Vzpomínáte, jak voněly obálky s ručně psanými dopisy?
.jpg)
Dnešní době vládne elektronická pošta a smsky. Přesto ráda a s dojetím vzpomínám na dobu dopisů. U nás roznášel poštu starý pan pošťák. Ke každému psaníčku přidal úsměv a pro ty nejmenší dokázal vykouzlit z velké brašny Pedro nebo Lipo. Nosil důchody, vybíral inkaso a kdo chtěl, mohl si u něj koupit známku i korespondenční lístek.
Jako malá jsem si psala s kamarády z prázdnin. Malovali jsme obálky a zdobili je nápisy: „Pane pošťák spěchejte, tenhle dopis předejte.“ A pan pošťák se smál: „Děcka, děcka! Vy byste mě uhonily.“ Postupem času se ke kamarádským dopisům přidala psaníčka se srdíčky a pan pošťák to komentoval: „A jéjej, začínají se nám zapalovat lýtka.“ První pohled po příchodu ze školy padal na poštovní schránku nebo za sklo kredence, kam maminka dávala došlou poštu. Z každého dopisu jsem měla obrovskou radost.
Psala jsem si s „málčikem“ ze Sovětského svazu. Jmenoval se Serjoža. Dopisování nám vydrželo řadu let. Dokázala jsem popsat spoustu listů papíru, pokreslit obálky nejnemožnějšími výtvory. Večer jsem v chumelenici běžela ke schránce a drmolila mezi cvakajícími zuby modlitbičku, aby moc nenasněžilo a dopis druhý den mohl ze schránky pošťák vybrat a odeslat. Postupem času mezi námi poletovalo dopisů míň a míň, až korespondence utichla. Já se vdala, přišly děti a jen občas se vkradla vzpomínka na kluka z fotografie.
Dopisování s kamarády ale nepřestalo a bílé i barevné obálky mě provázely donedávna. K narozeninám chodila přáníčka, k Vánocům a Velikonocům pohledy. Dnes zapípá mobil nebo dojde mail. Ve schránce cení zuby složenky nebo se roztahují letáky. Dopisy, ti poslové dobrých i špatných zpráv, vymizely.
Předminulý týden jsem otevřela schránku a mezi letáky se krčila bílá obálka s cizí známkou. Nesla mé dívčí příjmení. Chvíli jsem obálku otáčela v ruce a pak ji pomalu otevřela. „Zdravstvuj děvočka…,“ začínal nadpis. Louskala jsem zapomenutou ruštinu a hltala každé slovíčko od dávného přítele. Serjoža psal po tolika letech. Vzpomínal na naše dopisování, vyměněné balíčky, vyprávěl, jak žije.
Večer jsem vytáhla dopisní papíry, lenocha a pero a odpovídala: „Zdravstvuj Serjoža…“ Kdy já naposledy psala dopis? „Proč mu nepošleš mail?“ ptaly se děti. „Se ti divím, že se s tím píšeš. Zvedni telefon a zavolej mu, ne?“ kroutil hlavou manžel. Kdepak! Poctivě jsem popsala čtyři strany, oblízla obálku, nalepila známku. Pomalovala jsem obálku kytičkami a ještě večer ji odnesla do schránky. V pondělí přišla odpověď. Jak je to možné, že z dopisu mám takovou radost a došlý mail mě nechává chladnou?
Nevím. Dopis mi voní, písmo je osobnější. Jak jste na tom vy? Píšete dopisy, nebo raději mail či smsky? Vzpomínáte si na říkanky z obálek či dopisů?
8.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzpomínáte, jak voněly obálky s ručně psanými dopisy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ségra jednou dostala na intr dopis, na obálce se skvělo : "Věrka ..., ozdoba pánských ložnic" ... měla z toho docela průser, vychovatelka si ji pozvala na kobereček a dlouho jí promlouvala do duše, cože to má za kamarádky
a jakže je to s těmi ložnicemi
Já občas dopisy píšu, mamce, tetě... holt nemají net, přiložím třeba bavlnky, fotky...
Já jsem taky ráda psala dopisy, s jednou
kamarádkou ještě donedávna, než jsem
měla PC, taky se ráda dívám do schránky,
ale dopisy jsou jen výpisy z banky, ale tak
ráda zas bych tam nějaký našla...
Já posílám pohlednice i dnes. Tedy z dovolených, na Vánoce a Velikonoce a jako přání (svátek, narozeniny). Tedy ne všem, ale těm bližším. A od té doby, co je babička hodně marodná, tak vlastně posílám ob týden i pohlednice města a tak. A upřímně, když najdu ve schránce pohlednici, tak mám raky radost, je mi milejší než sms. SMS posíláme po příjezdu nan dovču rodičům, jako že jsme v pořádku dojeli,to je takový náš zvyk, ale pohlednici si neodpustím.
Nejvíce dopisů jsem napsala po návratech z táborů, když mi bylo něco mezi 13 a 15. No a ty popisky na obálkách. 
Pane pošťák, kulte očka, dostane to prima kočka a podobné prostoduchosti Ale vzpomínám na to ráda a jednu krabičku jich mám schovanou. Zrovna loni jsem se tím probírala. 
A taky jsem si psala s jednou kamarádkou, co bydlela v jedné vesnici blízko nás - vždycky jsem zhodnotily zážitky uplynulých dvou dnů a psaly a psaly. Pravda, byly to bezcenné nesmysly, ale tak nějak jsem měla pocit, že to upevňovalo přátelství a patřilo to k dospívání a tak vůbec. 
Ale klasický dopis mi už nepřišel hrozně dlouho. 
Taky jsem si dopisovala s hodně kamarádama a kamarádkama a to jak z tábora tak ze Slovenska. Rodiče ještě posílají na vánoce pár pohlednic, ale taky už vesměs posílají smsky nebo přání v meilové podobě. Máme přeci jenom hodně známých a kdybych měla každému poslat pohlednici s předraženou známku, tak zbankrotuji. Takže i když pohlednice, dopis je hezčí, je také nejdražší.
kominice
Já jsem psala dopisy hodně, kdysi také s dívčinou ze Sovětského svazu - adresy nám v rámci družby dávali ve škole, a i když už si nepamatuju, jak se jmenovala, obaly od čokolád a žvýkaček mám někde v krabičce schované dodnes
Potom jsem si psala s kamarádkami, kluky-kamarády na vojně, později láskami... A nejlepší bylo to očekávání, jestli ve schránce bude něco pro mě, ta radost, když jsem držela neotevřený dopis
Je to fakt, že dneska málokdy přijde něco osobního. Psaní pohledů udržuju už jen s jednou tetou. A pořád se odhodlávám napsat kamarádce, která se odstěhovala do Německa a se kterou jsem si kdysi psala mnohostránkové dopisy - teď doufám, že se mi to povede aspoň ještě letos.
.jpg)
Hezká nostalgie.
Já teda dopisy a pohledy nikdy nepsala ráda. Ani nevím proč,asi jsem nevěděla co tam napsat. Teď taky využívám spíš mail nebo SMS.
Ale je fakt,že to bylo milé,teď už to s maily nemá takové kouzlo....mělo by se to zase oživit, naše děti nebudou dopisy a pohlednice vůbec znát 
....že bych si dala předvánoční předsevzetí a aspon začla posílat pohlednice?? Přidá se někdo??? 
