Dvojčata. Občas mne mrzí, že je vůbec mám.
Mám půlroční dvojčata, holčičky. Jsem s nimi na mateřské, manžel chodí do práce, kde je prakticky od rána do večera. V jeho firmě se na nějaké přesčasy nehledí, naopak, jsou vyžadovány jako naprostá samozřejmost. Domů chodí, když děti buď ukládám ke spánku, nebo jsou už uložené, ráno odchází kolem osmé.
Na péči o obě děti jsem tedy sama. Zpočátku jsem to zvládala docela dobře, i když náročné to samozřejmě bylo. Teď, po půl roce se ale cítím úplně vyhořelá. Jsem neskutečně unavená, celé dny v podstatě nemyslím na nic jiného, než na to, že bych chtěla spát. Ne hodinku, dvě, ale třeba celý den.
Od narození dcer se mi totiž ještě nepodařilo se dosyta vyspat. Holky se budí na střídačku, málokdy se stane, že usnou obě naráz a vydrží tak alespoň hodinu, dvě. A to jak ve dne, tak v noci. Dosud je obě kojím, přes den se daří nakrmit je současně, ale v noci to mají každá jinak. Takže nakojím jednu a do půl hodiny se hlásí druhá. Než ji obstarám, ta první se malinko prospí a zatímco ukládám tu druhou, začne se ta první probouzet a vydrží brečet a různě fňukat třeba hodinu. Pak se mi podaří na chvilku usnout, ale v zápětí mne probudí ta druhá. A takhle pořád dokola.
Už nemůžu. Jsem podrážděná, přetažená. Úplně mne přestalo bavit o sebe pečovat, chodím jako cuchta. Hlavu si umyju s bídou jednou za týden, kolikrát lítám doma celý den v noční košili a převlékám se až když jdeme ven. Abych manželovi po příchodu z práce předložila teplou večeři, o tom se mu může jenom zdát. Většinou se musí obsloužit sám. Samozřejmě, že brblá, sám je z práce dost unavený. Vzhledem ke kojení mne nemůže v noci ani vystřídat.
Malinko lepší je situace o víkendu, ale tady je problém, že manžel nedokáže zvládat péči o obě holky naráz. Jakmile si jdu na chvilku lehnout, abych se do dalšího kojení alespoň trošku prospala, je bezradný a po chvíli moje siesta končí tím, že vstanu a převezmu péči o děti.
Připadám si nemožná. Nejsem přece jediná, kdo má dvojčata a zaměstnaného manžela. Jak to dělají ty ostatní maminky, které mají k dvojčatům kolikrát ještě i starší dítě? Možná si to neumím jen zorganizovat. Strašně bych potřebovala pomoct, odpočinout si. Občas se přistihnu při myšlence, že své děti nesnáším a lituji, že je vůbec mám. Stydím se za to a vím, že je to špatně. Ale když já už opravdu nějak nemůžu.
20.5.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčata. Občas mne mrzí, že je vůbec mám.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: Souhlas. Tatínek nesmí mít pořád za zadkem kritizující matku. Musí sám řešit veškeré problémy, které nastanou v době, kdy má děti na hlídání, má snad tolik rozumu aby s nimi nedělal nic životu nebezpečného a na zbytku až tak nezáleží.
A že se naprosto neorientuej v oblečení, takže kluk jde do školky v sestřiných kalhotách, které má jako 3/4 a v mikině vhodné tak leda na zahradu, že dítěti oblíkne punčocháče přes ponožky nebo přes pyžamo, že s ním jí občas něco, nad čím se propagátorům zdravé výživy dělá mdlo... no to už patří k věci. Zase má trpělivost vyřezávat krajíců chleba autíčka..
.jpg)
na noc bych nasadila flašku, mně se kaše vyplatila, a hlavně tatínka - a přes víkend určitě. V ložnici bych se zamkla a nacpala si štuply do uší, abych nic neviděla a neslyšela - on si poradí.
.gif)
co ten nadpis, probůh nerouhej se !!! Nic netrvá věčně, děti nebudou pořád malé.......co jiná by za to dala
Souhlas s Lilinkou. Zapojení otce není třeba jen proto, aby sis odpočinula.
Mně odvezli akutně do nemocnice, když bylo dvojčatům rok a půl. Staršího synka si vzala k sobě sestra, ale dvojčata zůstala v péči manžela. Nikdy předtím se o ně celodenně nestaral, nevařil, nepral...a teď prostě musel, se vším všudy.
Teprve po tom dvouměsíčním maratónu získal manžel k dětem ten správný otcovský vztah, který trvá dodnes.
Na svých dětech totiž milujeme především tu práci, kterou jsme do nich vložili.
