Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máte už typickou vyhořelost..Taky jsem to zažila,děsně jsem se těšila do práce....Děti byly taky 3a 6,když šly do školky,to byla úleva!! Byla jsem tehdy s nimi taky 3 roky doma ,manžel se nijak zvlášt k nim nevrhal,to se na něj pověsily až v období školky.Snažila jsem se jim udělat pevný režim a to jediné zabíralo,každý den to samé,celkem brzy vstát,snídaně,jít ven-přitom jsem nakoupila-tehdy nebyly ještě velké obchoďáky,pak domů,přesně ve 12 sedaly k obědu,pak si šly lehnout,před usnutím jsem jim četla,ve 2 obléknout a ven,do lesa,za každého počasí,i když pršelo,i v zimě,jen byly vycházka třeba kratší (kolikrát jsem šli na podzim z lesa už potmě).V lese si stavěly domečky,hrály jsme si různé hry,hledaly houby a tak.Jasně,že taky zlobily,ale dostaly jen "buráka" nejvýš.Je to taková akce-reakce,děti vycítí ten matčin neklid a stres a pak opravdu zlobí více....Za mého dětství byly běžné kšíry na děti nejen v kočárku-já to ještě před 20 lety taky používala....ale asi se to už neprodává....

Taky pro ránu nejdu daleko, ale protože moje dcery (3 a 8 let) to vědí, nemusím to dělat moc často.

Proč se ztrapňuješ tím,že ječíš? Už i takhle malé děti jsou pěkně vyčurané a mají z tebe tak akorát srandu.O okolí nemluvě.A fackovat děti? To se mi taky příčí.Na fyzické tresty má dítě zadek. Mám holku a kluka,20 měsíců po sobě a 8 let jsem s nimi byla skoro sama,manžel odjížděl i na 8 týdnů za prací po republice.A všechno šlo v klidu domluvit.Zvýšit hlas-tak to už musel být kluk v ráži.Na zadek dostávali,ale dobře věděli proč,nikdy jsem si na nich nevybíjela svou frustraci a vztek. Jenže to se musí odmala,v 3 a 6 letech už je docela pozdě.Měli jsme zavedený režim a nějaká pravidla a vzájemně jsme si pomohli-vy si hned uklidíte hračky,vykoupete se a navečeříte, pak zbyde čas i na 1 pohádku navíc. Máte chuť na pudink? Ráda uvařím,ale musíte si teď půl hodiny v klidu hrát,abych mohla být v kuchyni. A když jsem se vrátila do práce,tak už to vůbec bez nějakého harmonogramu nešlo.

Taky jsem na tom podobně, nezoufej, bude líp, až trochu povyrostou...

chápu, chápu, též nejsem tou spokojenou vždyseusmívající matkou. Dcera (6let) je vzorné dítko, mladší syn (skoro 2) je pravý opak. Přítel je teď víc v práci než doma, takže kromě mé práce jsem s dětmi také neustále sama. Ale už jsem rodinu naučila, že maminka také potřebuje někdy volno, dobít baterky, a tak za pár hodin odjíždím na víkendový kurz. O děti se stará nejdříve babička a pak tatínek. A takhle si to prosadím 3-4x do roka. Což bych Ti, Kristino, také doporučovala - oddechneš si, od neustálého dozoru, ječení dětí atd.,... přijdeš na jiné myšlenky. Ty se budeš na děti těšit, ony na Tebe. A zase bude líp. Držím palce

Zaffira: Vodítko je náhodou báječná věc. Viděla jsem maminku s mrňousem na "odstrkovadle", která ho měla za kšírky připnuté na vodítku pro psa - toho s brzdou. Považuju to za skvělý nápad, protože šli po chodníku vedle velmi rušné ulice, a matka by těžko stihla doběhnout, kdyby prcek vjel nenadále do silnice.
Já jsem si udělala ze staršího syna pomocníka na hlídání dvojčat, a to přesto, že byl jen o dva roky starší. Měl pocit zodpovědnosti, a já bych ty dva raubíře, řítící se zpravidla opačným směrem, těžko uhlídala. Skoda, že mě tenkrát vodítko nenapadlo.

Pro Kristinu už tady padla spousta rad. Všechny radí odpočinek. Jenže někdy to jde těžko. Manžel nejspíš pracuje od nevidím do nevidím, a babičky budou asi "nehlídací".

Kristino, vydrž ! Od nového roku se zas dostaneš mezi lidi, a na svoje děti se budeš každý den těšit. Práce budeš mít dvojnásobně, ale budete si s dětmi vzácnější.

Jak píší holky, jsi přetažená. Když jsem byla na mateřské, občas jsem ječela taky. Dnes tomu nikdo nevěří, protože za normálních okolností křičet neumím. I na zadek dostali. Ke své hanbě přiznám, že syn dostal i pár pohlavků. Pak jsem si vynutila volný čas jen pro sebe tím, že do plavání a cvičení rodičů s dětmi chodil manžel. On si připadal mezi maminkami důležitě a výjimečně, a já měla klid, kdy jsem mohla v klidu udělat, na co jsem zrovna měla náladu nebo si jen tak "lenošit" s knihou. A když si moje maminka vzala oba na celý týden, tak jsem byla v sedmém nebi. A pak jsem je měla mnohem raději. Nikdo přece nemůže být šest let dvacetčtyři hodin denně v plné pohotovosti.
Ale přece jen - fackovat by se děti neměly, na zadek, přes ruku, když už to musí být a je to výjimka, ale na obličej ne.

tak já bych odjela jenom na víkend, jeden den ať se stará babička, druhý den tatínek. Ten jeden den to vydrží a ty si odpočineš. Pak častěji zapojit tatínka, trochu přísnosti na děti, já jsem byla taky ta "hrozná" matka, co děti plácne a děti musí poslouchat a později i doma pomáhat. Jo a rozhodně bych je neplácala po puse, ale po zadečku. A za nějaký čas bych si to zopakovala.

