Můj syn mne kouše. Jak ho to mám odnaučit?
Mám rok a půl starého chlapečka a už si nevím rady, proto jsem se rozhodla zeptat se zdejších maminek a babiček. Můj syn mne totiž kouše. Hodně a dost bolestivě a já nevím, jak ho to mám odnaučit.
Začalo to když mu bylo asi deset měsíců. Chovala jsem ho, on se tulil a nejednou mne zničehonic kousnul, až jsem vykřikla. Pohrozila jsem mu prstem, řekla „nenene“, ale asi to tenkrát ještě nechápal. Od té doby mne kouše vlastně pořád, několikrát denně. Pomalu se ho bojím vzít do náruče, přiblížit se k němu, pomazlit ho. Je totiž strašně zákeřný a kousne ve chvíli, kdy to člověk vůbec neočekává.
Teď je mu rok a půl a je to pořád stejné. Zkusila jsem všechno. Plácnout ho, odstrčit, dokonce jsem ho kousla i já, 
sice ne moc, ale tak, aby to pocítil. Strašně se rozbrečel, až mi ho bylo líto, ale ani to nezabralo.
Nekouše jenom mě. I tátu, starší sestřičku, babičky a dědu. V podstatě kohokoli, kdo ho vezme do náruče. Přitom se chování dožaduje, není to nějaká obrana proti něčemu, co mu není příjemné. Lísá se, natahuje ručičky, rád se chová, a pak ňaf!
Nejhorší je, že je ještě hodně malý a asi nechápe, že tohle nesmí dělat. Připadám si jako matka hyena, protože ho už chovám a mazlím čím dál míň, což taky není dobře.
Dětská doktorka mi řekla, že to některé děti dělají, a když dostanou trochu rozum, tak pochopí, že nesmí. Poradit mi, co s tím, mi nedokázala.
Nemá některá z vás podobnou zkušenost s kousavým batoletem? Existuje nějaký způsob, jak takhle malému dítěti vysvětlit, že do lidí se nekouše?
21.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Můj syn mne kouše. Jak ho to mám odnaučit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Poradit nedokázu, moje holky dokázaly vsechno mozné a jeste neco navíc, ale kanibalové nebyly ani jedna 
. Ale po zkusenostech s nimi bych rekla, ze hosík vyzaduje pozornost za kazdou cenu. I negativní pozornost je pozornost. Treba ho más na klíne a hladís,ale pritom si ctes casopis, tak te rafne a ty okamzite prestanes císt a venujes se jemu = vynadás, vysvetlujes au to bolí, na tom nezálezí, venujes se mu a jenom jemu to je to nejdulezitejsí. Deti, zvláste malé deti, jsou egoisti (at se nám to líbí nebo ne) a teprve jak rostou berou na vedomí potreby druhých. V 1,5roce je pro neho dulezitá jenom jedna vec = já, já, zase jenom já a vsechno pro me. ´Mluvit neumí, s pocitama si neví rady, proste brání se velkému svetu jak umí - nekdo se pocurává, nekdo kouse, nekdo mlátí hrackama, nekdo utíká. A evidentne po zakousnutí se následuje vseobecná pozornost jeho smerem, takze navrhuji 1)ignorovat - odtrhnout ho a nekomentovat akci a 2) spojit kousnutí s necím negativním (jiz níze navrzené zavrení do ohrádky na 2-3minuty nebo do postýlky). A neboj rozumí a ví az MOC dobre , ze delá neco spatne, ale to spatne mu prinásí ovoce, tak proc to menit. Deti rozumí a vedí víc nez si my dospelí myslíme
jedna pořádná výchovná by neuškodila...
orinka: Dovedu si to živě představit. 
Bridgetj: když můžou mít děti na vodících kšírách, proč ne vtipný náhubek?
nebo aspoň nápis na tričku POZOR, KOUŠE!
Kamarádka toho svýho ďábla taky hned kousla. Párkrát to ještě zkusil, ale když viděl, že ho to bolí, tak přestal. Těžko říct. Co mu strčit do ruky nějaký kousátko, ať si kouše do něho.
orinka: Taky mě to napadlo. A ještě na výletě vodítko
šmarjá, teď mi napadla jedna hororová povídka o nemluvněti, autor Bradbury.
.jpg)
Jinak, rok a půl staré dítě chápe daleko víc, než jsme ochotni si připustit. Moc dobře ví, co dělá. Svádět to na to, že nechápe, je nesmysl
u nás pomohlo, okamžitě ho kousnout taky. Ale pořádně, žádné, jen na oko - aby ho to opavdu bolelo
a nepomohl by náhubek?
Ó ano, zkušenosti mám bohaté. Můj starší syn kousal druhé děti. Dělal to zhruba od jednoho roku tak do 2,5 roku. Nebylo moci, která by mu v tom zabránila. Nic tomu nepředcházelo, prostě přišel ke své oběti a zahryzl se do ní. 
S děsem v duši dodnes vzpomínám na společnou dovolenou s kamarádkami a jejich dětmi, kdy jsem nedělala prakticky nic jiného, než ho odtrhávala zakousnutého od ostatních dětí, nebo ho schvátila těsně předtím, přesto měly chudinky všechny na konci pobytu perfektní otisk jeho chrupu, většinou na zádech. 
Nešlo s tím dělat vůbec nic. Mohla jsem jen předvídat a chňapnout ho dřív, než to udělal. Kamarádka mi poradila dát mu vždycky "distanc", někam ho odvést a tam ho chvíli znehybnit a pevně držet, ale po pravdě řečeno, ani to nemělo valného efektu. Fyzické trestání nemělo už vůbec žádný účinek.
A pak ho to jednoho dne prostě přešlo. 
Moc zkušeností s tím nemám, syn to taky chvíli zkoušel, ale velice rychle přestal.
Jediné co mě napadá je, že nějak zajímavě reagujete. Nedělá to ve chvíli ,když má pocit, že se mu přestáváte věnovat? Nebo vždycky vykřiknete a začnete mu vysvětlovat, že to nesmí?
Můžeš zkusit ve chvíli kdy to udělá reagovat nějak hodně nudně. Říct mu jasně krátce ne, víc to nekomentovat a odnést ho někam, kde ho to nebaví, do ohrádky třeba a nevšímat si ho , takhle malému dítěti stačí chvilka, tak 2 minuty. Pokud si spojí, že po kousnutí následuje něco, co se mu nelíbí, tak toho třeba nechá. Tohle platilo na syna, stačila mu minuta o samotě v koupelně. I když tvůj synek to má už možná mnohem víc zafixované.
