To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez
.jpg)
„Hurá, uděláme si celodenní výlet na tříkolce,“ zajásal přítel Martin, když se nám naskytla možnost vyzkoušet si jízdu na tomto báječném stroji na vlastní kůži. Jeho prvotní nadšení jsem sdílela s ním, leč přiznávám, že poněkud opatrně a s obavami. Tříkolka je totiž něco jako motorka na třech kolech (když to popíšu čistě žensky amatérsky) a k takovým mašinkám nemám moc důvěru. Na motorce jsem seděla naposledy ve svých patnácti letech se svým bratrancem a naše pubertální jízda tehdy skončila fiaskem v podobě bouračky, při které se naštěstí nikomu nic nestalo. Přesto jsem tento zážitek brala jako varování z nebes a rozhodla se, že již nikdy nebudu pokoušet osud a na motorce ani ničem podobném mne už nikdo neuvidí.
A teď, po více než třiceti letech se mi naskytla možnost toto své předsevzetí porušit. Moje „já“ se rozdělilo na dva stejně silné tábory: Z jedné strany mne sžíralo strachem a obavami a z druhé nadšením a neskonalou touhou si to vyzkoušet. V důsledku tohoto schizofrenního rozdvojení osobnosti jsem si ještě večer před dnem D nebyla jista, zda na tu mašinku budu schopná nasednout.
Poslední, konečné a definitivní rozhodnutí padlo v okamžiku, kdy Martin na tříkolce slavnostně dorazil před náš dům. Koukla jsem, vydechla a okamžitě se rozhodla: Jedu! Pravda, srdéčko mi bušilo až v krku a po výjezdu do víru velkoměsta jsem ještě několik minut bojovala s neodolatelnou touhou vystoupit.
Tato rozpolcená bitva byla nakonec ukončena ve chvíli, kdy jsme se vymotali z Prahy a vyrazili po výpadovce směrem na jih. V tomto okamžiku se mé obavy vytratily kamsi do ztracena a já jsem si začala jízdu vychutnávat plnými doušky. A bylo to báječné.
Jeli jsme, kam nás zrovna napadlo. Vnímali jsme vůni polí a lesů, kterými jsme projížděli, mávali míjejícím motorkářům a autům, za jízdy pózovali fotoaparátům… Kde nás napadlo, tam jsme se zastavili a všude byla tříkolka centrem všeobecného zájmu zejména mužského pokolení.
Zastavili jsme se na kafe v Jílovém, na zmrzlinu v Pikovicích, pokochali se výhledem na Slapskou přehradu. Prosvištěli jsme kolem Konopiště… Jezdili jsme celý den a nemohli se toho nabažit. Byla to prostě nádhera a já byla ráda, že jsem si tak úchvatný zážitek nenechala ujít. S jízdou v autě se to nedá absolutně srovnat. Na tříkolce prožíváte všechno mnohem intenzivněji, cítíte každý závan vzduchu…
A jak si jízdu na tříkolce užil Martin?
„Těšil jsem se od první chvíle. Tříkolek nejezdí v naší republice moc a bylo mi jasné, že se bude jednat o něco výjimečného, co člověk jen tak nezažije. S řízením problémy nebyly, po krátkém školení „co a jak“ jsem nasedl, během několika prvních stovek metrů jsem měl vše pevně v rukách a pak už si to jen vychutnával. Stálo to za to a když bude možnost, rozhodně se takovou jízdu rád zopakuju. Navíc se mi jako asi každému chlapovi líbí motorky a silné stroje, a tak jsem si alespoň jeden den připadal, že do té motorkářské rodiny patřím. Byl to opravdu nádherný zážitek, který se dá jen těžko slovy popsat. To se musí zažít.“
Je to tak. To se musí zažít. Ještě teď, po několika dnech, jsme našeho tříkolkového výletu oba dva plní a zjihle na něj vzpomínáme. A i když jsou motorky a podobné stroje většinou především mužskou záležitostí, musím říct, že i já, „stará konzerva a tak trochu poseroutka“, jsem si to báječně užila. A tak bych na závěr chtěla jenom dodat: „To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez!“
Chcete si jízdu na tříkolce vyzkoušet také? Nebo byste rádi věnovali poukaz na půjčení tříkolky svému manželovi či partnerovi? Pak se zapojte do soutěže o dárkový, celodenní poukaz na královskou, tříkolkovou jízdu.
2.9.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
.jpg)
Diskuse ke článku - To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Ota: proto říkám, že nejsme dárci orgánů, páč je to blbost technicky...
S množstvím svinčíku po havárce máš bezesporu pravdu, jenže když už toho cyklistu autem sundám, tak budu viník automaticky - podle našich úžasných zákonů (pokaď se za mě nebudou rvát svědci)...asi tak jako se havárky dávají za vinu vždy motorkářům...