chápu. Manžel má blbý kecy, páč děcka jsou rády, že ho vidí jednou za uherák, tak si ho užívaj a jsou hodný.
Proč s nima není častěji. Bych mu je vrazila a na týden odjela do lázní.
Jinak zkus si občas vzít do uší sluchátka a nevnímat jejich dohady - ať si je jednou vyřeší sami. A malej jestli ti venku utíká - na vodítko

Manžel by se měl zapojit častěji. Ty bys měla trochu vypnout, jít po obchodech, na výstavu, jen tak se projít, s kamarádkou na kafe, dát si voňavou relaxační koupel nebo se prostě jen tak válet a nevnímat, že te binec musíš uklidit, když jsou pryč. NE uklízet a stíhat nestihnuté.

Mela jsem to stejne jako ty. Dneska je holkám 16 a 14 a já pokud si vzpomenu na jejich detství tak mi naskakuje husí kuze a delá se mi lehce nevolno. Proto jsem taky rekla, ze do tretího nejdu ani za nic a pokud se manzel hodlá dále rozmnozovat, tak at si na to najde jiného blbce.
Dneska z odstupem let to vidím trosku jinak, spoustu vecí bych delala jinak a hlavne bych si vyradila cas sama na sebe, kdy maminka proste neexistuje a deti proste MUSI prezít. A klid a pevné nervy. Uz jsou pomerne vetsí, to nejhorsí más za sebou. Prenes trosku zodpovednosti na ne. Utíkás ze hriste, fajn seber se a jdi s nimi ze hriste s tím, ze se vrátíte az prestane utíkat. Vrátíte se za hodinu a opet utece, opet je seber a odejdi a treba 2 dni na hriste nechodte. A na procházkách se holky MUSELY drzet golfáce kazdá z jedné strany, kdyz byly vetsí tak se drzely me kazdá za jednu ruku, volne pobíhat smely pouze po hristi v predem omezeném prostoru (k tomu stromu, za támhletu lavicku nesmís a tak) a kdyz zapomely a prebehly tak 2x upozornit a potretím prebehnutí sebrat a za ruku na procházku. bylo to tvrdý, ale pochopily. Stejne tak s oblíkáním, s jídlem, s úklidem. Kdyz jsem po nich chtela bundu a kalhoty na just se navlíkly do satu a venku 5 stupnu. Takze jsem zmenila taktiku a jde se ven, vemte si na sebe to a to, ale uz jsem netrvala na tom jestli to budou ty a ty kalhoty, vemte si kalhoty a jestli byly fialový a ktomu si vzaly zelenu mikinu mi bylo sumafuk - 1)oblíkly se sami v klidu ke své spokojenosti a já mela klid a 2) líp jsem je vsude videla . S jídlem jsme se dohodly na co mají chut, já uvarila, ony si sami nandaly, ALE co si sama nandás to sama snís - zádná diskuze. Nesnís fajn dalsí jídlo je opet hlavní jídlo a nic jiného, na pití voda. A tak to bylo se vsím, sice jsem si pripadala jak generál a ne jako milující nad detma se rozplívající matka, ale byl jakz takz klid. Se spaním a ukládáním ti neporadím, tam jsem zklamala na celé cáre. 7 let jsem nespala víc nez 4 hodiny a jeste prerusovane.

modroočka: ono to není tak jednoduché, jak píšeš. Některé děti jsou tak temperamentní, že je uhlídat je nadlidský výkon. Taková byla má nejstarší dcera, ve třech letech mi utíkala, neposlouchala a vůbec jí nevadilo, když jsem se jí ztratila (jenom naoko, aby se lekla a přestala zlobit). Přešlo jí to až když byla starší.
Jinak souhlasím, ať si manžel bere děti častěji, ručím ti za to, že pak už to neuvidí tak jednoznačně. A maminkou si do výchovy nenech mluvit, já vždy své mamince, když má tendenci radit, jak mám vychovávat , říkám, že ona už si své děti vychovala, tak ať výchovu mých dětí nechá na mně.

Jo a 3leté dítě by se mělo obléct samo. Vždy bych mu připravila, co si má vzít a jakmile by byla scéna, tak by byl nějaký trest - viz.modroočka. Když by to alespoň trochu zvládlo samo - pochvala. Prostě cukr a bič.

podle mého jsi jen unavená a přetažená. Chce to nějakou změnu. A co manžel, proč ti třeba víc nepomáhá. Já být tebou, tak se s ním domluvím a jedu na pár dní někam do lázní na relax a odpočinek. Co se týče dětí, měla jsem je taky od sebe 3 roky a byla jsem doma celkem 6 let. Řekla bych, že to co popisuješ, je pro mě dobře známé. Jsou to prostě děti a tvoje nejsou žádnou vyjímkou, jsou stejné jako ostatní. Je pravda, že díky tomu, že už jsi přetažená nemáš na ně tolik trpělivosti, jaké by bylo na děti potřeba. Tím,že na ně budeš křičet a plácat je, tak tím si max. ulevíš ty sama, ale děti budou vyvádět o to víc. Jeď si odpočinout a uvidíš, že to bude lepší.

No ona procházka a celodenní péče je sakra rozdíl. Já bych přitvrdila. Hezky ať si je tatík nebo "chytrá" maminka vezme na celý den a vy si dobije baterky (ne abyste uklízela). Např. vždy jeden den z víkendu by mohly být u prarodičů, pokud s tím budou prarodiče souhlasit, nebo se o ně postará tatínek, když to s nima tak pěkně umí. Vy je přece máte na krku zbylých 6 dnů.