Dvojčata. Občas mne mrzí, že je vůbec mám.
Mám půlroční dvojčata, holčičky. Jsem s nimi na mateřské, manžel chodí do práce, kde je prakticky od rána do večera. V jeho firmě se na nějaké přesčasy nehledí, naopak, jsou vyžadovány jako naprostá samozřejmost. Domů chodí, když děti buď ukládám ke spánku, nebo jsou už uložené, ráno odchází kolem osmé.
Na péči o obě děti jsem tedy sama. Zpočátku jsem to zvládala docela dobře, i když náročné to samozřejmě bylo. Teď, po půl roce se ale cítím úplně vyhořelá. Jsem neskutečně unavená, celé dny v podstatě nemyslím na nic jiného, než na to, že bych chtěla spát. Ne hodinku, dvě, ale třeba celý den.
Od narození dcer se mi totiž ještě nepodařilo se dosyta vyspat. Holky se budí na střídačku, málokdy se stane, že usnou obě naráz a vydrží tak alespoň hodinu, dvě. A to jak ve dne, tak v noci. Dosud je obě kojím, přes den se daří nakrmit je současně, ale v noci to mají každá jinak. Takže nakojím jednu a do půl hodiny se hlásí druhá. Než ji obstarám, ta první se malinko prospí a zatímco ukládám tu druhou, začne se ta první probouzet a vydrží brečet a různě fňukat třeba hodinu. Pak se mi podaří na chvilku usnout, ale v zápětí mne probudí ta druhá. A takhle pořád dokola.
Už nemůžu. Jsem podrážděná, přetažená. Úplně mne přestalo bavit o sebe pečovat, chodím jako cuchta. Hlavu si umyju s bídou jednou za týden, kolikrát lítám doma celý den v noční košili a převlékám se až když jdeme ven. Abych manželovi po příchodu z práce předložila teplou večeři, o tom se mu může jenom zdát. Většinou se musí obsloužit sám. Samozřejmě, že brblá, sám je z práce dost unavený. Vzhledem ke kojení mne nemůže v noci ani vystřídat.
Malinko lepší je situace o víkendu, ale tady je problém, že manžel nedokáže zvládat péči o obě holky naráz. Jakmile si jdu na chvilku lehnout, abych se do dalšího kojení alespoň trošku prospala, je bezradný a po chvíli moje siesta končí tím, že vstanu a převezmu péči o děti.
Připadám si nemožná. Nejsem přece jediná, kdo má dvojčata a zaměstnaného manžela. Jak to dělají ty ostatní maminky, které mají k dvojčatům kolikrát ještě i starší dítě? Možná si to neumím jen zorganizovat. Strašně bych potřebovala pomoct, odpočinout si. Občas se přistihnu při myšlence, že své děti nesnáším a lituji, že je vůbec mám. Stydím se za to a vím, že je to špatně. Ale když já už opravdu nějak nemůžu.
20.5.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčata. Občas mne mrzí, že je vůbec mám.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Verera: já měla jedno, ale nekojené, takže přicucnutí a spaní nešlo
.jpg)
Mela jsem to se starsí dcerou uplne stejne a to byla jenom jedna. Být to dvojcata neprezily jsme ani jedna. To nebylo díte ale perpetum mobile a kdyz omylem zamhourila ocko ze by snad usnula tak jsme nesmely se pohnout nebo pípnout - hn ed byla vzhuru. A kýchnout si znamenalo minimálne hodinu revu. Nesnesitelný mimino, az tak od roku to slo.
Asi bych zacala prikrmovat, v pul roce nevidím problém v kasi na noc. Já zacala se zeleninou a banánama ve 4 mesících. A vykaslat se na tatínka, zvládá nezvládá je jeho problém. Tebe se taky nikdo neptá a nikdo nenakluse pomoci kdyz nezvládás. Neboj holky jsou uz dost velký nic se jim nestane a tatík se to casem naucí. A kdyz ráno odchází az kolem osmé klidne muze vstát kolem sestý a postarat se o ne abys mela cas se osprchovat a udelat ze sebe cloveka.
