Vánoční úklid? Peču na to!
Jsem ze staré školy a prošla jsem poměrně přísnou a asketickou výchovou. Moje maminka byla velmi akurátní dáma, pečlivá až přepečlivá a tatínek neúnavný puntíčkář. Oni dva se asi hledali, až se našli. Na pořádek si opravdu hodně potrpěli a to samé požadovali i po mně, jejich jediné dceři. Jenže bohužel, já jsem jejich povahové vlastnosti v tomto směru nezdědila.
Celé dětství a dospívání jsem doslova trpěla. Rodiče mě samozřejmě milovali a já je také, ale vzhledem k tomu, že jsem byla jedináček, stala jsem se středobodem jejich světa. Vkládali do mě veškeré naděje, měla jsem jejich stoprocentní pozornost. A čelila také velmi vysokým nárokům. Známky byly povolené pouze jedničky a sem tam byla bez většího kázání tolerována i dvojka. Trojka, nedejbože ještě něco horšího, vzbuzovala v mých rodičích náběh na infarkt a mně zajišťovala domácí vězení a zvýšené dávky učení a procvičování.
Jako dítě jsem měla všechno – jak materiálně, tak co se té rodičovské pozornosti týká. Ale mnohokrát jsem si přála, aby byli mí rodiče podobní mámě a tátovi mé kamarádky. Kdykoli jsem k ní přišla na návštěvu, cítila jsem se velmi dobře. Uvolněně, klidně, stejně tak to měla i ona. Její rodiče nic nějak extra neřešili, byli stále veselí a dobře naladění, hodně spolu žertovali a všelijak se špičkovali. Když dostala kamarádka ve škole třeba čtyřku, nijak ji to nerozhodilo, věděla, že mamka s taťkou se z toho neskácí.
U nás to bylo jiné. Komínky ve skříních, každý den úklid, nikde ani smetíčko. Vzpomínám si na pozdvižené obočí nad dvojkou ze čtvrtletky z matematiky a dotaz, proč to nemohla být jednička.
A nejhorší byly Vánoce. Nevím proč, ale máma vždycky doslova šílela. Táta ostatně taky. Oni ty Vánoce chtěli mít dokonalé. Všechno muselo být tip ťop, napečené cukroví, adventní výzdoba. A já se musela zapojovat. Nesnášela jsem to, ty galeje na oknech, leštění skříněk, přerovnávání vzorně srovnaných skříní, pucování každé i té nejmenší součásti naší domácnosti.
Když jsem se po vysoké škole konečně osamostatnila, tak i když jsem ten rodičovský model nesnášela, síla zvyku a vypěstovaný smysl pro povinnost ze mě udělal něco jako robota. Svědomí nebo pocit odpovědnosti, nebo já nevím, co to bylo, mi nedovolilo chovat se jinak, než jak jsem byla od dětství vychovávána a vedena.
Vdala jsem se, narodily se mi tři děti, u nichž doufám, že jsem nebyla tak přísně asketická jako mí rodiče. Alespoň jsem se o to snažila. Ale přístup k úklidu, pořádku a dokonalým Vánocům, ve mně přetrvával.
Až do letošního roku. Děti už jsou několik let samostatné, s mužem jsme sami dva. A já jsem jako každý rok se začátkem adventního času začala sepisovat harmonogram, co a jak postupně udělám, jaké cukroví napeču. A najednou, uprostřed toho sepisování, mi nějak přeskočilo v hlavě a já si řekla, že se na to letos vykašlu. Sama sebe jsem se lekla a pomyslela na své rodiče, co by tomu řekli. Bohužel, už nejsou mezi námi, tak se to ani nedozvím. Ale v každém případě jsem si připadala jako uličnice, která se chystá udělat něco strašně trestuhodného.
Ale přemohla jsem se a zatím se mi daří mé předsevzetí dodržovat. Žádné mytí oken a čištění koberců, píglování dveří a uklízení kuchyňské linky letos poprvé za celý svůj život před Vánoci nedělám. Možná vám připadám jako blázen, ještě když to tady takhle vypisuju. Asi to ze sebe potřebuju nějak dostat a slyšet od vás, že nedělám nic špatného a že se mezi vámi možná najde některá, která na to „peče“ stejně jako já. Vím, že nedělám nic špatného, ale přesto mě chvílemi přepadne nutkání jít, tu záclonu z okna sundat, vzít kýbl…
7.12.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoční úklid? Peču na to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Když jsme si nechali dělat bezpečnostní dveře, bylo mi divné, že nám nabídli velice blízký termín, už 22.12. Krátce poté, co začali, mi to bylo jasné - celý byt pokryl jemný poprašek z vybourávaných futer a to i v pokoji, kde byly zavřené dveře.