.gif)
Kadla: 
věřím tomu, pokud je člověk nevyspalý, tak to je špatný. Já byla z kojení a nočního vstávání úplně vyčerpaná, příšerně jsem zhubla. Kdyby mě v té době manžel nepodržel aspoň psychicky, tak 
.jpg)
punh: Medvěd: Také se připojuji k těm, u kterých ani umělá výživa ani kaše nic nevyřešila a dítě nespalo. Nespalo do dvou let, až jsem se zhroutila a skončila na práškách. Manžel byl taktéž od rána do večera v práci, k dítku vstávat nechtěl, že se musí vyspat do práce, jinak tam nebude k ničemu a přijde o práci... O víkendech se sice jakože uvolil, že vstane, ale spal jako dřevo, dítě řvalo, a stejně jsem musela vstát já. Dva roky naprostého šílenství a manželství se nakonec rozpadlo. Sice pak ještě trvalo dalších 7 let, ale tohle se na něm podepsalo. To, že mi nebyl oporou. Každopádně se autorkou článku soucítím. Nevyspání je strašné... A moc jí přeju, aby patřila mezi ty, kde dokrmování umělou výživou nebo kaší pomůže...
mam-ča: 
kojení je určitě důležité, ale nic se nemá přehánět. Myslím, že kojit půl roku dvojčata je až až. Já jak slyším "laktační liga", tak mám taky před očima rudo. Už ten samotný název je úděsný
To je zase antikoncepční článek!
S výživou neporadím, páč tomu nerozumím, ale přimlouvala bych se za větší zapojení otce. Když už tedy nemá čas v týdnu, tak o víkendu by se měl zapojit o to víc. A že to nezvládá? Co to znamená? Třeba ani nedostal prostor k tomu, aby péči zvládal. Když vidíš, že s dětmi dělá něco jinak/hůř než ty, nebereš mu je hned? 
Jinak si teda myslím, že ač je tatínkova péče jakákoli, děti by ji určitě přežily. 
Jiřinko, vydrž ! Vím o čem mluvíš, k nedonošeným dvojčatům-klukům (jsou víc cimprlich) jsem měla ještě dvouletého sígra, který jim ubližoval.
Dvojčata do dvou let spala v jednom kuse maximálně 3 hodiny. Bylo to tím, že byli slabí.
Jak Ti radí holky pode mnou, musíš jim dát něco, co je zasytí. Je jedno, jestli Sunar, nebo kaši. Já jsem dělala Sunar do rýžového odvaru, aby to bylo vydatnější.
Možná už jsi tak vyčerpaná, že ani Tvoje mateřské mléko nená žádné živiny, a děti mají hlad, proto jsou neklidné.
Vykašli se na kojení, půl roku je právě tak dost, a začni s příkrmy, a za pár týdnů přestaň kojit úplně. Vždyť i to kojení Tě neúměrně vyčerpává.
Až Ti holčičky trochu odrostou, tak uvidíš, že mít (jenom ) dvojčata, je super !
Báječně si spolu vyhrají a Ty budeš moct konečně normálně žít.
Možná mě místní fanynky "kojící ligy" odsoudí, ale Ty musíš teď myslet především na sebe, a teprve pak na nějaké kojení.
Vždyť co by si drobečkové bez Tebe počali ?
Taky Tvůj psychický stav se odráží na chování dětí. Když budeš odpočatá a v pohodě, i děti budou zlatíčka.
kat: právě moje děti kaši taky odmítaly a po sunaru se budily taky.
talenka: UM leze do peněz, ale když se kojí a maminka je hladová, tak se to taky prodraží
Měla jsem neustále hlad, byla jsem vychrtlá, ale mimino bylo vždycky vypasené jak po sunaru. 
talenka: pijavice 
Vydrž, Jiřka, vydrž. 
Ten první rok je holt nejhorší. Zkus fakt přikrmovat a zapojit fotříka, u nás to taky trochu fungovalo. 
medved: mám stejnou zkušenost, děti po kaši nespaly déle, budily se úplně stejně. U dvojčat to je určitě jiné, mateřské mléko už jim skutečně nemusí stačit a mají hlad, ale moje děti po kojení pěkně příbývaly na váze a stejně se v noci budily na kojení (do 1 roku i déle), to už je spíš jen potřeba se přitulit k mamce.
medved: nebo jsou děti co kaši nejí,jako ty moje
ale na UV je super jak píše talenka. Prostě tak do roka to byla síla, pak už to šlo
Kadla: že
medved: kaše často nic nevyřeší, to je fakt, ale umělá výživa, to je vynález 
byla jsem vycucaná jak citron, cpala jsem se margotkama jak chlebem, jinak jsem nemohla fungovat vůbec, podle toho jsem taky vypadala a vypadám. Strašně se mi ulevilo, když ty pijavice chtěly flašku a ne mě. Půl roku je na dvojky až až řeklabych. Pravda, UM leze do peněz, u dvojek zvlášť, ale stálo to za to!
.JPG)
Manžel brblá, že se musí obsloužit a není eplá večeře, ale sám není schopný je obstarat ani chvilku, aby sis mohla lehnout.... tak si myslím, že to opravdu nejsi Ty, kdo je neschopný.
A jestli je tedy manžel stále v práci a pak už je tak unavený, že nic nezvládne, pořiď si tedy chůvu.
Já to udělala, když byl mladší dceři rok, a strašně mi to pomohlo. Ze začátku jen občas, abych vypadla třeba někam na kafe, pak když se to nějak zajelo, začala jsem, i když jen párkrát v měsíci, chodit do práce.
