Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máme tady léto, čas dovolených a odpočinku a s tím je neodmyslitelně spojeno i balení zavazadel. Jsou jedinci, kteří si tuto činnost vyloženě užívají, a pak jsou ti další, pro které je černou můrou. Co člověk či rodina, to jiný způsob balení zavazadel. Někdo na to jde systematicky a pečlivě si už týdny dopředu píše na seznam vše, na co nesmí zapomenout, jiný má sbaleno raz dva, pár hodin (ti nejotrlejší dokonce několik minut) před plánovaným odjezdem.

Když jsem byla malá, měla sbalení celé rodiny a všech dalších potřebných věcí zcela a bezvýhradně na svých bedrech maminka. Skládala na hromádky vše, co bylo potřeba, včetně osobních věcí každého jednotlivého člena rodiny. Nevím, jestli ji to bavilo, ale nevzpomínám si, že by někdy nějak reptala. Nevýhodou tohoto systému však bylo, že když náhodou někomu něco chybělo, byla označena za viníka a trpěla výčitkami ze svého selhání.

Já jsem svým dcerám balila, jen když byly malé. Od přibližně deseti, jedenácti let si už balily samostatně s tím, že jsem jim vše před uložením do kufru zkontrolovala. Díky tomuto systému byly brzy velice samostatné a hlavně: Věděly, že pokud jim bude něco veledůležitého chybět, vyčítat to mohou leda samy sobě.

Co se samotné techniky balení týká, nikdy nezapomenu na dokonale vypracovaný systém mého manžela. Několik týdnů předem si založil seznam, který nosil neustále při sobě a vždy, když ho něco napadlo, okamžitě to do něj připsal. Z mého balícího přístupu měl osypky, protože já jsem k této činnosti spíše laxní, žádné seznamy nevedu, maximálně si zapíšu ty nejdůležitější věci jako doklady a léky (ovšem na tento sporý seznam se před odjezdem stejně málokdy podívám) a spoléhám na to, že na nic nezapomenu. Mou silnou stránkou je též improvizace. Razím heslo: Co nemám, nepotřebuju. I když… po příjezdu na dovolenou do Tuniska jsem zjistila, že mi chybí důležitá součást ženské výbavy – holicí strojek. A tak jsem ho musela za nekřesťanské peníze koupit v hotelové drogerii, protože chodit po pláži se zarostlýma nohama se mi nechtělo.

Jak balíte vy? Užíváte si to, nebo je to pro vás ta nepříjemná součást dovolené? A patříte k systematikům, nebo razíte spíše volný přístup k této činnosti a víte, že „se to prostě nějak zvládne“?