Vzpomínáte, jak voněly obálky s ručně psanými dopisy?
.jpg)
Dnešní době vládne elektronická pošta a smsky. Přesto ráda a s dojetím vzpomínám na dobu dopisů. U nás roznášel poštu starý pan pošťák. Ke každému psaníčku přidal úsměv a pro ty nejmenší dokázal vykouzlit z velké brašny Pedro nebo Lipo. Nosil důchody, vybíral inkaso a kdo chtěl, mohl si u něj koupit známku i korespondenční lístek.
Jako malá jsem si psala s kamarády z prázdnin. Malovali jsme obálky a zdobili je nápisy: „Pane pošťák spěchejte, tenhle dopis předejte.“ A pan pošťák se smál: „Děcka, děcka! Vy byste mě uhonily.“ Postupem času se ke kamarádským dopisům přidala psaníčka se srdíčky a pan pošťák to komentoval: „A jéjej, začínají se nám zapalovat lýtka.“ První pohled po příchodu ze školy padal na poštovní schránku nebo za sklo kredence, kam maminka dávala došlou poštu. Z každého dopisu jsem měla obrovskou radost.
Psala jsem si s „málčikem“ ze Sovětského svazu. Jmenoval se Serjoža. Dopisování nám vydrželo řadu let. Dokázala jsem popsat spoustu listů papíru, pokreslit obálky nejnemožnějšími výtvory. Večer jsem v chumelenici běžela ke schránce a drmolila mezi cvakajícími zuby modlitbičku, aby moc nenasněžilo a dopis druhý den mohl ze schránky pošťák vybrat a odeslat. Postupem času mezi námi poletovalo dopisů míň a míň, až korespondence utichla. Já se vdala, přišly děti a jen občas se vkradla vzpomínka na kluka z fotografie.
Dopisování s kamarády ale nepřestalo a bílé i barevné obálky mě provázely donedávna. K narozeninám chodila přáníčka, k Vánocům a Velikonocům pohledy. Dnes zapípá mobil nebo dojde mail. Ve schránce cení zuby složenky nebo se roztahují letáky. Dopisy, ti poslové dobrých i špatných zpráv, vymizely.
Předminulý týden jsem otevřela schránku a mezi letáky se krčila bílá obálka s cizí známkou. Nesla mé dívčí příjmení. Chvíli jsem obálku otáčela v ruce a pak ji pomalu otevřela. „Zdravstvuj děvočka…,“ začínal nadpis. Louskala jsem zapomenutou ruštinu a hltala každé slovíčko od dávného přítele. Serjoža psal po tolika letech. Vzpomínal na naše dopisování, vyměněné balíčky, vyprávěl, jak žije.
Večer jsem vytáhla dopisní papíry, lenocha a pero a odpovídala: „Zdravstvuj Serjoža…“ Kdy já naposledy psala dopis? „Proč mu nepošleš mail?“ ptaly se děti. „Se ti divím, že se s tím píšeš. Zvedni telefon a zavolej mu, ne?“ kroutil hlavou manžel. Kdepak! Poctivě jsem popsala čtyři strany, oblízla obálku, nalepila známku. Pomalovala jsem obálku kytičkami a ještě večer ji odnesla do schránky. V pondělí přišla odpověď. Jak je to možné, že z dopisu mám takovou radost a došlý mail mě nechává chladnou?
Nevím. Dopis mi voní, písmo je osobnější. Jak jste na tom vy? Píšete dopisy, nebo raději mail či smsky? Vzpomínáte si na říkanky z obálek či dopisů?
8.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzpomínáte, jak voněly obálky s ručně psanými dopisy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kassy: to máš sice pravdu, ale zas tak dlouhý mail nazobat jen dvěma prsty?To dá práce.......
Neřeším jestli má osobní mail "všechny náležitosti", řeším jestli mě potěšil nebo mi dal to co čekám. Proto mě třeba rozesmává, když jsem si na jednom ženském chatu přečetl, že mu nedala šanci, protože napsal milostnou sms ve špatném slovosledu a se špatnou interpunkcí.....
Viznání cytu, třebaz neohrabaný, je pořád viznání"
Nejenom gramatikou a úpravou jest živa duše.
Né každý, kdo neumí pěkně psát, je primitivem duše a ne každý dokonalý "mluvčí a pisálek" má duši jako anjel...
