Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Se sestřenicí Klárou jsme měly ještě donedávna nadstandardní vztahy. Je jen o rok starší, vyrůstaly jsme v jednom městě a často se navštěvovaly. Když skončilo období dětských her, v pubertě jsme si vzájemně svěřovaly svá „malá dívčí tajemství.“ Ve stejném roce jsme se provdaly a v následujícím roce se nám narodily děti, mně syn Michal a sestřenici dcerka Věrka. Taky jako „vdané paní“ jsme se často navštěvovaly a povídaly si hlavně o našich dětech, které za pár let nastoupily do stejné školky. No prostě rodinná idyla, která trvala až do loňského roku.
Vloni se totiž Klára rozvedla, její manžel se odstěhoval a sestřenice zůstala sama s malou Věrkou. Taky přišla o práci a musela počítat s každou korunou. Byla jsem proto moc ráda, když se jí podařilo najít slušně placenou práci, ale to jsem ještě netušila, že to bude mít dopad i na naší rodinu.
Začalo to zcela nenápadně. Sestřenice mně poprosila, zda bych jí občas vyzvedla Věrku ze školky, když bude muset výjimečně zůstat v práci přesčas. Ráda jsem to své kamarádce z dětství slíbila. Za několik týdnů jsem však již Věrku ze školky vyzvedávala pravidelně a sestřenice se vymlouvala na práci, jindy si zase musela zajít ke kadeřnici, nebo si něco zařídit. Pak už se na nic nevymlouvala, brala jako úplnou samozřejmost, že jí vyzvedávám dítě ze školky. Teď už si zvykla k nám chodit pro Věrku až v šest nebo sedm hodin večer, takže Věrka v naší rodině tradičně tráví odpoledne a samozřejmě u nás taky večeří. Mému manželovi se to už přestává líbit a já se mu ani nedivím. Nejde ani tak o ten kus žvance, ale hlavně o to, že naše rodina si vlastně nemůže vytvořit svůj odpolední a podvečerní program, neboť čekáme, až si přijde sestřenice pro svou dceru.
Musím si už se sestřenicí promluvit, ale nevím jak jí to mám říct. Poraďte mně, jak jí taktně naznačit, že o své dítě se hlavně musí postarat sama, já jí mohu jen občas vypomoci. Vždyť na druhé straně dobře vím, že jako samoživitelka to nemá lehké, a pak jsme kamarádky od dětství a ráda bych, abychom kamarádkami i nadále zůstaly.
21.1.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Má sestra je nesamostatná hysterka
- Moje dítě se dívá na televizi. Jsem proto neschopná matka?
- Příbuzné si člověk nevybírá
Diskuse ke článku - Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Neškodilo by, vyrazit si s rodinou třeba na týden na hory. Pochopitelně bez "Věrky".
A po návratu už tyhle bezplatné služby neobnovovat, jen v nouzi nejvyšší jednorázově vypomoci, ale zase s nastolením pořádku "moje dítě - tvoje dítě".
milá Heleno jak píšeš, že nejde o kus žvance, tak mě tohle "hlídání" ve finále přišlo na cca 850-1000 za měsíc ... když jedly holky dala jsem to stejné i Honzíkovi (takže ovoce, zelenina, sýr, šunka, máslo, sem tam mlska ....), dělal s námi všechno a ono i když papíry kupuješ v balíku po 100 tak on celý za měsíc padne + pastelky + modelína + lepidlo + barevné papíry + barvičky atd ... já jsem byla překvapená, když jsem si to jednou za celý měsíc psala .... a dalo mi to sílu udělat v rodině pořádek ...
.jpg)
caira: punh: Teda, to je pěkně nechutný ještě když na Vás vytáhly své děti jako zbraň, když jste nechtěly být odkladištěm jejich dětí.
.gif)
caira: máš pravdu, někdy se to pak obrátí proti tobě, když řekneš, že ti něco (oprávněně) vadí. Kdysi jsem nechtěla u nás doma ubytovat půlku třídy mé švagrové (tehdy chodila na ZŠ) a jen na víkend a hned jsem si vyslechla, jak jsem nesnášenlivá a nemám ráda děti
.gif)
Anahir: já mám zkušenost, že to porstě normálně říct nejde
kdykoliv sem, řekla, že je u nás neteř ZASE (zase znamenalo třetí odpoledne po sobě..) bylo mi řečeno, co proti ní máš?dyt si jenom hraje s detma (jen si hrala, jen vytahovala hracky a ja jen musela uklizet, jen k nam chodila bez zaklepani a neumela mne ani pozdravit - ts tim ma problemy doted
já sem byl ta spatna, ze ji doma nechci - ne svagrova, protoze ji k nam odkladala
autorku chapu - neni to jednoduche, ale bude to muset udelat
jinak ji slehne
.JPG){kind=avatar}
Neříkej jí to taktně, řekni jí otevřeně, že jí od prvního nebudeš dceru denně vyzvedávat, protože dcera by si ráda užila své matky a ty by sis ráda užila svého syna sama. Ať si to přebere, jak chce. Fascinují mě lidé, kteří důsledky svých rozhodnutí hodí na cizí bedra. Chudinky - rozuměj vypočítavce - nesnáším. Mě by takto zneužívala nejvýš dva týdny, pak by měla utrum.