A s varením a domácností ti neporadím, jedine pokud treba delás neco co se varí samo = omácka na spagety a tak, vem maxi kastrol, nacpi do nej vsechno najednou v maxi mnozstvím a nech to pomalu na plotne starat se samo o sebe. Spagety zvládne i manzel kdyzvecer prijde domu a zbytek nacpi v porcích do mrazáku na dalsí dny.
Petruša: Jenže jedno dítě jde dát do postele, přicucne se a ať si dělá celou noc co chce, neřve, dá se vyspat. (Ne že bych to dělala cíleně, ale prostě jsem usnula hned jak dcera začala pít a nebyl kdo by mě upozornil, že už má dost, ona rozhodně ne 
) S dvojčaty je to bohužel technicky neproveditelné.
to je normálne že sa tak cítiš, si extrémne adlhodobo preťažená, vyčerpaná...netráp sa preto. No ako to riešiť...jedine aspoň 1x týždenne niekoho k deťom na aspoň 1/2 dňaä hoci zaplatiť opatrovanie, aodstriekané mlieko, alebo 1 deň v týždni vydržia aj na Sunare
- Ty si prvoradá, musíš si dobíjať baterky, aby si sa nezrútilam, takže-a Ty musíš vtedy nič iné, len spať, spať, spať...
to je základ na obnovu Tvojich fyz. aj psych. síl, aby Ti celkom nepreskočilo. O vzhľad sa nestaraj, ten teraz absolútne nie je dôležitý. Ja som mala len 1 dieťa a vlasy som si česala max. 2x týždenne, šminky som nevidlea 2 roky, a pod. to je nepodstatné- teraz musíš vypustiť všetko, okrem spánku a kojenia. Tých pár mesiacov to ešte vydrž...ako budú rásť, bude sa to stále viac po trošičke zlepšovať-a bude š sa z nich tešiť, uvidíš
Jsi moc šikovná,že je zvládáš půl roku kojit obě.Ale děti potřebují mámu pohodovou,když se zhroutíš,neprospěješ jim.Zkus na noc něco hutnějšího,kaši nebo co se to teď dětem dává,jak už radily holky přede mnou. Osobně jsem neusnula,když mi děti někdo vozil,myšlenky mi vířily,jestli je všechno OK. Dceři je 24 a nejsem schopná spát tvrdým hlubokým spánkem, vzbudí mě každé klepnutí v domě.
Když mi byla mimino,mamka si dálkově dodělávala školu.Mateřská 6 týdnů,pak do práce. Do 3 se učila,v 5 vstávala na vlak.Prý jen co položila hlavu na polštář,já jsem začala řvát.Tak se mnou /jak jsem byla v zavinovačce/jednou mrskla do postele do peřin,hlavou dolů.A prý jí trvalo docela dlouho než jí došlo,proč je ticho.Nejsi jediná,koho děti vyčerpávají až k nenávisti a nedělej si výčitky.
souhlasím se vším co napsala medvěd a mam-ča v posledních odstavcích...
první syn se budil 12x za noc kaše nekaše, pak po roce už to blylo lepší, tak 8x a od nějakých 2,5 let tak 3x, 4x. Pořádně začal spát až ve čtyřech 
taky myslím že by chtělo je odnaučit to noční kojení a souhlasim že to není možná ani o hladu, ale o pocitu toho že tam máma je pro ně
všechno už tu asi bylo napsáno, držím palce ať se to co nejdřív zlepší 
Mám holky dvojčata a kluka o 4,5 roku staršího. Dnes je jim 20 a skoro 16 a upřímně jsem ráda. Na dobu, kdy byly holky malé vzpomínám jako na soustavné 24 hodinové směny. Bývala jsem ukrutně unavená, zhubla jsem a doteď strašně ráda spím, mám pocit, že musím naspat ty roky co mi chybí. A co mi to dalo pozitivního? Hodně, mám děti zdravé a šikovné a já jsem se naučila zvládat hodně věcí naráz a rozlišovat co je podstatné a co nikoli. Takže žehlení? Není třeba. Okna? Proč. Vánoční stromek? Nejlépe umělý a postavit už tak 20.12. abych to stihla. Takže Jiřinko máš jako prioritu se pořádně vyspat. Je důležité kojení i v noci takhle často? Není. Jsi dobrá máma, děláš pro děti všechno, ale snaž se urvat pro sebe aspoň chvilku. Co třeba si zaplatit paní na hlídání, aspoň na dvě hodinky, ať ti děti obstará a ty se jdi projít anebo zalehni. Jsi z Prahy? Pokud ano napiš mi, mohu ti dohodit na povození kočárku ty svá skoro 16 letá dvojčata. Cítím, že potřebuješ pomoct, měla jsem to taky tak. Jak já byla vděčná sousedce, která u mě zazvonila, že mi pomůže s koupáním, když byl manžel na služební cestě. 
