Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Potřebovala bych poradit, nebo spíš uklidnit od ostatních čtenářek, protože jsem právě zjistila, že čekám dvojčata. Na tom by asi nebylo nic tragického, kdybych doma zrovna neměla půlroční miminko, holčičku. Až se dvojčata narodí, bude jí něco málo přes rok. A já si vůbec nedokážu představit, jak to zvládnu.
Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, tak mi sice nebylo moc do zpěvu, ale za tragédii jsem to nepovažovala. S manželem jsme se nakonec shodli na tom, že aspoň budeme mít děti rychle za sebou a vypipláme je naráz. Jenže teď jsem byla na ultrazvuku a doktor mi potvrdil dvojčata. A to si nějak neumím 
představit, jak budu schopná zvládat. Píšu o sobě, protože manžel odchází z domova ráno a vrací se večer. Takže péče bude především na mně.
Proto bych se chtěla zeptat zdejších maminek, zda nemají s podobou situací zkušenosti. Nemám moc představu, kolik práce je kolem ročního dítěte, ale předpokládám, že hodně, začne teprve chodit, pleny bude taky ještě potřebovat. A do toho dva novorozenci naráz, to asi bude pěkná mela. I s dcerkou jsem se v prvních měsících moc nevyspala, vůbec si nedovedu představit, co to udělá takhle dvojmo. Navíc asi budu moct zapomenout na nějaké dospávání přes den, to bude prakticky nereálné.
Milé ženy, co byste mi poradily, jak je nejlepší si vše zorganizovat? Myslíte, že se to dá zvládnout? Ono mi asi nic jiného nezbude, budu muset, ale už teď se toho bojím. Jak jsem psala, manžel je od rána do večera v práci, obě babičky taky, nějakou chůvu si dovolit nemůžeme a ani tady nemám v okolí žádné kamarádky, respektive nějaké známé mám, ale není to nic osobnějšího a důvěrnějšího, ani se nenavštěvujeme.
6.1.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kočkomilka: Vítej do klubu ! 
Taky jsem místo odpočinku doháněla to, co jsem nestihla s dětmi. Takže mi ta pomoc ochotných hlídačů byla spíš na škodu, a manžel měl dojem, že mám doma vlastně pohodičku, když přišel z práce a všechno bylo hotovo.
Sama si vůbec nedovedu představit, že bych se svými vnoučaty nepomáhala.Ale to se mi to kecá, když žádná zatím nemám, že jo.Moje mamka byla 100 km daleko,ale pomohlo i to, že jsem mohla být třeba týden u nich,na zahradě,v jiném prostředí než byl náš panelák. Tchýně byla schopná tak akorát vozit načančané mimino v kočáře,ale švagrová byla ještě svobodná,takže později si hodně dceru brávala,až byla schopná sama ujít kousek cesty. Jenže já jsme byla ten blbec,co místo spánku s miminem šůroval domácnost.Než mi vrátili holku a kluk spal,tak jsem třeba poumývala okna. Dnes bych zalehla a spala ze všech sil. Škoda,že na spoustu věcí jsem přišla až na stará kolena.
Linda: Někdy může být přebytek babiček až na závadu. Můj manžel měl krom matky ještě velmi aktivní babičku, a otce v důchodu. Dva z nich se mi snažili pomáhat, ale já jsem z nich byla na prášky. Viz "Mnoho psů, zajícova smrt".
Prababička s tchánem se totiž mezi sebou hádali, kdo z nich u nás bude přespávat. Zatímco tchýně mi každé ráno úderem 7:00 hod. udělovala nevyžádané rady po telefonu.
Když jsem vyvářela ještě pro tchána a gruntovala kvůli tchýni a pratchýni (obě ve znamení Panny), tak jsem jednoho dne zařvala na manžela : "Rozhodni se, kdo z Tvých příbuzných tu bude s námi bydlet ! Já odcházím i s dětmi k rodičům".
