Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Být naštvaná na dítě, že dělá hluk když doma jezdí na motorce? Jak má chudák tušit, že to někomu vadí. To je věc rodičů, aby ho usměrnili.

Když jsme byli malí, chodil k nám vždycky Mikuláš, čert a anděl. Ale čert byl vždycky tatínek, poznali jsme ho, tahali za rohy... žádný strach se nekonal.

Později jsme chodívali už i my, ale byli jsme hodní. I tak nějaké dítě občas hystericky ječelo. K takovému podle mě nemá čert domů chodit. Na rozdíl od dospělých, kteří ví, že to všechno je jen jako, dítě vše bere jako skutečnost, věří všemu, co mu rodiče řeknou. Pokud se mu to podá tak, že zlobil, tak večer přijde čert a odnese si ho, je si jistý, že se to stane. Pokud se mu řekne, že když slíbí, že bude hodný a řekne básničku, dostane dáreček a nikdo ho nikam neodnese, třeba se mu to bude i líbit. Musíš to posoudit podle syna, jak takové situace snáší.

Můj syn byl v tomhle věku vyděšený i z čertů na ulici, doma se klepal , že za ním přijdou, i když nezlobil, aby vůbec usnul, řekla jsem mu, že pokud je dítě v postýlce, čert už za ním nepřijde a Mikuláš nechá dárečky na balkóně. Pak pár let chodil spát ve 4, aby měl jistotu.

Ve školce Mikuláš s čertem chodil, ale všechny děti měly přijít převlečené a čertíky, takže se těšily, a žádný strach se nekonal.

To mateřské centrum apod. je docela dobré, tam je dětí spousta, vidí, že ostatní se nebojí, je to jako divadlo a pokud si netroufne, nemusí se k čertovi přibližovat a tradice je zachována.

Vystrkovat brečící dítě před čerta je pitomost a doufat že když neposlechne, pomůže čert je selhání rodičů. Dítě má mít respekt k rodičům, ne nějakému imaginárnímu dědkovi a příšeře a poslouchat, protože respektuje rodičovskou autoritu, ne že se bojí, že si ho odnese čert.

K nám chodili Mikuláš, čert a anděl, co vůbec pamatuji, pak jsem léta dělávala anděla já a pak k nám až do dceřinné dospělosti chodili strašit furt. Je to tradice. Ale cizí trojici bych do bytu nepustila, u nást to bylo vždy v malém okruhu přátel. A maminka nás ochraňovala a já pak ochraňovala dceru (mimochodem, prvně viděla Mikuláše, čerta a anděla, když jí bylo půl roku). Je to milý zvyk a mě se bude zase letos po nich stýskat, v současné době nemají ke komu přijít

chytrájakrádio: ale je to na rodičích , když nenapomenou, neokřiknou....k nám chodí vnoučata a když něco tak hned je napomenu, netluč, nedupej....pod náma taky bydlí.....a malej měl taky tři roky....ale to dělá i ta plovoučka, my máme všude koberce .

Linda: tady je něco málo - http://www.praguecityline.cz/kulturni-zivot-v-praze/ceske-vanoce-tradice-a-zvyky-adventniho-obdobi

sharon: Tak "to" nad námi je chlapeček, ani ne tříletej. Ten taky furt něčím tříská do plovoučky (zřejmě hračkama a kočkama, motorku ZATÍM nemá). Kromě toho furt řve - brečí, ječí, piští, prostě hrůza. Myslím, že i jeho nebohé (a od pohledu docela sympatické, i když příšerně vyčerpané) matce by se ulevilo, kdyby jí pánbů nadále netrestal a nechal čerty dělat svojí práci

tornado-lou: 8:19....

Mikuláš, čert a anděl k vánocům patří, samozřejmně pro tříleté dítě bez řvaní a chrastění řetězem........sousedčin mladej taky dělával hrdinu a poškleboval se , pak ale čert ( manžel) přišel a ten seděl na bobku a držel se nohy od stolu....
a naše holka mi pak říkala, stejně vím , že to byl náš táta .....protože měl na ty dárky náš koš na prádlo.... a volala na tebe ...věro , kde máš černou obočenku.... a bylo vymalováno......

chytrájakrádio: mám tu něco podobnýho, to naše fakáně nahoře jezdí po plovoucí podlaze na plastové motorce ( holka).....taky by to chtělo velký pytel...

anhelli: přesně tááák, líp bych to nenapsala.....

přímo nad námi bydlí příšerný fakáně - uřvaný, hysterický, protivný, dupající. docela bych si oddechla, kdyby si ho dnes večer nějakej ožralej čert odnesl v pytli a už nevrátil

je pravda, že když dělával manžel čerta u nás v domě tak ti malí si kompletně pročůrali punčocháče.........domů asi ne, ale šla bych s ním na město ( sice nevím kde bydlíte) ale tam je to i hezčí.......
náš měl 3 v dubnu a nebojí se ani toho čerta...

Strašení určitě ne, ale zas byly děti, ke kterým Mikuláš nepřišel a druhý den ve školce se o tom všechny bavily, všechny se vytahovaly jak se nebály. Nevím, ale možná to těm, co u nich nebyl, bylo líto, že nemůžou být taky za hrdiny

Jo a co se týče strašení tříletého caparta čertem, jsem naprosto proti tomu. Děti potřebují mít respekt před rodiči a ne před čertem.

Můj táta jako malý chlapeček napadl Mikuláše nožem, tak děsně se bál, až popadl nůž ze stolu. Proto u nás, když jsem byla malá, naděloval Mikuláš v noci na talíř za oknem, nadílku jsem tudíž objevila až ráno. Za mého dětství ani Mikuláši nijak zvlášť nechodili,aspoň u nás ve městě ne. Mikuláše jsem viděla až tak v 15 letech a to mě už nebralo. Když byly děti malé, také jsme návštěvy Mikuláše nedělali, jen jednou nás přemluvili sousedi, jejichž děti se za Mikuláše, anděla a čerta přestrojili, ale to byly cca tak 10tileté děti, takže to naše děti prohlédly a měly z toho legraci.

Jinak jeste moje vzpominka z detstvi. U nas se mikulas, cert a andel taky nekonali. Teda ne fyzicky... ja si vzdy musela vycistit, nalestit nejake sve botky a dat je za okno (s balkonem, takze zadna hrozby spadnuti na chodnik nehrozila). A rano jsem vedle botek nasla pytlik (vetsinou latkovy s maslickou) s dobrotama. Pry ze byl u nas Mikulas. Tak mi vrtalo hlavou nekolik veci - jak to, ze podle cistych bot pozna, jestli jsem byla hodna???? A dalsi myslenka byla - ja bych ho ale chtela videt! A tak jsem se zarekla, ez priste vydrzim neusnout... Tak jsem dalsiho Mikulase lezela v posteli a cekala a cekala... a furt nic... samozrejme jsem usnula, ale jak jsem asi na to hodne myslela, tak jsem se probudila pritom, kdyz nasi lezli an balkon s balickem. V tu ranu mi to doslo! No ale abych nezklamala rodice, tak jsem delala, ez spim... Aby jim to proste nebylo lito, ez jsem jim na to prisla Mohlo mi byt tak pet, sest let...