíleně lezlo na nervy a dneska je to pro mě normální.“
Nedávno přijela sestra a vyprávěla, jak uštrikovala fusekle. Maminka nikdy nepletla, vždycky štrikovala.
Taky máte pocit, že to, co dělali vaši rodiče a vám to připadalo divné, děláte teď sami?
Co jste nevědomky převzali?
6.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Dcery (hlavne starsí) me postupne prevychovaly k obrazu svému a nejak mi nedovolily podedit výchovné metody mé matky a babicky 
. Rozbordelovaný hracky a neuklizený skrínky jsem vyházela dceri jenom jednou a k tomu patricne dodala , ze kdyz si to neuklidí pujde to do popelnice. Chybicka se vloudila, holcicka vsechno sama nacházela do odpadku a postavila za dvere (do kontejneru nedosáhla), s tím ,ze je to venku a uz to príste nemusí uklízet. Kdyz jsem se jí krapet prekvapená ptala, s cím ze si to ted bude hrát, tak prý ve skolce je hracek dost a doma stejne moc není a kdyztak prinese Jezísek nové a taky jsou obcas narozeniny a nechala me tam stát jak blbce. To jí bylo neco mezi 3-4 roky. Po tomto zázitku jsem se jí nikdy neodvázila vysypat rozbordelovanou skolní tasku, abych pak ve skole nemusela vysvetlovat, ze ucebnice jsou ve spalovne.
u mnoha drobností jsem si vždy říkávala: tohle svým dětem NIKDY, nerada bych, aby mne v duchu proklínaly. A pak jsem to zřejmě ještě vylepšila o důrazný poučovací tón, anžto jsem chtěla být učitelkou a když se to nepovedlo, zkoušela jsem to na svých dětech. Jsem sice po mamince ukecaná a chodím dlouho kolem "horké kaše" nežli se dostanu k "jádru pudla", ale jediné, co jsem po ní nepřevzal, byla dvou-až tříhodinová kázání, kdy probrala vše až snad do doby temna!
Jenže ona byla v domácnosti a já dělala dvanáctky u dráhy, takže ten naprostý nedostatek času zřejmě moje děti uchránil od "přednášek". Ale vyhazování zabordelovaných šuplíků a školních tašek na zem , to se dělo u nás taky - většinou to však zabralo.
Brr, utírání čímkoli nasliněným jsem nesnášela a nikdy bych to dětem neudělala, vědomě ani nevědomě, je to ekl. Ale některé hlášky samozřejmě se mi na mysl tanou, ačkoli celkově simylsím, že k dětem přistupuju jinak než máma k nám.
mamince jsem podobna fyzicky, jinak jsem kazda uplne jina
sharon: tu slinu, když mi nasliněným prstem utírala pusu, tu cítím dodnes. A jak ráda. a dělám to taky.
.gif)
kominice: ani já néééééé...
brrrrr, ten odpor cítím ještě teď......a samo že naslinila ruku a ne roku jak jsem se překlepla...
.jpg)
sharon: O nasliněných kapesnících, rukávech a já nevím co ještě ani nemluv. To jsem nesnášela a nikdy to svým dětem nedělala.
i já , i já......mamka nám se sestrou vyhrnula poličky ve skříni jak nebyly urovnané na zem a já dělala mým dětem to stejné, dvakrát jsem řekla urovnat a potřetí vyhrnula.....a o tričkách a studených schodech to říkám dceři dodnes i když už má dvě děti....zasuň to tričko nachladíš si ledviny..atp.a jestli si dcera v duchu myslí to co já kdysi, tak potěš tě koště....
ale co mě jako děcku strašně vadilo u mé stařenky kterou jsem ale i tak měla moc ráda, když naslinila zástěru a ozeglila mi tím hubu, nebo naslinila roku a uhladila mi vlasy.....
Já to samé a moje děti říkají, že jsem to ještě vylepšila.
.jpg)
ano,ano to co jsem tak nesnášela,dělám taky...dokonce se stejnou intonací hlasu,musím se smát jak to přebírá i moje dcera...
tak po mámě rozhodně nejsem,jejich tvrdou výchovu jsem celkem odnesla,takže jsem syny vychovala zcela jinak,díky tonu máme sppolu krásný vztah ač jsou dospělí,najdou ke mě vždy cestu,kdežto já k mámě ne
.jpg)
zase 2x
Ká chodím neustále zastrkovat pootevřenou zásuvku s příbory, protože máma to nesnášela. Ale když to vyhodnotím, mně, osobně, vůbec nevadí, když není doražená
Ká chodím neustále zastrkovat pootevřenou zásuvku s příbory, protože máma to nesnášela. Ale když to vyhodnotím, mně, osobně, vůbec nevadí, když není doražená
Jojo, taky jsem nachytala na maminkovštině a ani trochu jsem ze sebe neměla radost. Od té doby se hlídám. 
