Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po dlouhém uvažování a pečlivém rozmýšlení jsme se rozhodli pořídit štěňátko. Naše devítiletá dcera je štěstím bez sebe a už se nemůže dočkat. I já se velmi těším, manžel trochu méně, ale s pořízením pejska souhlasí. Myslím, že to spíš nechce dávat moc najevo, ale i on se na něj těší.

Už máme i vybráno.Krásnou fenečku, je to kříženec, takže žádná čistokrevná rasa. Její maminka je sice čistá kokršpanělka, ale spustila se s nějakým psím nápadníkem a nikdo neví, s jakým. Štěňátka vypadají zatím spíš jako kokršpanělí, jak se ale vylíznou v průběhu růstu, bude překvapení. V každém případě jsou velmi roztomilá, vysloveně jsme si tu „naši“ zamilovali. Za tří týdny bychom si pro ni měli jet.

Už chystáme vše potřebné. Pelíšek, misky, hračky a podobně. Zakoupili jsme i chytrou knížku o výchově štěňat a poctivě studujeme. Přesto máme obavu, abychom výchovu štěňátka správně zvládli a svou neznalostí a nezkušeností nezapříčinili nějaký problém v chování, který by se dal jen těžko odstranit.

Moc bych uvítala rady zdejších pejskařek, které mají s výchovou pejska v paneláku zkušenost. Zajímalo by mne v podstatě všechno. Od správného krmení – někdo doporučuje granule a konzervy, jiný domácí stravu – přes nácvik na dodržování hygieny a spaní. Kolegyně mi říkala, že když si přinesli domů štěně, spalo zpočátku s ní v posteli, protože bylo vyděšené ze změny prostředí a plakalo. Jenže to se hrubě nelíbí manželovi, který tvrdí, že pes má hned od počátku vědět, kde je jeho místo. Taky bych ráda zjistila, jak se takový pejsek navyká na občasnou nepřítomnost páníčků a na samotu. Od jakého věku a jakým způsobem se to má pejsek učit? Nerada bych, aby tady naše fenka pokaždé štěkala za dveřmi a tím obtěžovala ostatní sousedy.

Uvítám všechny vaše rady a postřehy, cokoli, co se týká péče o malého pejska. Taky se nemůžeme shodnout, zda ji máme nechat vykastrovat. Štěňata nechceme, nevíme, co bychom si s nimi počali.

Všem předem moc děkuji.