Takže babičky ano, ale v rozumné míře, aby to nenarušovalo řád rodiny a těžce zkoušenou psychiku matky.
.jpg)
Almega: holy jsou 2r a 5m od sebe, navic starsi hyperaktivni nespavec. byl to záhul a práve proto jsem nikdy nesla do tretiho i kdyz jsme o nem drive hodne mluvili. A sama bez babicek a manzel mesic na mori a tyden dva v kasarnách a opet pryc. Já brecela stestim, kdyz starsi nastoupila na pár hodin denne do skolky a já mela doma jenom mimco
Babička si nechce kazit život vnoučaty....co je to potom za babičku? Jiná věc je, když babičky chodí do práce a opravdu nestíhají starat se ještě o vnoučata. To byl můj případ, ale jak jsem mohla, tak jsem dceři pomohla.
Veronika bude mít pěkný záhul, to se snad ani nedá všechno stíhat. Určitě bude nevyspaná,unavená,podrážděná. Některá z babiček,pokud by mohla, tak by měla pomoci. Aspoň vyprat a vyžehlit,nebo vzít dvojčata na delší procházku...
Linda: Taky mi skoro nikdy babičky nepomohly...Rozhodně to bude pro Veroniku záhul,který potrvá tak 5 let....Ani zanic bych si s ní neměnila! Já měla děti jen dvě,od sebe necelé 3 roky.I tak to vyžadovalo přísný režim,jinak bych snad umřela....Těšila jsem se do práce,jen abych už byla pryč z domácnosti a byla taky někdy sama...
Bellana: Jarča*: já vám to holky neberu a jsem ráda, ze takovy babicky existuji (at vlastni nebo vyvdané a nebo sousedské). Já pisu z vlastni zkusenosti a i kdyz tomu verit nechci tak vim ,ze takovych babicek jako meli moje deti je hafo (jedna daleko a druhá si nechtela kazit zivot vnoucatama) 
zrovna me napadlo, neplati nahodou od letosniho ledna, ze otec ma taky narok na dovolenou po narozeni ditete? tusimze sem neco takovyho cetla v novinach.
Než si přečtu co radí ostatní,tak napíši co si myslím já. Žena zvládne ledacos,otázka je,jak dlouho. každé dítě je jiné, dvojčátka třeba budou spavá. Po návratu z porodnice si budeš muset vytvořit nějaký systém a manžel holt pomůže večer a o víkendu. Hlavně se nesnaž trhat rekordy a mít domácnost jak z cukru. O sobe pečuj co se dá, pobíhat celý den v pyžamu a s mastnými vlasy ti na sebevědomí nepřidá. Roční dítě po obědě spí,tak spi taky. Babičky by mohly vypomoci o víkendu,když vnoučata vyvezou v kočárku ven, roční holčičku zvládne i dědeček. Nebo by mohly vařit,upéct. Ne vás živit,ale uvařit něco z vašich surovin. Záleží na vztazích v rodině. Já bych třeba nesnesla vyžadování vděčnosti za pomoct, takže jsem všechno raději zvládla sam. Jenže jsem měla děti jen 2 a až po 20ti měsících.
Bellana: ono to asi bude hodně potřeba. aspoň ten měsíc, nebo dva. dvojčata se určitě narodí císařem, do toho 10ti kg dítě, který udělá jen pár kroku, s jizvou ho zvednout nesmíš, ale potřebuješ.... druhýho dospělýho vidím prakticky jako nutnost.
a tatínek by se měl hlavně naučit tu starší uspat a vstávat k ní v noci. nejspíš bude taky potřeba ji odstavit aspoň přes noc, flašku může dát kdokoliv, takže tatínek.
Verera: Jasně. Náš "mlaďoch" se asi ve třech letech nechal slyšet : "Maminko, proč máme dvojčata? Já jsem je nechtěl, já jsem chtěl psa !"
Dneska je jim 32 a 2x30, a jsou vzájemně moc rádi, že se mají.
Ještě k tomu zdánlivě nelogickému : "Snaž se dvojčata co nejvíc donosit".
