Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Úplně jsem se zasněla. Psala jsem dopisy hrozně ráda. Na základce, když jsem ležela doma s angínou, každý den za mnou chodila nej kámoška a já měla pro ni připravený i desetistránkový dopis (i když jsme se viděli pořád). Později dopisy zdobyla srdíčka. Pamatuji se, že mi rodiče museli nechat udělat klíček od schránky, protože jsem nedočkavostí dopisy lovila ze zamčenýho kaslíku a dvířka byly už dost ohnutý.
Jen je mi líto, že žádný z těch dopisů už nemám, docela ráda bych si početla.

Já byla psavec. SSSR, NDR, Jugoslávie, Polsko, Slovensko. Odevšad několik kluků a holek. K tomu děcka z táborů od nás - prakticky každý den mi něco přišlo. Později přibyly dopisy od kluka z intru, z vojny - jé to byl fajn pocit letět doma ke kredenci a za sklem vidět obálku se spoustou známek ( a později tu z vojny ). Psala jsem moc ráda a ještě raději jsem dostávala odpovědi. Při stěhování od našich jsem bednu s těmi poklady nechala doma - že až někdy. Je to všechno pryč, ale ráda vzpomínám. A ráda bych věděla jak dnes ti mí přátelé žijí. Někteří se ocitli ve válečných oblastech, někteří jsou (možná) v nových státech - snad ještě jsou...

Almega: na druhou stranu tyhle stesky a nářky na "novoty" má každá generace .
Ad hádání povahy .... např NASA má v přijímacím týmu i grafology a vybírají jen ty nejlepší a nejvyrovnanější lidi. Přesto přijmuli paní která chtěla zavraždit novou parnerku svého milého. Byla to kosmonautka, první velitelka raketoplánu a pak si vzala do auta kosmonautické pleny( aby nemusela zastavovat , vyzbrojila se a jela vraždit. Písmo prý údajně měla v pořádku

Přesně v tom je ten háček:dnes jsou lidi možná ještě víc osamělí,neboť každý sedí u svého počítače a jen odosobněně si s někým píše.Můj syn mi tuhle tvrdil,že neumí psát psace,jelikož si zvykl na tiskací styl písma...no okoukal to ode mne,já takto píšu už přes 30let...ale psát ještě umím....Po nás nezbyde nic,představte si,jak je vydávána korespondence známých i neznámých lidí,a co by vydali po nás??Nějaké výcucy z počítače???A jak v budoucnu se bude hádat povaha člověka z písma,když už nikdo rukou psát nebude???

Já na dopisy taky nikdy moc nebyla. Elektronická komunikace mi vyhovuje. Do mailu se dá napsat úplně totéž, co do paírového dopisu, přiložit fotografie, i ten obrázek, když na to přijde. Jen je to rychlejší, pohodlnější a levnější. A jestli při čekání na odpověď napjatě otáčím klíčkem v zámku poštovní schránky nebo napjatě klikám na "reload" ve schránce mailové mi přijde tak nějak jedno.
A díky ICQ, Skypu a dalším podobným vymoženostem jsem prakticky v denním kontaktu se spoustou blízkých lidí.
Z dovolených taky posíláme příbuzným pohledy, to k tomu prostě nějak patří. Ale na Vánoce radši pošlu a i jako adresáta mě víc potěší vlastní fotka dotvořená v počítači do podoby přání s vlastním textem než nemastné neslané univerzální přáníčko s kýčovitým obrázkem, kterých jsou v obchodech tucty. Že přijde mailem místo klasickou poštou? No a? Pro mě to hodnotu nesnižuje.
Papírové dopisy a pohledy bych po čase vyhodila, protože jaksi nemám nekonečně velký byt a kde je má člověk skladovat. Maily ve schránce a na disku zůstanou. Jednou za čas mě chytne nostalgie a pročítám si třeba tři čtyři roky staré maily od kamarádů. Papírový dopis by už byl dávno v koši, pokud by neobsahoval něco důležitého.

kominice: a odpověděli?

Já jsem dopisy milovala, psala jsem mnohastránkové ještě nedávno, kdy jsem měla kvůli zánětu šlach zákaz počítače. Moc mi to chybí, já nesnáším smsky a z těch zkratek jako jj a btw bych lezla po zdi.
Psala jsem si s mnoha děvuškami, byla jsem 2x v Sovětském svazu a to byla panečku družba. Dlouho jsem si psala i s kamarádkou z Polska. Pak jsem se stěhovala od rodičů a všechno to vyházela... Zato motáky, co jsem si posílali s jedním děsně vtipným kámošem při hodině na SŠ, ty bych nedala ani za nic. Říkali jsme tomu Drtílkův moták a posílalo se to v ruličce.

