Z rodičů se na stará kolena stali motorkáři. Mám o ně strach.
.jpg)
Potřebuju se vám svěřit s tím, co mi dělá starost a slyšet názory někoho, kdo je nad věcí. Já asi nejsem, protože jde o moje rodiče. Je jim pětapadesát let a mám pocit, že se asi zbláznili. Pořídili si totiž motorku a začali na ní jezdit na výlety. Připadá mi to jako zbytečné hazardování se životem a od té doby, co vím, že jsou každý víkend na motorce, jsem jako na trní.
Přitom naši byli vždycky normální, žili takovým trochu usedlejším způsobem života. Práce, domácnost, občas nějaká kultura, občas kolo, prostě normálka. A teď se asi totálně zbláznili, připadají mi jako puberťáci. Pořídili si motorku a vyrážejí na výlety, dokonce plánují v létě delší cestu k moři, mají představu takové nějaké poznávací jízdy na týden, deset dní. Se stanem, vysloveně v tábornických podmínkách, protože na té motorce toho asi moc neuvezou.
Už když ji táta na jaře kupoval, byla jsem v šoku. Není to žádné závodní dělo, nebo nějaký extra silný stroj, jak mi bylo vysvětleno, nejezdí rychle, říkají, že jim jde hlavně o ten pocit nevázanosti a svobody. Momentálně vyrážejí každý víkend a jako cíl mají nějaký hrad nebo zámek. Jsou jako umanutí. Oba dva si koupili za šílený peníze takové to motorkářské oblečení se spoustou vychytávek, samozřejmě helmy, momentálně táta pracuje na tom, jak vylepšit motorku, aby se na ní daly převážet spacáky a stan. To už mají také nakoupené.
Já vám nějak nevím, jsou to mí rodiče, mám je ráda, ale přijde mi, že se nějak zcvokli. Máma na sebe odjakživa dbala, chodí upravená, nalíčená, bez sprchy dvakrát denně není schopná existovat a já si neumím představit, jak je týden někde na motorce, spí pod stanem, nemá s sebou ani dostatek prádla na převlečení. Nejdřív jsem si myslela, že ji táta nějak zblbnul a přemluvil, ale není to tak, ona je z těch jejich výletů úplně nadšená. Zpočátku s prý bála, ale teď už ani ne.
Vím, že je to asi jenom můj problém, ale já se o ně opravdu bojím. Sama bych na motorku nesedla ani za nic a to je mi o víc než od dvacet let míň než jim. Přijde mi, jako by ještě chtěli dohnat něco, co si nemohli dopřát a zbláznili se do motorky. Oni to mají jako hlavní téma. Plánujou výlety, všude si všechno fotěj a dělaj si něco jako kroniku.
Připadá vám to v jejich věku normální? Já jim to na jednu stranu přeju, že jsou spolu rádi, že mají společný zájem a jezdí si po výletech, ale proboha, proč nemůžou jezdit autem? Proč na motorce? Mám o ně opravdu strach.
1.6.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z rodičů se na stará kolena stali motorkáři. Mám o ně strach.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Lucie mas deti? Pokud ano a nebo je planujes ber tohle jako trening nervu. Svepravni zletili rodice na motorce, kteri jsopu si vedomi rizik a nasledku - to je pohoda proti blaznivy pubertacce, ktera odejde udajne ke kamaradce a ve tri rano vola s brekem "mami prijed pro me" a na otazku kde jsi ti odpovi stojim pod smrkem a kdyz se clovek zepta jestli se ji neco stalo tak porad breci ze chce domu..... a rano si prd pamatuje a jeste cloveka malem serve, ze ji privezl domu ze zabavy moc brzo a vubec si neuzila.
Klidek, ano jsou to tvoji rodice a prirozene mas o ne strach. Ale uprimne neni to jedno jestli objizdeji svet na motorce , v aute, v helikoptere a nebo na kole? Delaji co je bavi, uzivaji si zivota - co je na tom spatnyho? Oni Nechali vyletet s hnizda Tebe a urcite seo Tebe bali primo silene. Tak ted se role vymenili a je rada na Tobe doprat jim totez. Tvuj strach je prirozeny ,ale uprimne je to tvuj problem a ne jejich .
Lucko, odpověděla sis už sama - jako by ještě chtěli dohnat něco, co si nemohli dopřát .
Já jsem o facku mladší než tví "staří rodiče" a skoro bych řekla že teprve teď s manželem začínáme žít opravdu po svém. Ano, pohlídáme vnoučata, ale když máme jiný program, mají dětičky smůlu. My teprve teď "na stará kolena" jezdíme po poznávačkách, jezdíme na welnes pobyty, projeli jsme snad každou památku a zajímavost u nás. Když nás to chytne, jsme schopni večer sbalit tašku a v noci letět k moři. Jo, udělali jsme pro vnoučata nové pískoviště a bazének a houpačky - ale jen proto že chceme a dělá nám to radost . Dokud jsme měli malé své děti, všechno se dělalo protože se muselo, neměli jsme možnost volby a výběru. Nenaříkám jen konstatuji, dělala jsem to s láskou a ráda. Ono plánovat s dětmi je fakt trochu jiné než teď "na stará kolena" Teprve teď jsme svobodní a volní. Jsme zdraví, máme práci a tedy i peníze, jsme zabezpečení, jsme plnoletí a konečně nám nikdo do ničeho nekecá.
Tak se uklidni, je hezké že máš o rodiče starost, ale to je tak jediné co můžeš mít. Nech je prosím žít - teď když jsou konečně svobodní a zatím ještě dost mladí na to, aby si užívali své dny.
Lucko,rodiče se nezbláznili a ty bud štastná,že jsou zdraví a mají radost ze života.
Lucko, Lucko, copak v 55 se dá mluvit o starých kolenou? I když mně je o pár let míň a mluvím tak někdy o sobě taky
Ale vážně. Osobně taky nemám motorky ráda a kdyby začal na motorce jezdit někdo blízký, asi bych z toho měla podobné pocity, ale myslím si, že když se stane nějaký malér, můžou si za to motorkáři většinou sami, že jedou jak blázni. Tví rodiče jsou snad dost zkušení a mají se rádi na to, aby jezdili opatrně. A něco se může stát i v autě, na to člověk nesmí myslet.
Správně píšeš, že je fajn, že mají rodiče společný zájem, určitě si to užívají, rozhodně je to lepší, než kdyby seděli u televize a stěžovali si, kde je co píchá.