Pokud možno nezvedej malou zbytečně. Jen do postýlky a do židličky, jinak jí chovej vsedě třeba na gauči. Nezvedej nic těžkého (kočárek, nákup, apod.).
Přestože jsi teď třeba v dobré fyzické kondici, šetři se. Těhotenství s dvojčaty je rizikové a je nutno, aby Ti všichni pomáhali už teď. Aspoň budou mít tréning, až se "mrňavci" narodí.
Já jsem na tyhle rady nedbala, šůrovala jsem domácnost, blbla s dítětem...a nehezky se mi to vymstilo na dvou problémových nedonošencích a následně na mém zdraví.
Držím palce, ať je všechno O.K. ! 
mam-ča: Ono možná z hlediska žárlení je dvouleté dítě horší než roční. To menší si ještě tak neuvědomuje, že přichází o pozornost. Ale i tak, by mělo mít šanci mít maminku jen tak pro sebe. Nabalit dvojčata tatínkovi na procházku a hrát si s dcerkou. Ono to žárlení je pak dlouhodobá záležitost, které se strašně těžko zbavuje a ve výsledku tím člověk ztratí mnohem víc času a nervů než když mu z počátku předchází.
Je nás tu víc, co máme dvojčata na druhý pokus. Já měla dvouletého kluka, když se mi narodili další dva, navíc nedonošenci.
Zvládnout se to dá, ale doporučuju Ti hodně "sobectví". Protože pokud Ty nebudeš zdravá a odpočinutá, budou trpět i děti a celá rodina.
Máš malou výhodu, že máš první holčičku. Co si budem povídat, holčičky jsou samostatnější.
Pokud je to jen trochu možné, odpočívej kdykoli holčička spí. Snaž se dvojčata co nejvíc donosit, s nedonošenci je výrazně víc práce, a jen málokterá dvojčata jsou donošení tříkiloví cvalíci.
Se spaním to bude ještě dobré, roční dítě a miminka spí skoro stejně, a pokud budeš kojit, tak s dvojím jídlem taky nebude problém.
Zapoj co nejvíc manžela aspoň o víkendech, ať si odpočineš a nabereš síly na týdenní maratón.
Musíš vydržet ten počáteční nápor, až bude dvojčatům tak rok a půl, začne to být fajn, společně se starší holčičkou si už vyhrají.
Hlavně se snaž přesvědčit tu maličkou, že je Tvoje velká pomocnice, a že bys to bez ní nezvládla. I když je tak maličká, bude mít pocit důležitosti, a nebude tolik žárlit.
U nás to bylo horší, starší synek na dvojčata hodně žárlil, musela jsem hlídat aby jim neubližoval, začal se dožadovat jídla z flašky, pokakával se zcela záměrně...prostě chtěl být taky mimino, kolem kterého se všechno točí.
Linda: to me taky napadlo, ze ne kazda babicka je "babickovska" tzn. ze se trese na vnoucata a pokud maji zamestnani, tak to podle me nejde tak snadno... no a tatinek? Pokud dela sam na sebe, tak si tezko muze udelat cely mesic volno, jednak ze je ted jediny zivitel + taky by moh napr. prijit o klientelu. Vidim to doma u manzela, neustaly tlak a makani na tom, aby prace byla. Muze maximalne tak na tyden a to uz musi vse pracovne organizovat mesic dopredu... Pokud pracuje u zamestnavatele, tak mozna nejake volno ano, ale mesic? Nejak neznam nikoho, kdo by si bral cely mesic dovolenou a jeho zamestnavatel to kvitoval...
Veroniko, ja myslim, ze to zvladnes, ono ti nic jineho nezbyde, jen holt proste nebude vse dokonale a podle predstav. Ono nakonec snad i ta rodina pomuze, ale spolehat na to, ez si bude brat pribuzenstvo po mesicich dovolenou, na to bych nespolehala... drzim palce a hlavne vam vsem zdravi! 