Jako odpůrci předvánočního gruntování mi to bylo vcelku jedno, muselo se to uklidit 22. nebo kdyby se to dělalo v lednu. Ale chápu, že pokud má někdo k tomu dni naklizeno po minimálně 14ti denní dřině, tak by to s ním seklo, proto ten volný termín díky pečlivým hospodyňkám s představivostí.
V dětství jsme taky museli pomáhat uklízet,nenáviděla jsem leštění mosazných klik sidolem,mytí obřích dřevěných dveří,klepání koberců,kdy jsme s bratrem jen s veškerými silami nějak vystrčili těžké koberce nahoru na klepadlo.Mlátili jsme pak do nich a v duchu si říkali,že my tohle na svých dětech chtít nebudeme! Tahali jsme kýble s briketami ze sklepa do 3.patra bez výtahu,taky brambory,a jablka,aby bylo vše v bytě po ruce.Dnes už dávno nepeču,neuklízím,jen si udělám ozdobu venku na oknech a před domem,něco v kuchyni a spíš se kochám,jak už nic nemusím,ani shánět dárky.Jsme 1.Vánoce na vsi,tak to bude něco úplně jiného,spíš chození ven,do lesa,užívat si klidu a pohody.
Holky dik.
thePlacheck: u nás taky ne, dneska jsem ozdobila okno v kuchyni, malovali jsme, tak to u nás vypadá jak po atomovým výbuchu a klidně odjíždím na celý víkend pryč
U nás to bylo jinak....maminka byla docela nemocná ( pomohla jí až operace po roce 1989)...a tak nemohla šílet s uklidem. A tak jsem šílela já se sestrou, fakt jsme dokazaly byt vycidit a vysperkovat dočista dočista a dokonce nas to bavilo. A to u mě pretrvalo az do manzelstvi. Az posledni roky jsem polevila... co taky, vzdyt uklizim prubezne.
Letos mě to ale nemine- u maminky se maluje a tak se budu muset zapojit
Tak jako nevím jestli mi to někdo uvěří ale u nás letos ještě není ani adventní věnec.O nějaké výzdobě nemůže být ani řeč.Jen doufám že aspoň ten stromek dáme nějak do kupy.....
Já to nikdy nijak nepřeháněla a letos o dvou berlích se špatně uklízí, takže to bude opravdu letecky uklizeno.
teda ja cumim kolik zenskych je v tomhle rozumnych... se priznam, ze jsem to necekal...
Nika1: To je opravdu krutý. Přeju, ať všechno dopadne co nejlíp. A Tobě hodně sil.
Nika1 - 7.12.2016 12:26
jak vím co cítíš, to očem píšeš na blízké dopadá mnohem silněji touto dobou. to pak jinak hodnotíme co je opravdu důležité.
Přeji tvé kamarádce hodně
Jsi pro ní velkou oporou, vydrž.
dadka - 7.12.2016 7:44
hlavně zdraví, co ti budou platná naleštěná okna, když ti nebude dobře. Ať se rzchle uzdravíš
Já od zítra dělám topení. Mamka leží. Čtyři roky se to všelijak komplikuje, jsou i krásné chvilky, ale ty bolestivé se nějak více vnímají.
Tak si říkám hlavně zdraví a pohodu.
jinak vánoční úklid
vzhledem k tomu, že doma PRŮBĚZNĚ uklízíme, není třeba nějaká akce....
já kdysi ignorovala Angeliku...jak na něco čumí celý svět
no a jednou jsem šla do kontejneru...papír...a tam byly vyházené knížky Angeliky
no až dolu jsem nedosáhla
tak jsem sebrala a začetla se
a na přebalu bylo, že profesorka historie...a manžel...a že tohle začala psát
film jsem viděla jen jeden...a přišlo mi to blbé
ale ty knížky...a jak znám Paříž...a tak
Nika1: to je hrozné. To si člověk hned uvědomí, co je a co není důležité. Moc přeju, ať se stane ten zázrak
Nika1: to je strašný Držím všechny palce, aby operace šla udělat, kamarádka ji zvládla a aby pomohla