Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Se sestřenicí Klárou jsme měly ještě donedávna nadstandardní vztahy. Je jen o rok starší, vyrůstaly jsme v jednom městě a často se navštěvovaly. Když skončilo období dětských her, v pubertě jsme si vzájemně svěřovaly svá „malá dívčí tajemství.“ Ve stejném roce jsme se provdaly a v následujícím roce se nám narodily děti, mně syn Michal a sestřenici dcerka Věrka. Taky jako „vdané paní“ jsme se často navštěvovaly a povídaly si hlavně o našich dětech, které za pár let nastoupily do stejné školky. No prostě rodinná idyla, která trvala až do loňského roku.
Vloni se totiž Klára rozvedla, její manžel se odstěhoval a sestřenice zůstala sama s malou Věrkou. Taky přišla o práci a musela počítat s každou korunou. Byla jsem proto moc ráda, když se jí podařilo najít slušně placenou práci, ale to jsem ještě netušila, že to bude mít dopad i na naší rodinu.
Začalo to zcela nenápadně. Sestřenice mně poprosila, zda bych jí občas vyzvedla Věrku ze školky, když bude muset výjimečně zůstat v práci přesčas. Ráda jsem to své kamarádce z dětství slíbila. Za několik týdnů jsem však již Věrku ze školky vyzvedávala pravidelně a sestřenice se vymlouvala na práci, jindy si zase musela zajít ke kadeřnici, nebo si něco zařídit. Pak už se na nic nevymlouvala, brala jako úplnou samozřejmost, že jí vyzvedávám dítě ze školky. Teď už si zvykla k nám chodit pro Věrku až v šest nebo sedm hodin večer, takže Věrka v naší rodině tradičně tráví odpoledne a samozřejmě u nás taky večeří. Mému manželovi se to už přestává líbit a já se mu ani nedivím. Nejde ani tak o ten kus žvance, ale hlavně o to, že naše rodina si vlastně nemůže vytvořit svůj odpolední a podvečerní program, neboť čekáme, až si přijde sestřenice pro svou dceru.
Musím si už se sestřenicí promluvit, ale nevím jak jí to mám říct. Poraďte mně, jak jí taktně naznačit, že o své dítě se hlavně musí postarat sama, já jí mohu jen občas vypomoci. Vždyť na druhé straně dobře vím, že jako samoživitelka to nemá lehké, a pak jsme kamarádky od dětství a ráda bych, abychom kamarádkami i nadále zůstaly.
21.1.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Má sestra je nesamostatná hysterka
- Moje dítě se dívá na televizi. Jsem proto neschopná matka?
- Příbuzné si člověk nevybírá
Diskuse ke článku - Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Řekni jí to tak, jak jsi to popsala v článku, nevidím na tom nic špatného, nastav jasně pravidla, kolikrát týdně/měsíčně jsi ochotná jí dceru vyzvedávat. Pamatuj si, že ostatní si k nám dovolí to, co jim sami dovolíme. Držím palce, neboj se toho 
opr. - třetí den někam se synem
jeden den bych jí řekla, že jí nevyzvednu dceru, že jdu ke kadeřnici, druhej den na manikůru, třetí někam s dcerou,.... a připrav se, že bude remcat a citově vydírat, ale nenech se - její dítě je její starost.
.jpg)
Vzhledem k mému názoru ,ze jsem si díte sama udelala (samozrejme pro rejpaly byli jsme na to dva 
), tak si ho musím sama vychovat a ohlídat, bych svagrovou poslala nekam. Vyjímku tvorí nestandartní nenaplánovatelné situace typu nemoc apod, ne kaderník. A prescas v práci a podobné situace, které jsou vyjímecne, ale muzou pomerne lehce nastat mít v zásobe zeleznou rezervu typu otec dítete nebo placené hlídání.
A jen tak mimochodem ano je rozvedená, ale to neznamená ze se otec vyparil z povrchu zemského - copak delá on?
.jpg)
Připomíná mi to dobu, kdy jsem si 2x týdně k půlročnímu miminku dobrovolně přibírala ročního synovce, když švagr se švagrovou chodili na kurzy angličtiny, pak jsem ho dokonce měla celý týden - jeli si odpočinout ke kamarádovi na chatu. Přitom švagrová měla i matku, ke které synovce dávala na víkendy. Potom jsem jednou potřebovala pohlídat dceru na 2 hodiny, když jsem se vrátila, čekal mě tak kyselý xicht švagrové, že jsem k ní dceru už nikdy nedala. Prostě jsem se musela zařídit tak, že když mám 3 děti bez babiček, holt buď nikam nejít, nebo je vzít s sebou.
jaké těžké řešení? Normálně jí to říct - že vám to narušuje rodinný harmonogram a basta. Není to přece vaše povinnost. Ona ale nemusí tušit, že vám to vadí, pokud se tváříte příjemně a společensky, někdo je naopak rád, že má doma kupu dětí a kamaráda pro svoje dítě.
