Syn jí jako nezavřený
Možná se mi budete smát a můj problém vám bude připadat směšný, přesto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se ostatních žen, které vychovaly syny, zda s nimi zažily něco podobného.
Mám dvě děti – dvacetiletou dceru a sedmnáctiletého syna. Jsem s nimi sama, manžel od nás před dvěma roky odešel. Obě děti ještě studují – dcera vysokou a syn střední školu. Manžel sice finančně přispívá, ale přesto se mám co ohánět, abych vše zvládla. Naštěstí si dcera našla brigádu a v podstatě skoro všechny své potřeby si financuje sama.
I tak je toho na mne moc. Můj plat není zrovna závratný a obracím doslova každou korunu. Nejvíc samozřejmě šetřím na sobě. Co mne finančně hodně zmáhá, je syn, respektive jeho nezřízený apetit. Jistě, slyšela jsem, že kluci ve vývinu „žerou“ doslova jako kyseliny, ale pokaždé to bylo řečeno s nádechem humoru a nadhledu.
Já však na vlastní kůži zažívám, co to obnáší přímo v praxi, a musím říct, že jsem z toho skoro v šoku. Přemek (můj syn) je normální kluk. Od malička dost sportuje, poslední roky se zaměřil hlavně na fotbal. Trénuje až čtyřikrát týdně, o víkendech má zápasy. Jsem za to ráda, je to lepší, než aby se všelijak poflakoval.
Nevím, jestli je to způsobené jeho sportovní zátěží, nebo tím, že je teď v tom vývinu, jak jsem uvedla na začátku, či zda je to kombinace obojího. On je totiž doslova bezedný a já začínám mít pocit, že mne i svou sestru jednou slupne po večeři. Tolik jídla, kolik dokáže spořádat, mi připadá nenormální (jeho doktorka mne ale ujišťuje, že je to naprosto v pořádku) a mám vážnou obavu, že tu jeho spotřebu finančně neutáhnu.
Není silný, naopak, je to štíhlý kluk s pěknou vypracovanou postavou. Kam všechno to jídlo, které do sebe nahází, ukládá, netuším. Jen pro vaši představu ukázka víkendového jídelníčku: K snídani vypije skoro litr kakaa a k tomu sní pět housek se sýrem, dopoledne jogurt, banán, teda přesněji dva jogurty a dva banány, k obědu vrchovatý talíř polévky, osm až deset knedlíků, kus masa, omáčku, odpoledne spořádá na posezení půl bábovky a večer se nacpe podobně jako u oběda. Před spaním si pak jde ještě namazat alespoň jeden krajíc chleba. Výjimkou jsou dny, kdy má zápas, to se většinou pořádně nafutruje až po jeho skončení.
Je to asi legrační a směšné, ale já začínám být z toho jeho apetitu zoufalá. To, co my máme s dcerou obě dohromady na celý víkend, on spořádá za jeden den a ještě kus navíc. Při dnešních cenách je pro mne nákup potravin pořádným zářezem do rozpočtu. Už jsem zkusila nakoupit míň, aby toho nebylo doma tolik, ale syn byl tak zoufalý a doslova naříkal hlady, že jsem to podruhé už neudělala. Teď se rozhodl, že se pokusí sehnat si taky brigádu, aby mi finančně trochu ulehčil, ale není to jednoduché, o práci je nouze.
Chtěla bych se zeptat, zda vám takový nezřízený apetit připadá normální, nebo se jedná už o nějakou poruchu. Doktorka mne uklidňuje, ale já nevím. Už mě i napadlo, že má syn snad tasemnici, což je samozřejmě hloupost.
Jedli vaši synové v období dospívání taky takhle nehorázně? Poradíte mi, čím jste je krmily, aby vám neprojedli celou výplatu?
5.11.2010 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn jí jako nezavřený
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám třináctiletou dceru a jsme na tom podobně. Někdy mám pocit, že slupne i psa, kočku i nás. Ale jakmile se snaží v jídle přibrzdit, je unavená a bolí ji hlava. Takže prostě "žere" a je jí fajn. Dokonce začala jíst i hovězí a vepřové maso, což do nedávna téměř nejedla, frčí u nás teď knedlíky a omáčky.
Znám, měla jsem tyhle žrouty v trojím provedení, a hubení jsou dodnes. Jednou v noci koukám, že se v kuchyni svítí. Jako správná starostlivá matka jsem se šla podívat, komu je špatně, proč nespí ?
A před otevřenou lednicí seděl na židli náš puberťák a luxoval potraviny odshora dolů. Když jsem se zeptala co tam dělá, odpověděl otázkou : Slyšela jsi před chvílí tu ránu ? já : Ne.
Syn : Tak to jsem omdlel hlady...
Vydrž, tak v pětadvaceti začne jíst normálně.
I když, jeden z našich kluků (28) když se ptám kolik mu mám dát knedlíků, tak říká : Nandej co se vejde, já si pak přidám...
.jpeg)
Mám taky syna(26, 192/80) ale nikdy moc nejedl, jako dítě skoro vůbec a do dnes to není lepší, někdy si říkám, že nemám tušení z čeho tak narostl. Takže sama jsem to nezažila,ale asi je to opravdu normální, protože známá měla pro oba kluky místo normálních talířů servírovací mísy.
Kdyby tě to tolik finančně nerujnovalo,tak by to bylo k pousmání. Prostě to asi budeš muset vydržet,navař mu víc knedlíků, omáčku a hold toho masa nebude tolik. Jídla, kterých je hodně nestojí tolik, zapečené těstoviny, brambory atd. 
Když jsem četla tento článek, tak jsem si vzpoměla na mé mládí a musím říct, že jako holka v jeho věku jsem měla taky takový apetit. Snídaně jsem si chystala doma, ale jak jsem přijela ze školy, tak jsem chodila k babičce na oběd a ta někdy volala i sousedku, aby se šla podívat, kolik sním knedlíků, koláčků atd.a to jsem vážila necelých 50 kg. Nyní mám 4 dospělé děti a můžu Vám říct, že je to normální. Kluci už odešli z domu, holky jsou zatím s námi doma a hlavně teď ta nejmladší 18-ti letá dcera, ta má taky podobný apetit. Včera jsem navečer vařila velký hrnec omáčky, celý sáček těstovin v domění, že to zůstane na dnešek na oběd, protože holky nechodí na oběd do školy. Dneska ráno jsem zjistila, že tam zůstalo jídla tak max. pro jednoho. Přitom obě holky jsou štíhlé, takže ta jejich chuť na nich není vidět. Naštěstí ta starší se už stravuje normálně.. Naši kluci na tom byli tenkrát, co se týče chutě k jídlu podobně, a taky je to za čas přešlo. Prostě musíte vvydržet, ikdyž je to náročné na peněženku.
.gif)
Nika1: Pytlík rejže pro 3 lidi?????
U nás mají pytlík rejže kluci dohromady - ještě si vezmou z mojeho... a to je jim 8 a 6
Teda já jsem v úžasu. U nás vždycky jedlo málo: pytlík rejže pro 3 lidi, každý tak 2-3 knedlíky a všichni máme tak trochu problém s váhou. K snídani 1-2 pečiva a 1 hrneček čaje nebo kakaa. Jo a to jsme všichni min.3x týdně sportovali a o víkendu dělali na statku. Já nehraju, to není fér .
No, zkuste se dohodnout s otcem. Syn potřebuje kvalitní výživu (bílkoviny) a to něco stojí a ať si syn urychleně najde brigádu, jinak to asi neutáhnete.
Neboj, mám tohle doma. Jsme 2 a nákup na víkend je jak pro 4členou rodinu. Syn se nají a za necelou hodinku už má hlavu v lednici a kouká co by si ještě dal ....
Syn je zcela normální, co by za to jiné mámy daly - je zdravý! Taky si pamatuju, že mému klukovi v těch letech nestačil obyčejný talíř, protože by musel pořád vyskakovat od stolu a přidávat si, tak to řešil velkou oválnou mísou, na kterou si naskládal knedlíky a přílohu. Nezoufej, česká kuchyně má naštěstí spoustu levných a vydatných receptů, knedlíky znáš, vař hodně omáčky - smetanová, rajská, houbová, cibulová, hodolanská. Zelí, sekaná, kuře stokrát jinak, nejlíp s hromadou nádivky. Smaž zeleninu, ze dvou lilků je hromada jídla. Dělej kynuté pečivo, husté zasmažené polévky s chlebem. Neboj, tohle údobí přejde, ale uvědom si, že teď si dělá základ na celý život, tak ať dobře vyroste.
.gif)
Bude lip, neboj. Nezapomenu na sveho syna, ktery vydatne povecerel a odesel spat. Ve dve v noci se vzbudil, a kdyz zjistil, ze neni nic k jidlu, tak si udelal smazenici z 8 vajec a sezral k tomu pul chleba. Pojedl a sel spat dal.A rano se vzbudil hladovy 
Preslo ho to a uz ji normalne.
