Panenky. Která byla vaše nejoblíbenější?
Když jsem byla malá, měla jsem panenku mužského pohlaví jménem Tomík. Vypadal jako miminko, voněl jako plastelína a já jsem ho milovala skoro stejně jako mladší sestru. Ta naopak později preferovala jiný druh dívčí hračky – měla malou panenku oblečenou do hanáckého kroje a vysokých bot a říkala jí bůhvíproč Mujtka Fujtka Detka (fakt nekecám). Od té doby už uteklo opravdu odpudivě velké množství let a nyní řešíme panenky našich potomků.
A na tomto místě bych ráda vyjádřila svůj letitý odpor vůči všem panenkám typu barbie. Nechci zabředávat do amatérského psychologického rozboru dopadu takových hraček na dětskou duši, od toho máme fundovanější grafomany. Mně jsou prostě jenom ony kýčovitě „americky“ krásné panenky z duše protivné. Jsou anorekticky 
hubené, přesto prsaté, mají nohy nepřirozeně dlouhé jako mutant první třídy a chodidla naopak a la gejša. Pokud nás miminkoidní panenky připravují na naši ženskou mateřskou úlohu, k čemu nás můžou proboha připravovat „barbíny“?
Také jsem měla malý dům pro panenky i se záchodem a naftovými kamny. Moje panenky ale byly přirozeně tvarované se sympaticky normálními obličeji a oblečené do normálních šatů. I tak jsem vyrazila do života s obrovským komplexem méněcennosti z vlastního vzhledu a nedovedu si představit, že bych do toho všeho ještě byla masírovaná „dorůžova“. Přesto nemám pocit, že by třeba na mých nevlastních dcerkách nebo vlastních neteřích nechaly „barbíny“ nějaké závažnější stopy. Jsem asi jen hloupě a zbytečně předpojatá.
Jaké máte zkušenosti vy? Měly jste takové panenky? Co si o nich myslíte? Kupujete je svým dcerkám a vnučkám?
27.1.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Plyšáci. Staří kamarádi z našeho dětství.
- I naše prapraprababičky si hrály s panenkami
- Jaké zvířátko je pro desetileté dítě nejvhodnější?
- Další články z rubriky Děti, výchova, škola...
Diskuse ke článku - Panenky. Která byla vaše nejoblíbenější?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Já měla první panenku Magdalénku, byla nafukovací a pamatuju si ji trošku "rozmazaně", měla jsem ji asi do tří let. Pak jsem dostala krásnou dlouhovlasou panenku Moničku, česala jsem ji neuvěřitelné haarstylingové kreace 
a s babičkou jsme na ni pletly a já později i šila (když jsem od Ježíška dostala dětský šicí stroj z NDR, který doopravdy šil). Asi v osmi letech k Moničce přibyla Kačenka. Ta byla "opravdické" miminko a k ní jsem dostala i nádherný 
, který jsem měla jen díky tomu, že mamka měla kamarádku v hračkářství a vím, že mi ho záviděly snad všechny kamarádky. 
No a ve dvaceti jsem si pořídila panenku poněkud živější, měla to být Markétka, ale nakonec (holek bylo dost) je to (ten) Ráďa.
Panenky jsem pro jejich studenost neměla nikdy ráda. Chladily a tlačily v postýlce. Já odjakživa medvědy!!! V posteli i v kočárku. Holky načechrávaly peřinky kolem načinčaných panenek a já hrdě vozila Okáče (neměl jedno oko).
Měla jsem mimino, potom dvě menší panenky - na ty jsem hodně i šila a pletla. V období her na sestřičky a doktory zvítězil medvídek, do toho se mohlo píchat jehlou a dávat injekce. Když mi bylo tak 12-13, tak jsem dostala podobnou dnešní Barbie, na ni jsem ušila i kabelku, modni doplňky, chodila do práce, na disko, atd. Hrozně ráda jsem si hrála s panenkama. Když byla dcera malá, tak jsme ji udělali domeček i s koupelnou, učila záclonky, peřinky.
Ač mě bude již 50 let,vzpomínám na svoji panenku,miminko Romanka ,byla v životní velikosti,milovala jsem jí,pletla na ní oblečky,měla jsem i houpací kolébku,vyřezávanou,.Schovávala jsem ji pro svoji dcerku,leč mám dva syny,takže cca ve 30 letech jsem ji věnovala netěři.Byli to krásné časy
Ač mě bude již 50 let,vzpomínám na svoji panenku,miminko Romanka ,byla v životní velikosti,milovala jsem jí,pletla na ní oblečky,měla jsem i houpací kolébku,vyřezávanou,.Schovávala jsem ji pro svoji dcerku,leč mám dva syny,takže cca ve 30 letech jsem ji věnovala netěři.Byli to krásné časy
Panenkyjako miminka miluju dodnes.Naše holky měly taky panenky miminka, chodící i brečící. Mladší dcera sebou všude tahala černošku Bubu s vláskama, moje maminka na ni šila,pletla, háčkoiala.Dodnes Bubušku i její garderöbu mám schovanou.
Barbíny jsou děsné, nikdy bych ji žádné holčičce nekoupila.
Moc se mně líbí panenky ve skutečné velikosti a od pravého mimina k nerozeznání. Jsou hodně drahé,cca 10 000,-Kč, ale jednou si ji pořídím.
.gif)
Jako mala jsem vlastnila 3 velke chodici panenky, ktere jsem opravdu milovala.
Prvni se jmenovala Vita (podle postavy ze serialu Plechova kavalerie)
Druha byla Kaja (podle Karla Gotta a Orisku pro Popelku)
a treti Zlata (podle princezny se zlatou hvezdou na cele)
Ovsem nejoblibenejsi byla taktez panenka v hanackem kroji a vysokych botach (teda puvodne byla). Na tu jsem sila a pletla jeste ve 14. Byla jedinecna tim, ze mela prave vlasy ... ach ta se tak krasne cesala
Problem je, ze si ani zaboha nemuzu vzpomenout, jak se jmenovala.
jo a miminko jsem měla Kubíka.... ale pak jsem si nejvíc vyhrála (že jsem vozila, oblíkala atd.) s obrovskou plyšovou opicí Tonkou....
barbínu jsem hrozně chtěla, nakonec jsem jednu měla, stačilo. Dcera (zatím) barbie nechtěla, respektive spokojila se s Olivií od Only Hearts Club
http://www.onlyheartsclub.com/only-hearts-club/only-hearts-girls/Olivia-Hope/
která je sice nohatá a dlouhovlasá, ale nemá prsa, nenosí podpatky, je oblečená jako holčička a má obličej jako holčička a ne jako protřelá ku***.... ale je pravda, že dcera na panenky moc není (tak jako jsem nebyla já), miluje plyšáky....
