Tak se napij, když chceš...
„Tak se napij, když chceš...“ podal mi děda s pokrčením ramen malou lahvičku. Dychtivě jsem si strčila její hrdlo do pusy a zaklonila hlavu. Vzduchem se nesla zvláštní lákavá vůně a to, čeho si děda chodí tajně lokat, musí být určitě moc dobré. Už nevím, kolik doušků jsem polkla, než mi do mozku z nervových zakončení jazyka doputovala informace, že mi někdo čistí zuby plamenometem. S pocitem, že mi hoří celé tělo a že za strašných bolestí umírám, jsem upustila nádobku s nápisem Alpa a řvala jsem jako tur na celou ulici. Následně řvala moje maminka na dědu, který pro změnu řval na mě za to, že řvu. Motala se mi hlava a ve svých necelých šesti letech jsem poprvé poznala, co je to démon alkohol.
Pamatovala jsem si to dost dlouho, a když jsem jednou nedopatřením ochutnala višni v čokoládě, hořící pocit se mi okamžitě vrátil. Kromě Alpy jsem začala nesnášet i plněné bonbony. Když se můj starší bráška začal nějak podezřele často hlásit o dobrovolnou práci nošení věcí do sklepa nebo z něj, šla se maminka jednou podívat, co se to ve sklepě děje. Bratrova dětská postava klečela u spodního regálu a otáčela do sebe zbytky z pivních lahví. Naši to vzali s humorem a já měla pocit, že jsem přišla o něco dobrého. Zašla jsem tedy do sklepa. Od té doby nesnáším pivo.
Během dorosteneckých let jsem pomalu na všechny strasti způsobené alkoholem zapomněla, a když jsem v patnácti letech byla na letní brigádě, na seznamovacím večeru jsem skleničku vína neodmítla. Během večera se ze skleničky stala láhev a půl „nitranského knížete“ a celý tábor si ještě několik let pamatoval, kdo jsem. Dokud jsem zůstala ve vertikální poloze, nebylo to tak strašné. Jen jsem se neovladatelně smála, povídala si sama se sebou a nekoordinovaně se pohybovala. Průšvih nastal, když jsem si lehla. Potom už si pamatuji jen dva dny strávené s hlavou v záchodové míse a stržený plat za poničené zařízení tábora a týden pracovní neschopnosti. Ještě několik měsíců poté mi jen stačilo projít v samoobsluze kolem lahví s vínem a udělalo se mi špatně. Bílé nepiji dodneška.
Po několika letech, kdy jsem při zaslechnutí slova „víno“ už udržela žaludek na svém místě, jsme zašli s kolegy z práce do čerstvě otevřeného podniku kamaráda jednoho z nich. Řešili jsme tenkrát nějaké problémy a během večera jsme si mnohokrát připíjeli na udobření, na seznámení, na odpuštění, kamarádství nebo už jen tak. Jak jsme se dostali pryč si nepamatuji. Nepamatuje si to z nás nikdo. Ani barman. Ten po naší návštěvě podnik zase znovu zavřel a radši se věnoval jinému oboru. Probudila jsem se v nemocnici na kapačkách, a když mě o dva dny později pouštěli domů, neudržela jsem se na svých nohou. Na mém lístku bylo dvacet dva velkých panáků bourbonu a na mém čele obrovská boule z toho, jak jsem hlavou urazila umyvadlo na záchodě. Během následujících let jsem si vzpomněla na většinu událostí toho večera, avšak dodneška mám určitá okna a ke všemu stále postrádám časový sled. Bourbon nedokážu pozřít ani patnáct let poté.
V době mé rockerské éry jsme pili v podstatě nepřetržitě. Dodneška mi zůstává rozum stát nad tím, co všechno a v jakém množství jsme dokázali prolít krkem a ještě u toho jakž takž fungovat. Jen mých pár fóbií z určitých druhů alkoholu zapříčinilo, že jsem byla pokaždé o několik kroků pozadu za zbytkem kapely, a když jsem se jednoho rána vypotácela přes čtyři tuhnoucí těla ven, věděla jsem, že svoji životní dávku alkoholu mám už dopitou. Od té doby jsem se až na pár drobných výjimek alkoholu nedotkla a vůbec mi nechybí. Naopak.
Jaké jsou ty vaše zkušenosti s alkoholem? Dáte si občas skleničku nebo také s nechutí v narvaném odpoledním metru spolehlivě odhalíte každého, kdo si dal po ránu pivo?
