Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Moje sedmnáctiletá dcera se před několika měsíci rozhodla, že se stane vegetariánkou a brzy poté přešla na veganství. Odmítá jíst cokoli, co je živočišného původu. A já o ni mám strach.

Když přišla s tím, že nebude jíst maso, tak jsem to ještě jakž takž vzala. Brala jsem to jako její rozhodnutí a říkala si, že potřebné živiny do sebe dostane prostřednictvím jiných potravin, jako jsou vejce, sýry apod. Holka je teď v tom citlivém věku, kdy názory rodičů stejně nebere, tak jsem ji nechala.

Jenže před čtyřmi měsíci jsem si všimla, že přestala jíst i jogurty a vůbec cokoli, co je živočišného původu. Konzumuje prakticky jen rostlinnou stravu, hodně zeleniny, ovoce, obilovin všeho druhu atd. To už mi zablikalo varovné světélko, protože to nepokládám za správné, podle mne je to pro člověka ve vývinu dokonce nebezpečné.

Zkoušela jsem s dcerou promluvit, ale bezvýsledně. Důrazně a neochvějně si stojí za svým a nepřipouští jakékoli debaty. Tvrdí, že jí to tak vyhovuje a je s tímto životním stylem spokojená.

Já si to však nemyslím. Jsem její máma a znám ji dobře. Během těch pár měsíců se z veselé dívky stala pohublá troska téměř bez úsměvu. Je jako duchem mimo, nevím, jak to mám napsat, prostě mi připadá, jako by ztratila jakoukoliv radost ze života.

Dělám si o ni docela velké starosti, protože jsem přesvědčená, že ještě není dostatečně zralá, aby o sobě mohla v tak zásadních záležitostech rozhodovat sama. Jenže zároveň už není malá, takže dát jí něco příkazem taky nepřichází v úvahu.

Vůbec si nevím rady, jak na ni. Jak ji přesvědčit, aby si přestala ubližovat a začala žít zase normálně. Ona mne vůbec neposlouchá, když se s ní pokouším na toto téma mluvit, vidím, že je myšlenkami někde úplně jinde, a co jí říkám, vůbec nepřijímá.

Nemáte někdo zkušenost s tímto typem stravování? Možná jsou mé obavy přehnané a zbytečné, ale nemůžu si pomoct. Když ji vidím, jak teď vypadá, doslova se mi svírá srdce. A zároveň na ni mám velký vztek, že je tak zabejčená a nedá si říct. Co s ní?