.JPG)
A není v okolí nějaká mladá holčina, kterou znáš, a která by ráda kočárek povozila? Vím, že u nás takhle pár holek jezdí a jsou rády...
Je to jen nápad - třeba bys měla hodinku volna a mohla by ses prospat nebo si odpočinout.
A podobné pocity má asi každá mamina - nesejde na tom, jestli má jedno, dvě nebo tři.
Ale jak už zaznělo, nic netrvá věčně, teď je to obrovská makačka, leží to na Tobě, děcka jsou závislé na Tvé péči, ale tuším, že jednou budeš vzpomínat, jak to bylo krásné... 
Držím palce, zatni zuby, urvi si aspoň jednou v týdnu dvě hodiny jen pro sebe a na nich trvej. 
Mitrola: Já jsem byla matka připravená (na nejhorší
), a přesto jsem "padala na hubu".
Měla jsem v kuchyni na stěně vylepený harmonogram s přesností na 1/4 hodiny, abych i v noci v polomátožném stavu věděla, co mám dělat.
Zpětně tohle období považuju za nejšťastnější část života.
Člověk naštěstí na ty hrůzy zapomíná a vzpomíná jen na to dobré.
Taky jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a ty malé tyrany nezardousila. 
On je také rozdíl mezi matkou připravenou a matkou, která si to mateřství maluje na růžovo. Jistě, že s dvojčaty je tuplovaná práce, ale máš to zase naráz jedním porodem, pochybuji že bys chtěla další. Tento věk netrvá věčně a jednou se to budete všichni smát, když jim budeš vyprávět o svých tehdejších pocitech. No někdo by za takovou makačku dal nevím co a není mu přáno.....
Myslím, že vyrazit o víkendu s kočárem by tatínek zvládl. A hned by měla autorka článku chvilku klid.
Jinak si myslím, že dvojčata nebo jen jedno miminko, ono to vyjde nastejno :o) Pocity, že už to nezvládá, má myslím každá maminka.
Takže: hlavu vzhůru a nehledat důvody, proč tatínek nemůže, ale prostě tatínek to nějak zvládne určitě :o)
Lilinka: ad prvni veta... presne.
Zcela chápu,jak vám je....Nevyspání je opravdu nejhorší trest!! Včera byl na netu článek o tom,že ženy raději vymění sex za klidné vyspání se!! Budete muset skončit s kojením,vypadá to,že děti se tím moc nevyživí a vás jen vyssávají.Takže bych se dala na nějaký sunar nebo co se dnes dává...Kaše na noc mé děti tedy nevytrhla...Kluk nespal do roka a čtvrt ani ve dne,ani v noci,než ho to naučili v jeslích...U dcery to bylo lepší,byla spavější a tím jsem i já byly klidnější a hlavně jsem s nimi chodila spát po obědě,postupně jsem je naučila na 1,5 hod spaní...Babičky se nekonaly,vše bylo jen na mně-manžel se taky neangažoval...Takže se obrňte trpělivostí a nějak vydržte ještě půl roku a pak už to bude lepší-možná....
.JPG){kind=avatar}
Děti bych odstavila, sice jsem zastáncem kojení, ale nemusí to být až do fyzického vyčerpání matky. Půl roku stačí. O víkendu děti obléci, dát do kočárku a vystrčit s nimi manžela ven s příkazem, ať se nevrací dříve než za dvě hodiny. Děti mají venku na co koukat, tak většinou nevřeští. A jemu pořádná procházka taky prospěje, aspoň si odpočine od práce. A užije si obdivných pohledů.
.jpg)
Verera:
