Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Potřebovala bych poradit, nebo spíš uklidnit od ostatních čtenářek, protože jsem právě zjistila, že čekám dvojčata. Na tom by asi nebylo nic tragického, kdybych doma zrovna neměla půlroční miminko, holčičku. Až se dvojčata narodí, bude jí něco málo přes rok. A já si vůbec nedokážu představit, jak to zvládnu.
Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, tak mi sice nebylo moc do zpěvu, ale za tragédii jsem to nepovažovala. S manželem jsme se nakonec shodli na tom, že aspoň budeme mít děti rychle za sebou a vypipláme je naráz. Jenže teď jsem byla na ultrazvuku a doktor mi potvrdil dvojčata. A to si nějak neumím 
představit, jak budu schopná zvládat. Píšu o sobě, protože manžel odchází z domova ráno a vrací se večer. Takže péče bude především na mně.
Proto bych se chtěla zeptat zdejších maminek, zda nemají s podobou situací zkušenosti. Nemám moc představu, kolik práce je kolem ročního dítěte, ale předpokládám, že hodně, začne teprve chodit, pleny bude taky ještě potřebovat. A do toho dva novorozenci naráz, to asi bude pěkná mela. I s dcerkou jsem se v prvních měsících moc nevyspala, vůbec si nedovedu představit, co to udělá takhle dvojmo. Navíc asi budu moct zapomenout na nějaké dospávání přes den, to bude prakticky nereálné.
Milé ženy, co byste mi poradily, jak je nejlepší si vše zorganizovat? Myslíte, že se to dá zvládnout? Ono mi asi nic jiného nezbude, budu muset, ale už teď se toho bojím. Jak jsem psala, manžel je od rána do večera v práci, obě babičky taky, nějakou chůvu si dovolit nemůžeme a ani tady nemám v okolí žádné kamarádky, respektive nějaké známé mám, ale není to nic osobnějšího a důvěrnějšího, ani se nenavštěvujeme.
6.1.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
naobeny melo byt nasobeny 
mam-ča: 10:07 Ta zarlivost je asi na tom to nejhorsi. My mame 2 deti, rok a trictvrte od sebe a zrovna nedavno jsem rikala, jestli neni lepsi mit rozestup bud rok nebo tri. Protoze vek kolem dvou let je teda fakt sila. Ted teda prozivame hodne kruty obdobi vzdoru, naobeny samozrejme prirustkem ve forme "konkurence".
Ale tohle asi zalezi na konkretni "osobnosti".
Musim rict, ze organizace, rezim a vsechno ostatni kolem deti je lepsi nez kdyz jsem mela jen to jedno a byl mu ten pulrok jako ted tomu mladsimu.. Protoze clovek u druheho uz spoustu veci neresi a nedela sam sobe prudu zbytecnostma.
Ale to, co do ted nezvladam je neustaly mordovani mladsiho sourozence starsim 
Je to asi jedina vec, co me dokaze totalne odrovnat psychicky i fyzicky. Zkouseli jsme uplne vsechno mozny,po dobrym po zlym a ted jsem se dostala do faze, kdy se uz jen modlim at tohle obdobi vsichni prezijem ve zdravi a at uz pomine.
No a tohle podle me Veronice odpadne, protoze dite v roce veku je v podstate jeste hodne miminko.
A kdyz uz budou male dva, cili nastane pripadne obdobi vzdoru, bude uz dvojcatum rok a to uz nebudou tak zranitelny. Prinejmensim budou mit zarostlou fontanelu.
Takze kdyz to nebudou vylozene nespavci, tak se to snad zvladnout da.
I kdyz teda jsem se taky hrozila, kdyz jsem zjistila ze jsem tehotna podruhy, at tam nejsou dve.
A nespavce mam oba. Takze kdyz zacala prvni konecne spat, prisel malej, tudiz uz jsem se pres dva roky v kuse uz nevyspala.
A ziju. Ma sice jen 52 kg, ale ziju a deti taky. Akorat domacnost trochu hnije. Ale jsem ve fazi, ze uz je mi to nejak jedno 
Chlap se na to vzdycky vrhne o vikendu. No a clovek se musi holt smirit s tim, ze sice neuklidi tak jako bych si uklidila sama, ale vzdy si rikam, ze je to porad lespi nez nic a vzdycky ho hrozne chvalim.
Jak psaly holky, nesmis byt perfekcionista a domacnost neresit. Maximalne tak stravu pro deti a sebe. Chlap si neco ulovi sam.
Verco neboj vsechno zvladnes, uvidis...Musis...
Neodmitej zadnou pomoc v zacatcich, urcite aspon prvnich 14 dni...Ono to bude narocne to si pis...hlavne zacatky....Mala asi prave zacne chodit, takze se snaz udelat bezpecenou areu, kde si bude moci hrat pozor na rohy ...Taky si nehrej na hrdinku, nekdy toho muzes mit nad hlavu a jsou to normalni pocity, neznamena to - ze nemas deti rada...Unava, nevyspanost, kdyz bude nejhur tak vysilej SOS rodina urcite pomuze...
Casem to bude lepsi a lepsi, deti Te vlastne tak moc nebudou potrebovat - budou si hrat hodne spolu...Mas krasny dar 3 deti nektere zeny by byly hodne stastne... Spoustu stesti....
Taky nezapominej na tu nejstarsi, aby se necitila ochuzena...
talenka: 
.jpg)
taky bych poradila (ne z mých zkušeností ale ze zkušeností jiných), pokud budeš kojit dvojčátka tak ve stejnou dobu, i když to znamená že třeba jednoho prcka vzbudíš když chce baštit druhý...
