Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem rozvedená, je mi 38 let, před krátkou dobou jsem se seznámila s mužem, rovněž rozvedeným. Poznali jsme se na jednom pracovním setkání, padli si do oka a začali se stýkat. Zatím to není nic vážného, vlastně ještě nedošlo ani k puse. Známe se asi měsíc.

Na jeho chování jsem si všimla něčeho, co mne znepokojuje. Připadá mi totiž, že je přehnaně čistotný, nebo jak bych to řekla. Chvílemi mám pocit, že se jedná skoro až o fóbii. Neustále si utírá ruce do vlhčených ubrousků, které má stále u sebe. Sáhne na madlo v tramvaji a očistu provede okamžitě po výstupu, stejně je to v jakémkoli obchodě apod. I mně ubrousky podává, abych se utřela, ale já až tak úzkostlivá nejsem, což nechápe. Tvrdí, že je všude strašné množství bakterií a všelijaké nákazy.

Když spolu jdeme někam do restaurace, je doslova jako na trní. Příbory pečlivě utře do ubrousku, ale stejně je na něm vidět, že si moc nepochutná. Prý takhle na večeře není zvyklý někam chodit, dává přednost domácímu prostředí, kdy ví, co jí a jak to bylo připraveno.

Je toho víc, co takhle vyplynulo z rozhovorů a povídání. Nerad jezdí na dovolené, kde musí spát v hotelu, protože mu vadí, že by měl ulehnout do postele, v níž spal někdo cizí. Když mi jednou vyprávěl, jak byl v nemocnici na operaci slepého střeva, pochopila jsem, že nejhorší pro něj nebyla ta samotná operace, ale to, že spal a jedl z erárního.

Jinak je velmi milý, kultivovaný, příjemný společník. Není to tak, že by o své obcesi neustále mluvil, prostě ji v určitých okamžicích vidím nebo pochopím z normálního hovoru. Ostatně i to, že ani po měsíci ještě neprojevil touhu mne políbit, byť jen přátelskou pusou na rozloučení, je podezřelé. Schválně jsem zkusila v tomto ohledu vyvinout iniciativu sama a on se odtáhl, prý ještě ne, máme čas, není kam spěchat.

Jsem z něj trochu rozpačitá. Nikdy jsem se u nikoho s něčím podobným nesetkala. Nemá někdo z vás s tímto typem chování zkušenosti? Dá se to nějak zvládnout? Možná je případ pro psychiatra, ale o tom si s ním vůbec netroufnu mluvit, přece jen se známe moc krátce.