Vždycky mě fascinuje, že ten kdo je zneužíván, tak řeší, jak má taktně a šetrně říct zneužívajícímu, že mu to vadí. Zneužívajícímu to nikdy nevadí - je to pro něj výhodné.
Normálně bych jí řekla, že už nemůžu takto hlídat její dcerku, protože to narušuje náš program, když na ní do večera čekáme až si pro holku přijde. Že ráda pomůžeš při nemoci a podobně, ale dál už to takhle nejde.
A pokud se na Tebe naštve, tak to tak dobrá kámoška nebyla. Bylas jí dobrá, jen když Tě mohla zneužít, když nemůže - nepotřebuje Tě a bude Tě trestat nafouknutou hubou. A o takové kamarády osobně nestojím, jestli Ty jo - to si musíš rozmyslet sama.
A pokud je rozumná a jen prostě NĚVĚDĚLA, že Ti to vadí, tak pojedete v přátelství dál.
Ale osobně si myslím, že pokud si přátelé nemohou říct něco tak banálního a řeší v hlavě jak to udělat - tak to přátelství asi v pořádku moc není.
.gif)
tak tohle bych vyřešila raz dva......říct na rovinu a hotovo.......
Když se do toho Heleně z pochopitelných důvodů nechce, stačí, aby její manžel řekl sestřenici až si přijde pro dcerku : "Hele, nechceš abysme to tvoje dítě rovnou adoptovali ?"
Buď pochopí, nebo se urazí. Obojí je řešení pro Helenu.
Nevím,proč si Helena tak dlouho nechává s.át na hlavu-takové věci jdou vyřešit za 10 minut...Není nad domluvu,na co máme jazyk!
Nevím proč si s tím děláš hlavu. Je to sestřenka a měly jste dobré vztahy.
Prostě jí to řekni na rovinu, že jí sice ráda vypomůžeš, ale nemůže to být tak často, protože to narušuje vaše rodinné plány tečka.
Heleno, jestli jste kamarádky, tak to sestřenici řekni na rovinu tak, jak jsi to popsala nám, hlavně že to vaší rodině nabourává program. Vzájemná výpomoc je fajn, ale 1. musí mít stanovená pravidla, která obě strany dodržují a 2. musí být opravdu vzájemná. Takže sestřenici navrhni, které dny jsi ochotná její dceru vyzvedávat a hlídat a jak dlouho a chtěj taky něco na oplátku. Pokud na to nepřistoupí, tak je to její smůla, ty nejsi povinná starat se o cizí dítě.
Boře! Co řešíš! Prostě jí to řekni na rovinu, nevím, proč ty zbytečné ohledy.
Vikina: Mně to taky připomíná dobu, kdy jsem nezaměstnané kamarádce vozila děti do školky spolu s mými a pak je vyzvedávala. Sice si pro ně přišla k autobusu, ale po čase se mi to začalo zajídat, protože paní učitelka chtěla něco řešit s rodiči a nikdy se s nimi neviděla, tak vše vzkazovala přes mě
Klidná domluva se míjela účinkem, tak jsem jí pak řekla na rovinu, že mi to vadí, když místo 2 dětí mám na starosti 4. Ona to bohužel nechápala a divila se, proč mi to vadí, vždyť je to jen chvilka (ráno jít pěšky necelý km od autobusu, předat děti učitelkám (do 2 oddělení), spěchat do zaměstnání, po práci letět přes celé město do školky, převzít děti, pomoc s oblékáním, pak přesun necelý km k autobusu). Už bych to nechtěla, jsem ráda, že už nemusím absolvovat
no, měla jsem to skoro stejně
Mám dva syny a neteř o tři roky starší než náš nejstarší.
V době nástupu na MD se malá zajížděla ve školce.
Vodila a vyzvedávala ji babička, ale zbytek odpoledne trávila malá u nás, a to po celou dobu školkové docházky. Nebylo to třeba denně, ale i 3-4x do týdne + víkendy je dost (téměř pravidelně bývala u babičky na víkend).
Trpělivost mi došla ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o pomluvách švagrové v rámci rodiny. Dovolila jsem si po x letech jet s manželem lyžovat do Alp a švrka mi tehdy roznesla, jak sem strčila děti k její mámě a ještě jim dopředu neuvařila (2dny je měla tchyně, o víkendu moje máti).
Udělal sem rodeo a od té doby je zdánlivě klid. Přesto to funguje tak, že holka je u nás na bazénu celé léto - oni ho přece nebudou pořizovat, když ho máme mi. Holka s námi jezdí na výlety - proč by ji někam brali.. chodí s námi na procházky.
Občas je mi do řvaní, že nemůžu trávit čas jen se svoji rodinou. Ale malé je mi líto.
Takže zatím jsem papiňák. Ještě trochu přidají plyn a zase holt bouchnu.
Radu asi takovou: jednat na férovku, asertivně, neustupovat. Jinak se z toho nedostaneš. A nezajímat se vůbec o to, kde její dcerka po odpoledních je a kdo a za kolik ji hlídá.
