WC, OO, Dámy, Páni... Téměř hororové toalety.
Minulý měsíc probíhala zde na magazínu soutěž s přestavbami bytů a domů a pokaždé byla pod koupelnami diskuze na téma: patří toaleta do koupelny, nebo nepatří?
Vyrůstala jsem v klasickém paneláku ze 70. let minulého století v Praze. Záchod byl vždy zvlášť v pidimístnusce na konci chodby. Z dětství mi ulpěla vzpomínka na dobu, když si máma zlomila nohu a měla sádru od prstu až po kyčel a na záchodě sedávala s otevřenými dveřmi. Naproti toaletě byla skříň – tu měla taky otevřenou a nohu měla strčenou do poličky mezi ručníky.
Vedle toalety byla průchozí koupelna, jedny dveře z kuchyně a druhé z chodby, vana a nad ní otočné umyvadlo. Dveře do kuchyně jsme časem uzavřeli a postavili k nim pračku. A všude jsme měli kanárkové žlutý umakart. Mně coby dítěti se děsné líbil, ale jsem přesvědčena, že rodiče přiváděl k zoufalství.
Umakart? Zlikvidovat!
Někdy v době, kdy jsem končila střední školu, došla mámě definitivně trpělivost se žlutou koupelnou a dala se do přestavby, lépe řečeno pozvala si firmu. Umakart zlikvidovali, všechno vyzdili, nová vana, umyvadlo na zeď, a dokonce koupelnu i trošku zvětšili. Pravda, od té doby se pod námi kývala záchodová mísa, ale zato pravidelně splachovala, což u původního klozetu byl luxus nacházející se pouze v naší fantazii.
Skandinávské toalety - skoro jsem tam nedošla
Když jsem poprvé v roce 1990 vyrazila za hranice, vedla má cesta na poznávací zájezd do Skandinávie. Pro milovníky tepla dodám, že to bylo v červnu a bylo nezvykle teplo, v Oslo jsme se dokonce koupali v zálivu. Na švédsko – norských hranicích mě přivedla k úžasu toaleta na celnici. Samozřejmě celý autobus se narval do fronty na odlehčení a já si říkala, co tam sakra ty ženský tak dlouho dělají. Pochopila jsem, když přišla řada na mě. Otevřela jsem dveře a přede mnou se objevila místnost asi 15 m dlouhá a 2 m široká a na jejím konci trůnila toaletní mísa. Umyvadlo bylo na zdi vedle dveří. Ano, po několika hodinách sezení v autobuse to bylo příjemné protažení těla, pokud by se člověk neplížil k míse s nohama křížem a v duchu nenadával architektovi za každý metr.
Dánské WC spojené s koupelnou – umakart je proti tomu luxus
Když jsem se přestěhovala do Dánska, zjistila jsem, že zde je běžné mít wc v koupelně. Ano, pokud člověk bydlí na malém městě nebo venkově a má dům s dvěma koupelnami, nic proti tomu nemám. Co mě šokovalo, byla návštěva manželových (tehdy přítelových) příbuzných v Kodani. V tomto městě se nenajde nová bytová výstavba (mluvím o původní Kodani. To, co se nazývá novou nebo velkou Kodaní, jsou v podstatě sídliště na periférii). V těchto domech bydlí většina obyvatel Kodaně. Původně měli společnou koupelnu někde ve sklepě a záchody na chodbách nebo na dvorku. Během různých modernizací v minulém století získal každý být svou vlastní koupelnu, pořízenou na úkor jiné místnosti.
Nemůžu mluvit všeobecně, ale během let jsem navštívila v Kodani spoustu lidí a 90% z nich mělo koupelnu velikosti českého panelákového klozetu, vedle něho pidi umyvadélko s ruční sprchou a odpad v podlaze. (Ukázku takové koupelny vidíte na fotografii.) Na dveřích měli sprchový závěs, někteří měli i druhý, který vždycky zatáhli kolem klozetu,aby ho pak nemuseli utírat.
Pár šťastlivců vlastnilo koupelnu rozměrů dvou českých záchodů, a tudíž měli místo na sprchový kout. Pračka v těchto bytech stojí v kuchyni nebo perou v prádelně v suterénu. A to se mezi mými známými nacházejí i rodiny s dětmi. Zpětně jsem došla k závěru, že kanárková umakartová hrůza mého dětství byl svým způsobem vlastně luxus.
Toalety hrůzy v zaměstnání - tohle jen tak něco nepřekoná
Ovšem nic, co jsem dosud vyzkoušela (a do toho zahrnuji i zážitky z odpočívadel a benzínových pump na dálnicích), se nevyrovná tomu architektionickému zázraku, kterým nás oblažil zaměstnavatel. Máme novou administrativní budovu. U každého bloku je místnost s třemi WC – jedno pro dámy, jedno pro pány a jedno společné. OK, člověk jde tam, kde je zrovna volno. Jenže pokud postavíme kamkoliv v budově knihovnu nebo jiný těžký kus nábytku, tak dveře u záchodu nejdou zavřít. S jinými dveřmi problémy nejsou (aspoň zatím). Takže občas máme některé záchody ”veřejné”. Obvykle bývá překvapením dne, který nejde dovřít zrovna dneska.
Další velice praktickou vychytávkou jsou držáky na toaletní papír – nádherné, automatizované, připevněné na zdi na úrovni nádržky na vodu, takže člověk si buď musí předem natrhat patřičné množství a nebo si po úkonu vyhodit ramenní kloub.
