Dcera se žene do neštěstí. Mám tomu jen přihlížet?
Asi mne odsoudíte a řeknete, že mi do toho nic není, že je dcera dospělá, ať jí nemluvím do života, ale já to risknu. Opravdu by mne zajímalo, co byste dělaly vy na mém místě, kdybyste viděly, jak se vaše dítě žene do neštěstí. Copak tomu můžu já, jako máma, jen nečinně přihlížet? To přece nejde, jde o mou dceru.
Je jí 24 let a bezhlavě se zamilovala. To by asi bylo pochopitelné a nic bych proti tomu samozřejmě neměla, ale její partner mi k ní vůbec nesedí a myslím, že s ním nebude šťastná, akorát si to zatím neumí představit. Oznámila mi, že se budou brát a když jsem se jí to snažila vymluvit, přestala se mnou komunikovat. Je mi pěkně úzko.
Proč se mi její partner nelíbí. Za prvé je o dost starší, je mu už 42 let, to znamená osmnáctiletý věkový rozdíl. Myslím, že si ji vybral proto, že nějakou vyzrálejší ženu by tak snadno neopil rohlíkem. Podle mne s ním něco není v pořádku. Je dvakrát rozvedený, z prvního manželství má jedno a z druhého dvě děti. To nejstarší je už dospělé, je to kluk, dvěma mladším je 9 a 6 let. S těmi se pravidelně vídá každý druhý víkend.
Rozvedl se údajně kvůli nevěrám svých manželek, alespoň tak to dceři prezentoval. Už to mi je divné. Že by mu obě dvě zahýbaly a on, chudák, tak dvakrát ztratil rodinu? Nemyslím si to. Podle toho, jak jsem měla možnost ho poznat, je to trochu dost komplikovaná povaha. Je hodně výbušný, řekla bych i vzteklý, asi dvakrát jsem byla svědkem jeho amoku a řeknu vám, že to na mne bylo dost. Přitom šlo o nějakou banalitu, jen prostě nebylo po jeho.
Dcera je jím úplně omámená, jinak si to neumím vysvětlit. Jistě, je zamilovaná, má růžové brýle, bojím se, aby až jí spadnou, pro ni nebylo pozdě a nestala se další jeho bývalkou s jedním, či dvěma dětmi na krku.
Ona si vůbec neumí představit, co ji čeká. Vidí všechno jako pohádku, představuje se krásný život po boku milujícího muže. Ale ono to s největší pravděpodobností bude jinak. Jejím manželem bude neovládající se cholerik, každý druhý víkend se bude starat o jeho dvě děti, bude muset strpět placení alimentů a další výdaje směrem k nim. Bojím se, že její dopad na zem bude jednou hodně tvrdý.
Chtěla bych tomu nějak zabránit, ale nevím, jak. Když jsem se snažila, urazila se a nařkla mne, že jí její štěstí nepřeju a už tři týdny se mnou nepromluvila. Bydlí u něj. Nevím, co s tím, jsem na ni sama, exmanžel se o ni po rozvodu nijak zvlášť nezajímal a s ním žádný citový vztah navázaný nemá. Je jedináček. Asi mi nezbude, než ji nechat, aby si nabila nos, ale věřte mi, že mi to jako mámě doslova drásá srdce.
21.6.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se žene do neštěstí. Mám tomu jen přihlížet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak jsem si vzpomněla na článek, co tu byl zhruba před rokem. Pán si taky bral své dvě děti pravidelně a nová žena se o ně starala, protože jí je víceméně hodil na krk. Ona se začala bouřit až když měla své dítě, do té doby jí to asi připadalo normální nebo měla pocit, že mu péčí o jeho děti dokazuje lásku a že on to nějak ocení.
Ani nevím, jak to pak dopadlo, to už asi nenapsala.
Jak probíhají asi ty návštěvy tady?