17.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tak se napij, když chceš...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
majucha: 
majucha: 
.jpg)
majucha: 
Pro mě by mohli alkohol zrušit...pivo nesnáším od mala,ten smrad,opila jsem se poprvé v 15 vínem na školním výletě,pak jsem ojevila kouzlo kofoly s rumem...Okolo 20 jsem nejvíc dávala červené,ale okno asi 2 hod jsem měla po rumu.Vždycky jsem musela jakýkoliv alkoholický nápoj "násilím" spolknout,vůbec nikdy mi to nechutnalo,ale nechtěla jsem být jediná střízlivá...Nyní mě ani nenapadne se přemáhat,lihové nápoje ani víno nekupuji,raději se nacpu čokoládou...Manžel mi vždy okolo vánoc vypije rum do cukroví a jinak u nás nanejvýš máme lahvičku vína a na silvestra šampaňské.Děti tedy více popíjejí,dcera má ráda pivo i jiné,ale doma je bez šancí....
majucha:
adelka1: nenene, naopak. Od tý doby, kdy ve večerních zprávách hlásili, že někde na Proseku v křoví nějaké děti našly igelitku s lidskými ostatky a hned poté běžela reklama "Plná taška Evy a Vaška" je vyloženě miluju
no .. alkohol velmi velmi s mirou, ono opila bab nikdy nevypada dobre. "odpustit" se to da vdacetilete rockerce, ale ne 30 lete elegantni dame.
Takze alkoholu se nevyhybam, ale velmi velmi si vybiram. Po bilem, ktere je jen trochu nekvalitni se osypavam ( doslova.. proste mi naskacou cervene fleky). Takze vino jedine kvalitni, nejradeji francouzske, sampanske ci sekt jen vyjimecne ( nejede mi). Tmave pivo jedine oo Bernarda, nebo Guiness, svetle jako spravny patriot Plznicku, ale radeji Hogarden. Na vanoce a v zime teplou medovinu, nebo svarak s bileho.
Pokud uz tvrdy, tak dobry koňak, nebo sigle malt skotskou... a k tomu dobry doutnik
vsechno tohle mam rada.. ale opravdu jen v omezenem mnozstvi... potrebuji druhy den vstavat s cistou hlavou. Nebavi me pul vikendu regenerovat :-D
majucha: ty máš něco proti Evě a Vaškovi???
majucha: to přirovnání
můj první alkohol v 17ti byla becherovka, dodnes se mi nadavuje, jen když vidím tu láhev, bylo mi hrozně. To samé pak jsem měla z vodky, ginu a jiných moků. Já jsem na víno a slivovici, nebo wizoura (Johny Walker). Popř. občas sklenku koňaku. Neopíjím se, nejde mi to, piju do střízliva, resp. už to ani nezkouším, nebaví mne to!
majucha: Při čtení tvýho článku jsem si zavzpomínala na mladý létaAch jo,bylo to krásný i když někdy mě bylo špatně
Teď už si dám jenom občas bavoráka nebo můj od tří let oblíbený vaječňák.
Alpou si manžel maže kolena a vnouček už taky ochutnal,nebyl spokojen
.JPG){kind=avatar}
Když jsme byli malí, dávala nám maminka občas pár kapek Alpy na kostku cukru. To byla dobrota! Bonbony stály tři koruny za sáček, hodinovou mzdu měla maminka 4 koruny, tak jsme je dostávali jen výjimečně.
Okno jsem měla jednou v životě. V pětadvaceti. Celý den jsem pila vodku s džusem, víc džusu než vodky, ale pak jsem se dorazila malým pivem po večeři. Co taky jiného pít po guláši, že? 
Nemám ponětí, co jsem večer vyváděla, jak jsem se dostala do postele a jen doufám, že jsem se tam dostala sama. Raději jsem se nevyptávala. O čem nevím, to se nestalo. Nad ránem jsem dávala záchodové míse slib, že už se nikdy takto nezřídím. Dodržela jsem ho. Pak jsem osm let nevzala alkohol do úst, protože jsem chtěla mít zdravé a chytré děti. Teď piju docela dost, ale jen tvrdý alkohol. Deci vína a deci vodky má na mě stejný účinek. Rozdíl je jen v tom, že deci vodky vypiju za mnoho hodin, ale víno za chviličku. Piju jen s některými přáteli a s manželem, s tím si dáváme každý večer frťánka na dobrou noc.
majucha: Alpa Francovka je náhodou všelék. Babička nám tím natírala rozbitá kolena, nebo při angíně jsme Francovku kloktali. Ale na pití to má asi moc oktanů. 
dadka: já nevím, jestli to pil nebo si to jen dával na bolavý zuby nebo na co se to používá Navíc mezi Alpou a Okenou je rozdíl asi jako mezi Pavarottim a Evou s Vaškem
Náš kamarád hajnej měl psa alkoholika. Ze začátku to byla psina, hafan měl svojí kameninovou misku a hospodskej mu tam zvrhnul jedno pivo. Pejskovi evidentně chutnalo. Průšvih nastal, když hafan začal zdrhat, a do hospody na pivko chodil sám. Chlapi z toho měli bžundu, takže když se hajnej stavěl v hospodě, měl tam hafan zaseknutou sekeru za několik piv. 
Byla to škoda nádhernýho psa, protože k loveckým účelům byl následně naprosto nepoužitelný, nebo naopak možná v hospodě zmoudřel, protože když na honu zazněl první výstřel, tak se hafan zdekoval, a tři dny po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Protože to byl výstavní Výmarský ohař, šířil svoje alkoholické geny dál, už jenom jako plemeník.
