Ženy jako naprogramované stroje na uklízení. Také k nim patříte?
My ženy, alespoň některé, se občas chováme jaksi nelogicky. Na jednu stranu si stěžujeme, jak málo na sebe máme času, kolik nám ho zabere péče o domácnost a rodinu, na druhou snad ani pořádně odpočívat neumíme. Jako by chvíle, které věnujeme samy sobě, byly trestné a opovrženíhodné.
Například moje maminka. Občas jsme vyrazili na pořádnou túru jenom s tátou a bratrem. Maminka tyto výšlapy absolvovat nemohla kvůli zdravotním problémům. Měla tedy takřka celou sobotu jen pro sebe. Využila ji pokaždé téměř stejně: uklidila, vyprala, upekla, navařila. Za celý den se prakticky nezastavila.
Tento model jsem po ní automaticky převzala i já. Když už se mi poštěstilo být pár hodin sama bez dětí, nikdy mě nenapadlo, že bych si mohla celou dobu třeba jenom číst. Kdepak. Honem honem, aspoň na to mám klid... a už to lítalo: záclony z oken, grunt kuchyňské linky a
samozřejmě něco uvařit a upéct. Výsledkem bylo, že místo abych byla odpočatá, byla jsem udřená a uhoněná víc než za „běžného provozu“.
K tomu, abych si takového „volna“ uměla náležitě užít, jsem se dopracovala postupně. Uklidit přece můžu kdykoli, ne?
Moje kamarádka Pavlína k tomuto prozření dosud nedospěla:
„Pokaždé, když manžel s dětmi v sobotu odjedou někam pryč, říkám si, že poslechnu všechny ty rady z dámských časopisů. Naložím se do vany, udělám manikúru, pedikúru, pleťovou masku, zábal na vlasy a vůbec se budu věnovat sama sobě. A vždycky to dopadne úplně jinak. Rozhlédnu se po bytě a zjistím, co je potřeba udělat. Připouštím, že se mi do toho chce. Nikdo za mnou nepostává, nikdo po mně nic nechce. Pracuje se mi tak dobře a svým způsobem si to užívám.“
Přiznám se, že ji chápu. Pro maminku malých dětí je odpočinkem už to, že nemá ty caparty alespoň půl dne na starosti. Všechno ostatní jí pak připadá jako úžasný oddech a odreagování.
Jak to máte vy? Co nejčastěji děláte, když se vám podaří zůstat třeba celý den sama doma?
5.6.2007 Rubrika: | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ženy jako naprogramované stroje na uklízení. Také k nim patříte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
meryl 
.jpg)
Umím se jak flákat, tak nahroutit obrovský množství práce..
.JPG)
dadka: Ale řeč je o volném čase přece.
Johanka74: 
Pentlička: To asi nejsi zaměstnaná, v práci bych nemohla dělat jen když se mi chce.....
Johanka74: SUPER TIP!!!
Dělala jsem přesně to samé. Když má ženská rodinu, dokáže ocenit to, že se jí nikdo v bytě nebo domě neplete pod nohy, nemusí sledovat hodiny aby stihla navařit na dvanáct, ale má spoustu času na resty. Prostě může pracovat svým tempem, v klidu a udělat to, k čemu se normálně nedostane. Ten pocit, že máme konečně hotovo a na půl roku pokoj, taky za něco stojí! Samozřejmě, je to špatně. Já, když jsem měla malé děti, při kterých jsem chodila do práce, jsem si náramně vážila toho, když mi třeba vyšlo volné dopoledne - děti ve škole, chlap v práci a já si mohla doma dělat, co chci. Teda.....samozřejmě žádné povalování, ale stihla jsem toho spoustu! Sedět na zadku a pilovat si nehty, to není nic pro mě. Mám ráda akci, radost z udělané práce, vymýšlím zlepšováky.
Já to dělám taky na půl. Až se dostatečně vyspím, v klídku se nasnídám, pustím si pěknou hudbu a pustím se do ukízení. Odpoledne pak odpočívám nebo někam vyrazím za kámoškama.
Tak to by mě ani nenapadlo! Já jsem děsně línej tvor, uklízím a vůbec pracuju jen když není zbytí, jinak se flákám, čtu si, pletu, jdu někam ven, do kina, s kámoškou na kafe, plavat do bazénu - mám spoustu jiných aktivit než je uklízení.
Tak já jsem půl na půl, když jsem doma sama, stihnu si uklidit (fakt se nejlíp uklízí, když je člověk doma sám) a stihnu se i flákat a lenošit. 
A ač pyskuju sebevíc, že mi přítel nepomáhá...když si to udělám sama, je to udělaný líp 
- jenže to mu samozřejmě říct nemůžu, aby neměl pocit, že už to nemusí dělat vůbec
.gif)
jak kdy, nekdy me chytne ukliziva kdyz jsem sama, ale castejc lenora a proste spim a spim az se hory zelenaj a pradlo, prach nebo vareni mi mouzu byt ukradeny Nastesti manza je povznesen nad veci jako dokonala domacnost, a uklidu si stejne vsimne jen v pripade ze nemuze neco najit 
.gif)
Já uklidím během hodinky, maximálně dvou,pokud je i žehlení a pak se flákám a čtu si
. Fakt se nejlíp uklízí,když do toho nikdo nekecá a nešlape na čerstvě vytřenou podlahu 
.
Ale slyšela jsem o jedný paní, která přišla z práce, dala kávičku, 
, lakovala nehtíčky..a pod nohama měla připravenej lux. Ve chvíli kdy zaslechla,že se blíží manžel, típla cígo a zapla vysavač a začala šůrovat. manžel prej jí nosil na rukou a dost jí pomáhal..Tak se to prý má dělat. Ne uklízet,když nejsou chlapi doma - pak mají pocit,že nic neděláme. Musí se jim to názorně a hlučně ukazovat - zvláště pokud se těšili,že sednou k televiznímu fotbalu .No,třeba se to taky někdy naučím 
.jpg)
Když jsem doma sama, půlku volného času využiju na relaxaci a užívám si to a pak, dokonce s chutí, jdu něco dělat.
Když je to jeden den, tak se taky snažím dohnat, co jsem zameškala a uklízím, žehlím a tak. Ale když se mně podaří být sama doma déle, tak si to užívám, čtu, rozmazluju se manukúrou, zábaly, pleťovou maskou a pod. a hlavně SPÍM, s pocitem, že nic nemusím.
Jsem single, takze doma jsem sama porad. Je to parada, delam si co chci a nemam problem lezet a cist neovlivnena stavem domacnosti. Jindy se mi bude chtit uklizet, tak se to dozene. Jenze ne kazdej je flegmous
Já relaxuju tím, že vařím, šiju a uklízím. Ale fakt že jo.