Mám 1 + 2, akorát mu bylo 2,5 roku, když se prcci narodili. Hele, přežij první půlrok a pak to bude jen dobré a lepší 
je to mazec, nebudeme si nic zastírat - a to jsem měla babičky docela ochotné. Nicméně - buď skutečně sobec. Myčka, pračka, sušička, vše, co ti usnadní práci, máš-li na to, kupuj. Jakmile přijde manžel z práce, mrskni mu děti. Trvej na tom, aby se podílel na všem, co zvládne (a zvládne toho podstatně víc, než si myslí). Protože to, co budeš prožívat, rozhodně nebude mateřská DOVOLENÁ 
Žádné úlevy, nebudeš je mít ani ty. Kojení je fajn, když vám půjde, je to velká finanční úspora. Nicméně než být stresovaná, vyčerpaná a fyzicky na dně (to já byla po cca půl roce), lepší je odstavit. jakákoliv pomocná ruka je dobrá, neostýchej se, zbytečnou statečnost a skromnost stranou, řekni si "drze" o pomoc. Kočár bych řešila dvojčatovým + šátek, až bude holčička starší, tak skejtík za kočár. Ponech si i monokočár, využiješ ho taky. S jedním k doktorce apod. zavčas vyzkoušejte, jestli se vám do auta vlezou 3 sedačky. Nám ano, měli jsme Nissan Almeru. Slyšela jsem, že francouzská auta mají dost místa i dlouhé pásy na všech třech místech.
Na všechno časem přijdeš. A za chvilku ti tam budou lítat 3 parťáci, já jim říkám smečka, a zabaví se spolu tak, že tě nebudou potřebovat vůbec. Narozdíl od prvorozeného, co mi pořád visel na noze, páč byl sám.
Jo a poslední, co mě napadá - zvykni si na myšlenku, že to, že se jednomu dítěti nevěnuješ, protože se musíš věnovat druhému - a to první mezitím řve - z tebe nedělá špatnou matku. Jen nejsi chobotnice. Hodně štěstí.
.JPG)
Já jsem se k druhému dítku odhodlala, až když bylo té starší pět let, dřív mi to připadalo jako sebevražda, vlastně jsem o druhém neuvažovala vůbec.
Ale říká se, že ženská vydrží víc než člověk a znám i takové, které to přežily
.JPG){kind=avatar}
Linda: Jo, taková internátní škola nebo polepšovna, to byly dobré instituce. "Posílám vám Imogenu. Vraťte ji, až jí bude jednadvacet." 
.jpg)
Jarča*: vzdycky jsem s detma desne blbla, litala venku, vymyslela blbosti, ALE pak prijit domu a vykoupat, uvarit, nakrmit, ulozit, vyprat a vsechny ty dalsi povinnosti.... na to já proste nemám. Vyblbnout se a odevzdat deti a prastit sebou na gauc a nebo delat neco co zajima me, to ano. Ale vsechny ty nutné povinnosti kolem deti a domacnosti to je pro me hrob. A clvoek musi. A musi 24 h donne od pondelka do nedele, od 1.ledna do 31 prosince, to neni jako práce kde v pátek odpoledne padla a muzu vypnout.
ALe nejdriv musim nejak prezit pubertu a momentálne mám chut vrazdit a nebo udelat z potomka bezdomovce (oboji bohuzel neuskutecnitelny) .
Linda: to je na tom to nejlepší
Jarča*: taky si plánuji babickováni, sice doufám ze tak nejdriv na 10 roku, ale planuji. a uplne nejvic se tesím na odevzdáni zpátky rodicum - proste potesit se, povozit a odevzdat. Zádne reseni problemu, litani po doktorech, skolni ukoly, zádny MUSIM!!!
Linda: syn bydlí 130 km daleko a jednou za měsíc k nim jezdíme hlídat na celý víkend buď já, nebo moje mami (tedy prababička), protože mladí mají svoje aktivity. A děláme to rády, aspoň si prcka užijem - i když tedy říkám, že to takhle stačí Ale být jednou dcera v takové situaci, jako Veronika, tak u nás v rodině by taky určitě pomáhal, jak napsala sharon, kdo má ruce nohy.
Bellana: fantazie . já z toho myho maratonu byla az tak zblblá, ze kdyz nás jednou brácha v Praze pozval na bowling tak jsem mu odpovedela, ze to asi nepujde, protoze tam deti nesmi a co bych s nima delala. A on na me vytrestil oci a pry no nechás je u mámy ...... jak jsem tu moznost bezne nemela, tak me to vubec nenapadlo
.gif)
Určitě to zvládneš neboj, protože budeš muset, když pomůže kdo má ruce , nohy....držím palečky a hlavně přeji zdravíčko....
Linda: Moje maminka bydlela daleko. Když jsem přišla z porodnice, tak přijela pomoci. Občas přijela na víkend a místo nás chodila na procházky, zatímco my jsme udělali doma, co bylo potřeba. Tchyně zase měla v péči svoji vnučku, protože švagrová studovala v jiném městě, té jsem spíš pomáhala já. Nejlepší bylo, když si moje maminka vzala obě moje děti, mladší bylo 15 měsíců, a my jeli na týdenní dovolenou. Jí zase pomáhala její maminka a sestry. Proto si myslím, že to jednou budu pomáhat i své dceři a synovi, když o to projeví zájem. A když ne, nebudu se vnucovat.