Na jeho věk normál,to přejde.Moji synové ,myslela jsem že jen vařím a vařím,v jejich věku 16-19 let,5 kilo n oběd brambor bylo samozdřejmostí,starší v pohodě 30 knedlíků .byli oba štíhlí,já jen den co den vařila.Naštěstí tedy u nás letěla jídla jako škubánky,chlupaté knedlíky se zelím .lokše a pod staročeská jídla ,sice jsou pracná ale cenově jsem je jako samožuivtelka zvládla,pak přišel zlom a kluci jí normálně ,Chce to čas a pevné nervy ,nad kastrolama vaření.Přejde ho to
Tak mně to nepřipadá nijak moc - popsané poživatiny jsou celkem normální spotřeba, v těch 17. A tak do dvaceti to nebude lepší, já to měla doma dvakrát, a oba potomci též byli hubení jak lunt. Holt se muselo nakupovat úsporně, a museli jíst, co bylo, a ne si vymýšlet extrabuřty. Měla jsem výhodu, že jim stačila i tuna lívanců, nebo zeleninový salát v množství větším než malém, a k tomu třeba topinky, nemuseli mít zrovna maso, omáčky a knedlíky. Nebo kotel bramboračky třeba, a dorazili to chlebem. Mladší syn měl nehoráznou spotřebu tvarohu, neb si myslil, že mu po něm narostou svaly. To se tedy nestalo, ale přinejmenším mu to neuškodilo. Taky jsme měli dvě babičky, které se byly schopné pohádat, ke které půjdou vnuci na oběd. A poté navařily jak pro regiment a měly radost, jak chlapečci hezky papají. Ovšem návštěvy u babiček se konaly asi jednou za 6 - 8 týdnů, tak z toho jsem výčitky neměla. 
Když ten mladej z článku hraje fotbal, není se co divit, to prostě je normální, na tréninky i zápasy energii potřebuje.
Toto je pro kluky, navíc sportující a ve vývinu úplně normální žravá situace. Přežila jsem to, ale snad jen díky tomu, že moji synové měli prima kamarády, se kterými objížděli jejich domovy. Tudíž jsme se o vyprázdněné lednice dělili všichni. Fakt je, že jsem v té době vařila hodně kalorická jídla, která jsme s dcerou ani nemusely, ale klukům stále zpívaly žaludky.
Můj bratránek před 25 lety taky tak nezřízeně jedl. Ve školní jídelně ho záměrně nechávali až nakonec řady, dojížděl všechno, co zůstalo v hrcích. Dokonce kuchařky tvrdily, že kdyby mu nedali více příloh a omáček, tak by snědl i židle. Ve 14ti odešel na studia vojenského gymnázia, možná je to i důvod, proč rodina přežila.
... Musíš vydržet a taky zkus požádat manžela o pomoc, jistě to pochopí, taky mu bylo tolik a jistě si pamatuje, jak mu bývalo.
Je to normální. Naši vnuci 18 a 15 roků s výškou 190 a 180 cm hrají závodně házenou a žerou jako nezavření. Vždycky je kontroluju, jestli nemají duté nohy, že to do nich tak padá.Často jedí u nás, tak vím, o čem mluvím.
Starší sní ke snídani litr kakaa, k tomu ukusuje makovec, souká ho do sebe celý, ani si ho nenakrájí, ještě navrch dva chleby se šunkou, do oběda něco sladkého, jako velkou čokoládu, tatranky, ovoce. Na oběd vrchovatý talíř husté polévky, k zelí a dvěma kusům masa celý nakrájený knedlík, zase sladké, večeře teplá, většinou to, co měl na oběd a potom chce třeba ještě z litru mléka jahodový koktejl. Já bych se z toho pos.... a on je v pohodě. Když říkám, že praskne, tak tvrdí, že je ve vývinu a že ho nesmíme omezovat. Mladší je to stejné. K plechu kynuté buchty se švestkama si sednou každý z jedné strany a sní ji na posezení.Ale je to mazec, když jsou u nás přes víkend, tak v pondělí je lednička a bar, kde jsou sladkosti, jako vymetené.
Jsem na tom, či spíše teprv budu, prachbídně, manžela sice mám, ale práci už ne. K tomu dva vysokoškoláky, a syn, to je taky kyselina. Jediné štěstí, že ho rozmazluje babička, samozřejmě i jídlem. Teď, co jsem dostala toho padáka, jsem se stala kyselinou i já, trápí mě pořád nadměrný hlad.
