Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každého věc, na co se kdo (ne)cítí, jestli má trošku rodinné zázemí a hlavně touhu mít ditě. Dneska bych měla strach, jestli to později vůbec půjde... Já první v sedmadvaceti.

Ota: tvoje problémy bych chtela mít , já uz dneska mám pred sebou 30 roku makacky (do 67) a nez k tomu dospeju tak mi to vikinkové urcite protáhnou minimálne na 70

nooo me by se tak asi nejvic libilo mit deti kolem 20. v mych 35-40 by byly velky, relativne sobestacny, ja bych si strihla vysokou skolu a s cerstvymi vedomostmi a zivotnimi zkusenostmi zacala delat karieru cestovat a tak. skoda, ze to tak nejde.
jinak ja sem s detma cekala az dostanu rozum..... noooooo, marne

Ono nejde jen o to kdy se bude odcházet do důchodu, ale zejména jak se bude "mamča" třeba v době přechodu vyrovnávat s péčí a radostmi svého pubertálního potomka. I když se to ve 40 nemusí zdát, síly začnou ubývat. O vyšším věku nemluvě. A to člověk ještě neví, jak to bude se zabezpečením rodiny. Takže život nekončí ani po padesátce, ale ztratit všechnu sílu jen na vybudování pofiderní kariéry v ranné věku, která se s příchodem dítěte stejně většinou přeruší, také není nejlepší řešení.

Linda: no ona to není až tak otázka mocipánů, ale otázka reality.....
Jinými slovy, když nechci aby mi můj důchod platili děti mých dětí i s ourokem tak celkem chápu proč se to dělá.
Navíc brzký důchodový věk byla anomálie vzniklá v Evropě po druhé světové válce.
Ještě v roce 1965 pracovalo v Evropě 80 procent ze všech 65 letých mužů dnes je to pod padesát procent.

Přitom průměrný věk se o té doby prodloužil o skoro o 6 let.

A ještě taková hra s čísly : průměrnému evropanovi je dnes 40 let jsme tedy v průměru ( spolu s japonskem)nejstarší společnost na světě.....
v roce 1950 bylo průměrnému evropanovi 29 let
v roce 2035 bude průměrmému evropanovi 47 let



Tak já bych s těmi mocipány docela souhlasil , ono sice zadlužování vnoučat nebolí ale je to sviňárna

Ota: neboj, nez bude mladej maturovat do tý doby ti mocipáni zase posunou odchod do duchodu

lajika: jelitem? do dovol

Bridgetj: já sem na tom podobně. je mi skoro 30, ale o dítěti neuvažuju ani náhodou. nevím, proč jediný důvod k tomu mít dítě by měl být můj věk. no tak holt budu jedna z těch co ho nebude mít vůbec, než ho mít proto, že bych měla a okolí si to přeje. kdyby partner naléhal, tak bych se asi nechala ukecat, ale nevim nevim

já jsem mela/mám deti v relativně pozdním veku a nemám ani pocit, že bych neco nezvládala nebo o neco přišla. to spíš přijdu . když ted deti plánují, jak oni taky budou svým detem vyprávet o bubácích, tak se musím dost pracně vnitřne smiřovat s tím, že u toho už nejspíš nebudu - hlavne jestli i oni si "to" posunou

a sakr nějak jsem to špatně spočítal, skoro v důchodu by bylo lepší

Všechno má svoje pro a proti.

Například, když jsme čekali prvního ( dnes vrchního puberťáka) tak tchán vykřikoval něco o tom, že jsme moc pospíchali, když jsem ho decetně upozornil, že jeho žena ve věku mé manželky po početí měla dvě dítka školou povinná tak mu spadla čelist.
Navíc jsme si pořídili i třetího a to v mém věku přesně stejném jako byl věk mého tchána, když jsem začal chodit s jeho dcerou

Takže bych to možná vedl k tomu, že pro "zajeté" matky je věk kolem 35-40 na poslední dítě docela fajn, prvorodičky by to měly zkusit dřív. Už jenom kvůli těm nervům, vymetání klinik a léčitelů a podobných institucí o které 28-30 letá žena ani nezavadí, protože má dost času přirozeně

Ta nevýhoda pozdního věku je i v tom, že naše prarodiče jsou relativně mladí a až náš nejmladší bude maturovat tak já budu už v důchodu

tak - snad ať si to každej zařídí jak mu vyhovuje, ne? souhlas s Gabi+Peta - je to kus od kusu. Navíc nejenom ekonomická situace rozhoduje o tom, kdy si dítě pořídit, mnohem podstatnější mi připadá, kdy člověk narazí na zodpovědného partnera, se kterým do toho bude chtít jít. Než si pořídit dítě ve dvaceti s nějakým střeleným jelitem jen proto, aby měl můj gynekolog radost, to raději zariskuju pozdější věk s mužem, kterého budu milovat a důvěřovat mu. A oni chlapi už taky dospívají pomaleji - dřív snad byli ve dvaceti připravení založit rodinu (beztak neměli mo jiných možností), dnes mají ve dvaceti mlíko na bradě a permanentně sbalenej batoh (v tom lepším případě). Nejen žen se týká odkládání zodpovědnosti na později, "až se trochu ve světě rozkoukám".

No, tak to mám co dělat. Za 3 měsíce budu mít 34. Nejhorší je, že na jedné straně by to nebylo špatné, ale na druhé se mi prostě do toho nechce. Člověk už má to svoje zajeto. Ale asi se na to příští rok vrhnem než začne to pořádné jaro a pylová sezóna.
dadka: Moje gyndařka je super. Nato, že jí bude 60, tak má normální názory. Když jsem se jí na to ptala, sama mi řekla, že do 35 je to v pohodě.

Dnešní doba je pro mladé dost těžká a zabezečit rodinu a mít dítě ,když sotva mají leckdy práci,nedivím se jim,že odkládají první porod,je jiná doba nežli za nás.Snižuje se i počet dětí v rodině,když vidím ty ceny za vše pro děti,tak to je fakt hrozné.Sama jsem již bylave 24 letech dvojnásobnou matkou ale za dřívejší doby,dnes bych také nepospíchala,mladí to nemají lehké a myslím,že je plno dívek co by rodinu mělo rádo dřív ale materiální zabezpěčení jim to nedovolí,

No ono asi zalezi na kazdem individualne.
Znam holku, ktera se stala mamou v 18 a mela takove zdravotni problemy, ze to malem neprezila a druhou, ktera mela prvni dite ve 41 a byla fit druhy den po porodu.