.gif)
Kassy: kominice má pravdu, dopis je osobnější.....tečka
kominice: Ale vyčteš. Jestli je pravák nebo levák ne, to je fakt, ale to o svých blízkých vím i bez toho a u ostatních mě to celkem nezajímá. Ale to ostatní vyčteš z větné skladby, z používání intepunkce a diakritiky, z překlepů, z gramatiky, ze smajlíků, z předmětu... Poznáš, jestli se ten člověk obtěžoval si to po sobě přečíst, jestli mu záleží na tom, jak to na tebe bude působit... Poznáš prostě, jestli si s tím mailem vyhrál a přemýšlel nad ním nebo jen ve spěchu naťukal pár písmenek. Jenom musíš sledovat jiné věci naž na papíře.
Mě zaráží, jak tady pro spoustu lidí e-mail rovná se zkratky a krátká neosobní sdělení. I e-mail se přece dá napsat desetistránkový a velice osobní a obsažný, nemusí to být nutně styl "btw, posli pls sms". Pravda, nedá se navonět, ale zato si ho můžu přečíst kdykoliv a kdekoliv.
Myslím, že to, co tu píšete, nesouvisí s e-mailem jako takovým, ale spíš s tím, že poslat e-mail je tak jednoduché a levné, že to dělají i lidé, kteří by se s papírovým dopisem nejspíš vůbec neobtěžovali. Z čehož plyne, že podíl těch "odfláknutých" je mezi maily vyšší než mezi papírovou poštou čistě proto, že jsou tam z velké většiny navíc.
Majolka: dnes místo novin nosí kvanta letáků....pošťačky!
Majolka: píšeš že je to veliká škoda.....a já říkám ..je !
Majolka: Dnes už ( alespoň u nás ) pošta noviny nedoručuje. Noviny a časopisy nosí někdo přes Mediatel (asi), pošťačky nosí letáky, inkaso a šeky - už ani ty peníze ne. Občas dovezou balíček - jiná pošťanda v jinou dobu. No a večer zase lítá někdo s letákama na Penny. Takže pošťačka sice nenosí noviny, ale má v rukách 18 kg letáků a podobných sra..k. A dopisy chodí jen obchodní a firemní.
tetička: já roznášela po dva roky noviny, ráno od 4 na poště a nosila, nosila a nosila do 8 hodiny. Denně 8 km nachodila a jak byly těžké. Dnes bere noviny každý 10., tak se nachodí, ale zas toho nemají tolik na nošení. Nejhorší byly sobot s přílohami.
Tak já mám na dopisy úplně jinou vzpomínku, protože jsem si jako studentka o prázdninách vydělála roznášením pošty, roznášela jsem 2 vesnice na kole a nestačila jsem ujíždět, jak ty "vůně" z dopisů - každá jiná, dráždily místní psíky, kteří mě hodili po celé vesnici a jak tady čtu, tak jste všechny psaly ostošest a já to pak musela roznést těm vašim 
sharon: jak to mám pochopit - blbá nebo divná? To bylo za totáče, sms nebyly ani emaily.
Od bratra z vojny jsem dostávala na obálce nalepený vtip z Dikobrazu. Byla jsem vždy vyzvána, abych ukázala dopis, jak nemá vypadat obálka. Když jsem mu to napsala, tak poslal ještě peprnější vtípek. Tehdy budoucí manžel mi na obálku namaloval růži a to prý také nebylo vhodné. Bylo to za totáče.
Majolka: je.....
Hrozně ráda jsem psala dopisy a ještě více dostávala. Bratři byli na vojně, tak jsem jim pravidelně psala každý týden. Hodně jsem si dopisovala s kamarádkou, babičkou. Ke psaní dopisů se už asi těžko vrátíme, ale je to veliká škoda.
.jpg)
Kassy: Je v tom velký rozdíl.
Když mi přijde dopis, upoutá mě písmo. Většinou se dá odhadnout podle sklonu jestli je to levák nebo pravák, jestli píše s rozmyslem a dává si záležet nebo jestli spěchal. Z mailu nic podobnýho nevyčteš.
Dopisy měly své kouzlo.
Občas mi přijde dopis od babičky sestry. Píše nádherně. Písmenka jako malovaná, žádné zkratky, žádné škrtance. Za ní se ještě ve škole vyučoval krasopis a jde to znát 
dopisy už moc nepíšu, jen občas tetince do Prahy kde přikládám fota rodiny, ale pohlednice a přáníčka na vánoce, velikonoce a k narozkám posílám stále......stále mám nakoupená do zásoby, mají své kouzlo a myslím, že adresáta potěší vís jak smska....
Almega: Jak "odosobněně"? Jaký je z hlediska osobnosti dopisu rozdíl mezi perem a papírem a klávesnicí počítače? Nezáleží to spíš na tom, co a jak do toho dopisu napíšeš než jakým kanálem se to dostane k adresátovi?
Jediný rozdíl je v tom, že se nepíšou desetistránkové romány jednou za týden, ale pár vět třeba denně.