.gif)
zřejmně v tom starším partnerovi vidí něco jako otce....jinak ji nechej , je to její život a pokud to nepůjde tak nebude ani první a ani poslední kdo by se rozvedl...a třeba zrovna jí vše vyjde a bude šťastná.....ve 24 jsem už měla 3 letýho syna takže není tak mladinká aby nevěděla co dělá.....hodně štěstí tobě i jí
Nenadelas nic... a cokoliv udelas proti jejich vztahu, tak se bude bortit tvuj vztah s ni, zel... Treba jim to klapne, treba si namele... at uz tak jako tak, svou mamu, tebe, bude potrebovat tak jako tak. Takze ji nech byt, jit a v pripade potreby nech k sobe otevrene dvere. Vim, ze se ti to nelibi, ale proste takhle to chodi, nemuzes ji ochranit pred vsim... 
Nechápu,proč se matky tzv. "starají"....Já bych dceři 1x řekla,jak to vidím já a dost.Bez zkušeností se neobejde nikdo,tak ať si i ona,i za cenu rozbití čumáku,ty své zkušenosti sama udělá.O tom je život.Sytý hladovému nevěří,tak nějak.
Uklidni se a nemaluj si všechno v černých barvách. Děti jsou prostě takové. Je dospělá a buď jí to bude klapat, nebo se rozvede. Ty můžeš jen přihlížet, děti si poradit nedají, myslí si, že jsou chytřejší než my a nos si musí nabít taky jen ony samy.Nic jí nevymlouvej, jinak budeš tou špatnou a nebude s tebou mluvit vůbec. A to bys přece nechtěla.Nechej tomu volný průběh....
Myslím, že pokud bude mít na starost každý druhý víkend jeho děti tak brzy vystřízliví, takže klid
.JPG){kind=avatar}
Moje dcera si taky vybírala nevhodné partnery, ale drželi jsme se na uzdě a nesnažili jsme se jí je rozmlouvat. Jen jsem opatrně přilévala olej do ohně, když si na něco stěžovala ona. Ale tak, aby nevzplanul příliš rychle, aby ji to nespálilo. Nakonec vždycky měla rozum a rozešla se s nimi sama.
Kdybych ale udělala něco takového jako Věra, pozvala bych dceru na kávu, omluvila se jí za vměšování a slíbila, že už to víckrát neudělám. Ale že by mi udělala radost, kdyby s ním nejprve aspoň dva roky žila, ať si ověří, že jeho temperamentní povahu zvládne. A pak bych si s ní povídala o běžných hloupostech, jak už si tak matky a dcery povídávají. Tak jednou měsíčně bych je oba pozvala na oběd a snažila se být společenská a nekomentovala bych ho. Ba i obočí bych si hlídala. Prostě udělala bych všechno proto, aby dcera neměla pocit, že musí za svoji lásku bojovat jako lvice, ale aby poznala, že se kdykoliv může vrátit domů a neuslyší ani slovo výčitek.
Když on tak vylítne, je to ten typ co si zařve, vyřádí se a pak je klid a nebo vypadá agresivně, že by mohlo docházet i na násilí?
Toho bych se možná bála nejvíc jen nevím, jak to zjistit. Ale zase pokud se stýká s dětmi, tak asi nějaké vyhrocené domácí násilí příčinou rozvodu nebylo 
Jak dlouho se znají? Pokud poměrně krátce, tak by naopak to společné bydlení mohlo pomoct. Je rozdíl, jestli se lidi vídají jen při příjemných příležitostech a nebo při běžných každodenních situacích, to už se pak přetvařovat nejde. A vyzkouší si i návštěvy jeho dětí.
Takže buď dcera zjistí, že si to maluje moc růžově a nebo bude ona ta, která zrovna s tímhle chlapem dokáže vycházet ke všeobecné spokojenosti.
Tak jak tu radili- sejít se s dcerou, říct jí, že tvůj názor zná, ale pokud se pleteš, budeš jedině ráda. Že už se k tomuhle tématu vyjadřovat nebudeš, je to její rozhodnutí, ona je zodpovědná za svůj život, ty si přeješ aby byla šťastná a to ne podle tvých představ, ale jejích.
Jakýkoli nátlak, byť dobře míněný, vyvolá přesný opak. Nakonec možná by mohla chtít i natruc otěhotnět, protože by čekala, že pak už budeš muset kapitulovat.
A nebo bude mít problémy, ale nebude s tebou o nich mluvit, nebude chtít od partnera odejít, protože by musela přiznat, že jsi měla pravdu, takže jakékoli poznámky tohoto typu nevyslovovat.
Mila Vierka, je to tazke, nech spravis cokolvek, vzdy to tvoja dcera bude vnimat ako zbrojenie proti nej.
z vlastnej skusenosti mozem len poradit, aby si ju od nicoho neodradzovala.
Mne moji rodicia stale predhadzovali aky je moj partner neschopny, neprisposobivy, nevzdelany, jednoducho sa ku mne nehodil. snazili sa cez moje kamaratky, aby na mna vplyvali.
Nic nepomahalo. bola som zamilovana a nic som nevidela, nepocula...alebo lepsie povedane, nechcela som vidiet a pocut.
Cim viac do mna hustili, tym viac som ich chcela presvedcit, ze nemaju pravdu, ze pravdu mam ja.
Samozrejme, ze pravdu mali oni. Moja mama si dodnes vycita, kde spravila chybu. Zbytocne jej vysvetlujem, ze to nebolo v jej moci, ze to bolo moje rozhodnutie.
Jedine, co viem, ze na mna posobilo ako starter bolo, ked ma zacala presviedcat aby som ho opustila. Mozno, keby bola ticho a netlacila, trocha povolila uzdu, bola by som skor od neho odisla... vzdy ked pritlacila, tak ma to znova nastartovalo, aby som dokazala, ze pravda je na mojej strane.
Jedine o co sa snaz je vnuknut jej myslienku, aby s nim nezostala tehotna.
Skus sa jej ozvat, ze ju lubis, ze je pre teba dolezita a ze ak si mysli, ci citi, ze s nim bude stastna, ty spravis vsetko preto, aby si si k nemu nasla cestu. musis ju opit rozkom, aby si mohla na nu vplyvat. nechavaj jej rozlet, nech s nim je, ale nech je aj s tebou. vplyvaj na nu, aby si uzivala zivot, nech sa nehrnie do materstva, ved je este mlada, ma cas.
je totiz rozdiel, ci zostane rozvedena a bez dietata alebo rozvedena a s dietatom....
Verim, ze tvoj vztah k nej by sa nezmenil, ani keby s nim mala dieta, ale pre nu by bolo lahsie zacat novy zivot ako "slobodna", s dietatom je to tazsie (viem o com pisem)
drzim palce, chce to bozsku trpezlivost a vela lasky 
Nemá cenu něco jí říkat a doufat, že vás poslechne. Nechte jí, rozvést se přece může kdykoliv.
Všichni jsme si ten nos nabili...pokud to pak opravdu bude zlé, buď ty ten, kdo dceři pomůže a nebude jí říkat: Já ti to říkala
kubikm: Já teda, ačkoliv jsem vyrostla v "normální" rodině, tak jsem taky měla staršího partnera a obecně můžu říct, že se se mnou častěji dá do řeci starší muž než můj rovník.
Ale vlastně se tak celkově v tom výběru partnera plácám, asi jsem se našim nepovedla... 
.jpeg)
Tak koukám, že jsme se vlastně všechny shodly a v podstatě každá jsme napsala to samé, jen jiným slovy. 
A ještě trochu ironický pohled:
Kdyby si dcera brala hodného kluka, kterého byste vy jako matka též milovala a měla na něj velké očekávání a na něhož by až postupem času vyplulo, že má tři děti, dluhy a desítky milenek, byly byste obě zklamané.
Takto již dopředu víte, že si (z vašeho pohledu) bere hajzla, takže každé překvapení pro vás může být jen příjemné. 
Jinak ale chápu, že vás to trápí. Ale pokud ji nehodláte uvěznit doma ve sklepě, skutečně nic neuděláte.