Lalwen: Tos mi připoměla zážitek s smskama
Je to dva roky zpátky, měla jsem náhradní mobil neb můj byl na resuscitaci v servisu. Štědrý den, pípaly smsky a tak jsem se rozhodla taky pár poslat. Zadala jsem tu o Ježíškovi s poblitým kožíškem a hledala "odeslat" No a odklikla jsem "odeslat všem"
Takže mi jedna smska sežrala celej kredit a ten rok ode mě dostal přáníčko i můj gynekolog, policista vyšetřující krádež v našem sklepě, zubařka, dětí třídní a spousta dalších

Je to teď rozhodně lepší. Když dcera odletěla poprvé do USA, telefonobaly jsme si jednou za týden a psaly jsme si. Teď je to super, kdykoliv se můžeme slyšet a vidět.
Na dopisy jsem nikdy moc nebyla.

Almega: stejně se to změnilo, neříkám zhoršilo.
Když moje žena nastoupila v Anglii jako aupair, tak jsme se slyšeli tak 1x za týden a bylo to jen o tom, že se nám podařilo trefit se na sebe, když jsme byli u pevné linky.
Dopisy se bežně předbíhaly, protože jeden šel tejden a druhý týdny dva nebo tři.

Ale mělo to i klady. Po ulicích nechodili lidi zdravící okolí s pohledem idiota do prázdna a listující za pochodu smlouvou aby jim neunikl detail a nikdo kolem vás NEJSEMOVAL do telefonu jsem v tramvajíííí v jedenááátce a kdééé si týý !!!
Ale zase u telefonů se stála fronta, do telefonu vám soudružka spojovatelka mumlala výhružné " já vás odpojím do minuty mám tady další meziměsta" a telefonát z budky v Řevnicích do Mníšku pod brdy nebylo nic pro slabé povahy....

Na dopisy jsem nikdy nebyla, nepsala jsem je ani když ještě nebyli email, mobil, ICQ atd.

Psaní SMSek mi docela vyhovuje, o vánocích napíšu hezkou SMSku a rozešlu jí lidem v seznamu, kdybych měla psát pohledy tak bych jich určitě tolik nenapsala a dost by se to prodražilo, bohužel.

Mě jednou přišel na vojnu pozdrav ze západu od jednoho příbuzného, který si myslel, že je to znamenitý žert.
Kontrášové se mohli zbláznit a pořád nechápali jak je možné, že někdo zná adresu vojenského útvaru v čechách.

ZuzkaN: vánoční a velikonoční pohlednice posílám, asi tak 10 -12 kousků a asi před 2 roky se mi podařilo hodit vánoční do schránky v Božím Daru (bydlím kousek od Prahy), takže přišly s razítkem s Ježíškovou poštou. Mělo to odezvu, všichni se ptali a byli potěšeni.

Nedávno se mě ptala dcera,jak jste si domlouvali rande,když jste neměli mobily??Odpověděla jsem jí,že jsme si občas telefonovali,ale hlavně psali dopisy.Denně jsem dostávala i psala několik dopisů,kamarádky z táborů,kamarádi z vojny,dopisy od sovětských děvčat,od sestřenice,příbuzných a také dopisy,které chodily na moji adresu,ale byly pro mé kamarádky,protože jejich rodiče jim brali a otevírali dopisy....Nyní posílám jen služební dopisy a občas napíšu příbuzným,protože do telefonu nerada mluvím ,písemně je mi to zkrátka mnohem bližší....Dnes se všechno zrychlilo,skoro každý víří v kolotu práce a najednou nemáme na nic čas,překvapivě na to,že nám mají počítače a mobily a já nevím co ještě ulehčovat a pomáhat.....

Más muj hluboký obdiv ... po tech letech bych dopis v rustine mozná prelouskala, ale rozhodne nesepsala

A k dopisování. Vyhovuje mi technika. Napísu e-mail / smsku a za chvíli mám odpoved. Kdyz jsem se odstehovala k vikingum tak dopis z Prahy sel i týden, pak nez jsem se premluvila a sedla k psaní, prece jenom do dopisu clovek sepíse román o tom co kdy jak proc atakdále (kdo ví kdy se zase dostanu k psaní a k dalsím novinkám, tak at toho o me doma vedí co nejvíc) a pak sel zase týden zpátky do Prahy. Kdyz jsem se na neco chtela zeptat (treba co s miminem, jak uvarit ...), tak odpoved prisla za 3 týdny . Dneska do mailu napísu 3 vety a za pár hodin a nebo vecer mám odpoved. A co teprve messinger nebo scapy.. to jsou ti správní kámosi kdyz je clovek v cizine, kam se hrabou dopisy a sluzby státních post.