Za úplně nejvydařenější kousek považuji stěny – místo toho aby tlumily, tak každý zvuk zněkolikanásobí. V každém bloku je zadní stěna toalet zároveň stěnou jednací místnosti. Na jedné straně člověk trůní a ví, co se děje na poradě za ním, a na druhé straně všichni účastníci pořady mají přesný přehled o tělesných úkonech svých kolegů. Odvinovaný toaletní papír nebo papírový ručník lze na druhé straně zdi zaměnit za přelet stíhaček.
A to jsem se ani nezmínila o fantastickém osvětlení. Ano jsme ekologičtí, máme čipy snímající pohyb, samy se rozsvítí a za pár minut zhasnou. Problém nastane, pokud člověka přepadnou určité střevní potíže, které se jaksi během 3 minut nevyřeší. To pak postiženému jedinci nezbývá nic jiného, než sedě na toaletě a prováděje úkon (co nejtišeji to jde), mávat pažemi nad hlavou a doufat, že má dostatečně dlouhé paže a mává v dosahu senzoru.
Vedení podniku charakterizuje tyto zážitky coby lehké problémy s novostavbou, které se časem vykrystalizují. Nechci být sarkastická, přece jenom je to chlebodárce, ale fakt by mě zajímalo, jak se tohle vykrystalizuje!
7.4.2011 Rubrika: Opravy úpravy domu a bytu | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rekonstrukce koupelny čtenářky Lenky. Fotosoutěž.
- Rekonstrukce a proměna koupelny a kuchyně čtenářky Elišky
- Proměna panelákové koupelny čtenářky Mirky. Fotosoutěž.
Diskuse ke článku - WC, OO, Dámy, Páni... Téměř hororové toalety.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.jarla: tomu se mi ani nechce věřit - fakt ohleduplnost od chlapů, zvlášť, když dole mají záchod ještě jeden. Mně se snad za celá léta, co máme koupelnu se záchodem, nestalo, aby mi tam manžel při koupání vlezl manžel, nebo já jemu. Buď jde ten druhý předem, nebo to vydrží, anebo když by to měl akutní (což se stalo jen párkrát), vylezu, zabalím se do osušky, a na chvíli ho tam laskavě pustím Ale navzájem si tam lézt, to nepěstujem, to mohly maximálně děti.
já naštěstí záchod s koupelnou dohromady nikdy nezažila a moje dobrá kamarádka taky ne,ale proč to píšu,nedávno postavili s manželem barák(mají ještě dva syny 16 a 18 let) a ještě když ho stavěli,tak se rozplývala nad tím,že dole budou mít záchod s umyvadlem a nahoře záchod s koupelnou dohromady,marně jsem jí to já a okolí vymlouvali,nedala si říct,šlo jim o to,ušetřit pár metrů,no ušetřili je,ale...vždycky v pátek po náročném týdnu se naloží do vany,víno,svíčky,knížka...prostě relax a za půl roku co tam bydlí,jí tam vždy někdo vleze,jde na velkou protože dole na záchodě už je někdo další,a to její chlapi všichni na záchodě čtou,takže místo relax koupele to vypadá takto:napustí si vanu s pěnou,zapálí svíčky,naloží se do ní,přečte pár stránek....a už jí tam někdo přijde prdětmarně svým chlapům říká,že se půjde naložit do vany ať jdou na záchod,než tam půjde ona,za půl roku co tam bydlí se jí ani jednou nepodařilo strávit tu chvilku v koupelně o samotě
Je vidět, jak jsou Dánové skromný národ. Mě ty z toho trefil šlak, abych mohla v klidu konat, musím mít pocit soukromí. To už by mi byla milejší dřevěná kadibudka, kolem které by postávaly akorát slepice. No, měla jsem pracoviště, kde byla "relaxační místnost" na svačiny a čaj těsně u záchodu. Všecko bylo slyšet, takže kdo lezl dovnitř, pustil automaticky v odpočivárně větřák, který dělal značný kravál. Mimoto bylo na záchodě slyšet zvuky z wc nad ním, když někdo čural, čural jako nahlavu níže sedícímu.
Lindo, nos s sebou na záchod rádio a pusť ho na plné pecky
A smajlík na konci měl být
Super pobavení po ránu - i když je mi jasné, že v realitě to tak zábavné není.
Na to umakartové jádro si pamatuju z dětství od kamarádek, já jsem sice taky vyrůstala v paneláku, ale i když byl z 60.let, koupelna i záchod byly zděné.
A podobné hygienické zařízení jako na obrázku jsme měli loni v chatce v kempu - týden stačil
sallie: Společný záchod jsem zažila naposledy jako malá holka na návštěvě u rodičů mé tety, bydleli na Žižkově. Když jsem to viděla, tak jsem raději držela moč, jak to jen šlo, a na zpáteční cestě jsem se v tramvaji počůrala. Byly mi 4 roky, takže to muselo být v roce 1970, možná 1969.
u kámošky ve Vídni jsem zažila společňák na chodbě (ještě v cca roce 1995). Moje teta taky mívala v pavlačáku společňák, ale pak jim ty záchody a koupelny udělali do bytu - někdy na sklonku 70. let).
Jinak ty fotobuňky to je nářez... už se mi taky stalo, že jsem ze záchodu musela mávat na buňku - ale to kolorit jedné naší (oblíbené) restaurace, kam rozhodně nedocházíme denně a rozhodně tam nekonám často....
Takže kodaňská "koupelna" je sprcháč se záchodem? Tuhletu hrůzu zažil kdysi manžel někde na dovolené v Řecku a týden sprchování v podobných prostorách mu stačil. Proti tomu byla umakartová koupelna mého dětství luxusní záležitost, byla tam vana, umyvadlo a vešla se tam i pračka.