Co takhle jí navrhnout, ať obě děti vyzvedává v pondělí a středu (budeš si něco svého zařizovat) a ty v úterý a čtvrtek, aby si mohla něco zařídit ona?
Ne aby tvůj syn u ní pobýval do večera, ale alespoň chvíli, třeba jí dojde, co to obnáší.
Tohle řešení se tu už objevilo. Já jsem kvůli stejné situaci musela nechat výuku angličtiny. Co já bych za to tenkrát dala, kdybych mohla na jeden večer poprosit kamarádku o hlídání (a samozřejmě na oplátku bych jí navrhla, že pohlídám jindy). Ale byla jsem v cizím městě, rodiče a příbuzní daleko - taky jsem to zvládla, jen mě mrzelo, že syn nemohl chodit třeba na flétnu - to bylo odpoledne, sám nemohl a na to, abych si platila nějakou paní, která by ho tam odvedla, jsem opravdu neměla.
Lujza: 
souhlasim!
a která samoživitelka to má snadné ? Vůbec bych ji neomlouvala, prostě tvé dobroty jen využívá. Zůstala jsem taky sama se dvěma malými dětimi a to už muselo být, kdy jsem požádala rodiče o pomoc a pracovala jsem v obchodě, kde je pracovní doba pro ženu nevýhodná. Prostě si na to zvykla a takhle jí to vyhovuje.Rychle s tím něco začni dělat, nebo na to doplatí její dcera, která zná jen školu a Vaši rodinu. Maminku vidí večer před spaním. Copak je to život pro dítě ? Prostě ji řekni, že už ji dceru ze školky nevyzvedneš. Pokud bude chtít vysvětlení, tak ji to vysvětli, tak jak jsi to vysvětlila nám, buď k ní upřímná a řekni ji vše, co tě trápí. Buď to pochopí a nebo přijdeš o kamarádku.
.JPG)
Slušně, ale na rovinu.
A jestli to ona slušně nevezme, není to zase taková kámoška,jak píšeš.
.jpg)
taky bych ji řekla ,že to takhle nejde ,že máš svůj život ,ráda ji vyzvedneš malou sem tam ,ale né stále a každý den TEČKA.. nevysvětlovat jen ji to hezky bez emocí říct 
bud to pochopi ,nebo má smůlu dodržela bych to
stačí obyčejná slušnost - sestřenice moc taktní není, ale s tím ti nepomůže nikdo, jen ty sama. Řekni na rovinu jak to je - nezlob se, ale dál ti nemůžu Věrku pravidelně vyzvedávat, nepotřebuješ ani nic vysvětlovat, to nejsi povinná, a kdyby se ptala proč, tak zase řekni po pravdě že potřebujete osobní program s manželem.
Heleno, krom toho, že jste příbuzné, jste ještě navíc výborné kamarádky. Proto nevidím problém, kdy jí můžeš říci, že máš svůj harmonogram dne a s Tvojí pomocí může počítat např. 1 x týdně a řekni si kdy. Jako odůvodnění bych uvedla, že se nemíníš rozvádět... a manželství je Ti víc než výpomoc zdarma, ne?´Pokud to ovšem kamarádka nezvládne, tak bude po kamarádství a Ty budeš mít i pár nemístných dotazů od rodinných příslušníků. A ti by jí taky mohli pomoci, nemyslíš?
Jinými slovy chci říci, že toto není o kamarádství, ale o vyděračství. Ona je matka a má vychovávat své dítě, není Tvoje povinnost vychovávat dítě její. Naopak, zanedbáváš svou vlastní rodinu, svého manžela a sama sebe...
Nezapomeň jí to říci už v pátek, aby měla čas si najít náhradní řešení. Bude na to mít celý víkend.
A neboj se, dobří přátelé se neztratí i když udělají něco hloupého. 
Helo presne tak. JA zacala pracovat a tenhle potrebovala jsem, aby mi syna 6xza mesic nekdo vyzvedl ze skolky a mel ho hodku u sebe nez dorazim z prace. Trapne mi to je az za usima, ale kamaradce zas vypomuzu jinak s jejim podnikem. A prvni jsem ji vrazila darkovou poukazku jako dik. Ale takt mi to fakt neda a od pristiho mesice budu platit pani, ktera to bude delat....kdyby mela sestrenice trochu taktu tak Ti neco da, protoze zadarmo ani kure nehrabe. Takze pekne se domluvit a nebo smula.
sallie:
