Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

No, já jsem celkem flegmatického založení. Ovšem po třech letech na mateřské, kdy jedna babička ještě pracovala a navíc byla 400 km daleko a druhá sice nepracovala, ale nebyla rozhodně hlídací, s manželem, který v šest ráno odcházel a v osm večer se vracel, jsem byla díky nevyspání a vyčerpání v totálním rozkladu a ječela jsem jako hysterka taky. Na to je jediný lék - odpočinout si. Jenže to bys musela být tvrdší než já tenkrát a nějak se s manželem dohodnout. Já to nedokázala a skončila jsem na práškách, úplně zhroucená.

A ještě něco - těm nadšeným maminkách, co na veřejnosti působí dojmem, že si to užívají, nevěřte zase všechno. Dávají na veřejnosti pokrytecky najevo, jaké jsou skvělé matky, ale večer padnou a jsou vyřízené, stejně tak, jako vy. Rozdíl je jen v tom, že vy to přiznáte a ony ne

Skoro každé jídlo, koupání, mytí, obouvání, nakupování (dosaďte si, co chcete), je spojeno s nějakou scénou, pláčem, fňukáním, dohadováním.

To je smutné. Zřejmě jste si nezískala přirozenou autoritu. Ať se říká, co se říká, ať to vypadá, jak to vypadá, autorita je prostě nutná. Děti mají sice demokracii a svá práva, ale dospělí taky, takže je potřeba jim to dát pocítit. Abych se s dítětem crcala i u obouvání, to fakt ne - buď se obuješ a půjdeš nebo jdu sama a buď si tady. Nechat ze sebe dělat otroka a potom zoufale křičet, když je překročena hranice, to je hloupost. daleko jednodušší je, prostě ze sebe toho otroka dělat nenechat

Když už to s dětma fakt nemůžu vydržet, vezmu auto a jedeme do lesa... já mám s sebou nabalenou knížku a spoustu věcí na piknik, děti nemají nic, a jsou tam několik hodin naprosto šťastní .. a já se neuvěřitelně dobiju. Žádný hřiště mi nikdy neposkytlo takovej relax, jako dvě hodiny v lese - je tam klid, neotravujou tam žádný cizí děti, a ty vlastní děti jsou z té volnosti tak nadšený, že se tam nakonec ve výsledku vždycky velmi zklidní.... Jasně, nedá se to provozovat denně, ale občas je to velmi dobíjející a vůbec nejsem přitom závislá na tom, kdo mi ty děti pohlídá.

A jinak - krom rad, který tu už zazněly, že si ty máš vypnout, bych já možná přidala jednu z vlastní zkušenosti - čím víc dětem podstrojuju svojí péčí, tím nesnesitelnější jsou, čím víc na ně peču, tím líp se sami zabaví a obstarají.

Mně taky vytáčí, když se kluci pošťuchují, malej má fakt šílenej ječák, ale už jsem najela na systém "tady ječíte - fajn, tak vás budu separovat" ... a ejhle, funguje to, počet decibelů ze všech stran u nás doma dost poklesl...

Kristino, chápu tě! Potřebuješ vypnout! Choď co nejvíc ven, to je utahá a alespoň večer budeš mít klid! Jo, a nepodceňuij spaní po obědě! Fakt ten den je pro malé děti dlouhý a pokud se alespoň mé děti nelehly, tak odpoledne už byly přetažené a večr odporné! takže jsem tvrdě vyžadovala režim a odmítala do první třídy improvizovat. A jakmile přišel manžel z práce, poddali jsme si kliky a já mizela plavat, alespoň 3x týdně! Ta hodina v bazénu mne velmi nabíjela!

Verera: Poslední odstavec - do kamene tesat !
Když jsem konečně dospěla do stádia, kdy jsem přestala zjišťovat kdo, co, komu..a kdo předtím a kdo potom, dosáhla jsem nevídaného štěstí. Jednou jsem to bez diskuzí seřezala na jednu hromadu, a pak už nikdo nežaloval, protože tušili kolektivní trest.
U nás byla komplikace, že vždycky jeden z dvojčat táhnul se starším bráchou proti druhému dvojčeti. Střídalo se to celkem pravidelně.
Pak už jsem řešila jejich spory jen tehdy, dokud "tekla krev pode dveřmi".

Co já jsem se naječela na moje dvě starší děti Nejhorší to bylo při vypravování do školky a do školy, kdy měly pořád na všechno času dost. Zpětně si myslím, že si z toho moc nedělaly, jenom já jsem byla na infarkt a sousedi asi měli pozdvižení. Nejmladší dcera je jiná - při zvýšeném hlasu se rozbrečela, pokud jsem jí naplácala, jedný efekt mělo, že řvala čím dál víc. Nevím, jestli jsem tak dobrá, že jsem se naučila jak na ní, nebo z toho prostě jen vyrostla Kristino, úplně tě chápu, ale nevím jak poradit - kromě toho, jak píšou holky, aspoň na chvíli občas vypadnout. Opravdu to potřebuješ

Linda: Nějaké cvičení jednou týdně od 8, to by se snad finančně zvládlo, i manžel už je snad doma.

Utíkání- on to bere jako děsnou švandu. Musí vědět, že některé věci prostě nesmí a nebude se o nich diskutovat- na kole s přilbou, v autě v sedačce, u silnice zastavit. A pokud to neudělá, dejmu jasně najevo, že tohle ne a není to hra. A klidně se jde okamžitě domů ze hřiště, ať si ječí jak chce.

Na tu silnici jsem asi ujetá, ještě teď dětem říkám, že se musí rozhlídnout, ale zastavit uměly už ve 2 letech, nikdy se nestalo, že by šly dál. Naučily se to automaticky. Už i tak malí poznají tón, který musí bez debat poslechnout. A když zastavili, následovala velká pochvala, pak už nebylo potřeba jim ani říkat, ale chválila jsem je za to celý předškolní věk

Usínání- taky to zkoušeli- hlad, žízeň- dostávali napít jen vodu, pokud kňučeli hlady (nechápu, normálně večeřeli,ale budiž), tak jen suchý chleba, to se pak vidělo, jestli jen vymýšlejí nebo mají opravdu hlad. A dostali jednu šanci, kdy si měli všechno vyřídit naráz, sami, obsluha se nekonala. Ono je to brzo přestalo bavit a chodili kdy opravdu potřebovali, ne jako zdržování.

I když uznávám, že to nemusí platit u všech dětí , ale mám dva rozdílné exempláře- syn, jakmile se rozdovádí, tak neví kdy přestat, ten občas na zadek dostal, jinak ho nezastavilo nic, dcera je klidnější,ale děsný paličák. U té nemá plácnutí žádný význam, takže nedostala nikdy.

Ještě mě tak napadá, s tím jejich vymýšlením- dej jim volnost v tom, na čem až tak nezáleží- co si oblíct, s čím si hrát, předejdeš spoustě zbytečných sporů .

A do jejich pří zasahuj co nejmíň. Oni si to nejlíp vyřeší sami, stejně se nedobereš viníka. Při hádkách o něco se mi nejvíc osvědčilo říct, že buď se domluví a nebo to nebude mít nikdo. Nevěřila bys jak rychle dokážou najít společné řešení, které vyhovuje oběma.

Linda: Jako budoucí (jednou, snad ) babičce se mi nelíbí, že Kristinina matka má čas kritizovat, ale asi nemá čas vzít si děti na pár hodin týdně a poslat svoji dceru, aby si odpočinula. I kdyby to byly dvě hodiny týdně, i ty dokáží člověka nabít. Takové ty návštěvy, kdy se babička přijde podívat na vnoučátka, usadí se v křesle a matka kromě kmitání kolem dětí ještě kmitá kolem návštěvy a poslouchá dobré rady, ty jsou vůbec nejlepší. Moje maminka mi neradila, ale prostě mě buď poslala pryč nebo do postele a šla s dětmi ven. K tomu by snad měly být babičky. A dědečkové taky, ať jsem politicky korektní

Dobrý den, jsem tu na webu vlastně hlavně za Věštírnu Květy Fialové, ale Váš článek i diskuse k němu mě velmi zaujaly a tak mi to nedá, abych se kněmu tentokrát jako soukromá osoba vyjádřila. To, co popisujete Kristino, je úplně normální, i když bych normální dala do uvozovek. Podmínky, jak jsou pro maminky nastavené nejsou totiž celospolečensky normální, a tak se ani maminky, které prožívají při výchově dětí velký tlak a stres, nechovají "normálně" ve smyslu mateřství, ale zcela normálně ve smyslu lidském. Prostě je to pro mamky blbě zařízeno. Pokud nejsou ochotné babičky a vstřícní manželové, je výchova dětí vedle pěkných a fantastických momentů opravdu dřina. Mluvím i z vlastní zkušenosti. Jsem moc ráda, že většina reakcí je upřímná, protože kdo jiný by si o tom měl upřímně a otevřeně popovídat než my ženské. Když se budeme jen vzájemně kritizovat, vůbec si to neusnadníme. Váš článek je velmi pěkný a musela jste k němu najít odvahu a mně moc těší, že většina čtenářek to pochopila. Jejich rady jsou upřímné a od srdce, nikoli povýšené. Výjimky se samozřejmě najdou vždy, ale naslouchejte hlavně těm, kteří Vás dokážou pochopit, ne kritikům. Kritizovat je snadné a svědčí to vždy o necitlivosti a neschopnosti vžít se, takové postoje jsou Vám k ničemu. Jen Vás znejistí a stahnou ke dnu. Vyhledávejte společnost lidí, kteří Vás dokáží pochopit a ocenit, moc to teď potřebujete. Tento web je dobrý krok, jak se ukázalo, rozšiřte ho o společnost žen naladěných na stejnou vlnu, abyste se vzájemně podpořily. Nápadů tu padlo spousty. Přeju Vám všem ze srdce hodně síly a lásky, protože Vám velmi dobře rozumím. Zdraví Iveta

Holky prominte, ale vy vsichni dáváte hrabecí rady, jako kdyby máma od dvou malých detí mela poradník kam deti odlozit a zároven brala 3násobnou materkou a mohla si jezdit od certa k dáblu a dávat se dohromady. Fakt netusím jak je to v soucasné dobe, ale já byla ráda ze jsem ráda, hlídání zádne a prachy na placené jaksi nezbývaly. Prezili jsme, ale mám hluboký obdiv pred kazdou maminou, která t ozvláda sama a nejaký ten lepanec neodsuzuji. Kazdýmu obcas ujedou nervy a mít k vuli tomu spatné svedomí je cesta do pekel.

Jsi přetažená. Zkus je při jejich dohadování nevnímat a především na ně neječ. Děcka si zvyknou a potom na ně zvýšení hlasu vůbec neplatí.
Máš úplně normální děti, žádné výjímky.Prošly jsme tím všechny s většími nebo menšími problémy.
My jmáme 2 holky a byly celkem hodné, nějaká facka nepřipadala v úvahu. Mladší nedostala nikdy, starší 2x za život,ale to už byla v pubertě.

byla jsem na tom trochu stejně jak vy,píšu "trochu" protože jsem to nenechala zajít tak daleko,začala jsem tenkrát chodit každý týden na břišní tance,trvalo to vždy 1,5 hod,ale udělalo to se mnou zázraky,odcházela jsem na tančení s myšlenkou na děti a vracela se se stejnou,akorát klidnější spokojenější a nabitá energií,byl to prostě jen můj čas který jsem měla jen a jen pro sebe a dělalo to se mnou zázraky,jinak tatínek byl od rána do večera v práci,tak hlídali tcháni a kdyby oni nemohli,nebo bydleli daleko,byla bych schopná si hlídání zaplatit

Almega: přesně,jinak bysme je neukočírovali. Já jsem si po obědě občas lehla taky.A šití,pletení a žehlení jsem dělala až večer,když usnuly.

mam-ča: no já když to slyšela prvně, tak jsem koukala co to je, a jestli to není ujetý, ale teď se na to dívám stejně. Ideální způsob jak nechat dítě "volně" běhat, ale nenechat ho vběhnout do silnice. Mít ho pod kontrolou, i když zrovna hrabeš v kabelce zvonící mobil, nebo peněženku nebo kapesník ...