.jpg)
Hned bych se projela
a tuhle nám vsí projíždělo asi dvacet "hárlejářů" jen jsem za nimi teskně hleděla - nááádhera. Zato mě předjíždělo "čédéóčko" těsně před kruhákem, téměř v leže, na tachometru asi 200 a v očích smrt - fujtajxl, radši uhýbám. A v neděli jsme byli s mladejma v Tesku - před ním parkovalo asi 5 motorek - tak jak by se mi to líbilo, kluci a holky v kůži a motorky samej chrom, vyjížděla jsem za zvuků kapely Offspring a evidentně je to potěšilo
Ota: cyklisti na silnici jsou nejhorší co může být, nejraděj bych je rovnou schazovala bidlem....
, protože ti co mají hlavu jak píšeš na tachometru aspoň jedou a nezdržují....
.jpg)
Almega: dneska jsem pekně předjel dvě kolony ... 1. na kole po krajnici ...zhruba 1kilometrovou v úseku Běchovice a 2. pruhem pro autobusy v okolí Jarova taky tak cirka 1 km .....
Nejhorší je, že někteří řidiči schválně blokují i krajinici... dneska mě u JET pumpy před Běchovicem kamion uhnul ( viděl mě v zrcátku ) a o 50 metrů dál se mi tam šoupla Audina tak pět metrů přede mnou... přitom to echt stálo čili si myslím, že to byl řidič hovad, který to udělal schválně z nudy, protože už 15 minut poskakoval krokem.... normálně to tam objíždím podél vlaku cyklostezkou , ale v noci pršelo a tam je strašně blbá cestička s kluzkým jílem a kořeny a před měsícem jsem se na ní vymázl...
kominice: obecně vzato většina "stréců na hárleji" jezdí pomalu a jsou docela dobře slyšet na dálku.... mě děsí ti co jezdí s hlavou na tachometru.
Jinak na ÁRU nedávno příbuzná říkala, že některé orgány se už od motorkářů ani nesnaží brát ... je to většinou na kaši
Majdali: Pravidla nikde nepíšou nic o tom,že někdo na motorce může předjet ostatní auta,když se někde čeká v koloně....Vždycky lituju ty motorkáře,když se okolo mě mihnou,jestli za další zatáčkou už nebudou rozmázlý,a bohužel,těch jejich pomníčků neustále přibývá.V mém okolí je taky jedna motorkářka zavilá,už měla několik dost těžkých nehod,ale stále se vrací za řidítka a pokouší osud....
Kawa: bohužel souhlas ... já mám zas na autě cyklistu ....
Z mého pohledu cyklisty mám jen jednu výhradu - cyklista v 99,9 procentech vždy ohrozí sebe víc než ostatní ... ve většině případů končí jako mastný flek a málokdy překročí rychlost ve které by vám proletěl sklem do interiéru vozidla a málokdy má tolik energie , že někoho zabije prostým nárazem.
Motorkář sedí na stroji který ve většinš případů váží víc než on a troufám si říci, že minimálně v 50 procentech případů neví co jeho stroj ještě snese. Podle mě minimálně 30 procent motorkářů jezdí tzv " na krev" a vůbec neřeší jestli za zatáčkou bude vůbec silnic natož silnice pokrytá listím, pískem nebo chybějící kanál nebo přebývající ježek....
Add cyklostezky ... jezdím na kole po Praze a cyklostezky zde dělal maniak který si plete cyklistiku s cyklokrosem ... například u Libeňského nádraží tě cyklostezka zavede suše na kolejiště s " veď kolo opatrně" ... to že máš přejít 6 kolejí kudy jezdí Pendolino ....
Pokud už je v Praze dobrá cyklostezka tak je zatarasená bruslaři a maminami na bruslích s kočáry.... cyklista který chce dojet z bodu A do bodu B rychlostí větší než dvě povídající si matky s kočárem vedle sebe je v pozici "zloducha motorkáře", který jim ruší jejich "procházku" na bruslích.
V praze jsou cyklostezky z panelů kde si z kol uděláš vícehrany nebo nosíš kolo na ramenu po schodech.
Valná většina pražských policistů se baví tím , že buzeruje cyklisty jedoucí jednousměrkou v protisměru ... nejbezpečnější věc na světě.
.jpg)
Ota: Mužskej je motorkář tělem i duší. Miluje ty svoje holky plechový a díky tomu na ně taky dává pozor. Jezdí opatrně - kochá se.
Né všichni motorkáři jezdí jak prasata a né za všechny nehody můžou právě motorkáři. Kolikrát vlítne motorkáři auto do cesty a končí to tragicky? Ale pak se zase nesou hlasy "No jo!! Motorkář, ten musel jet jak hovado"
.gif)
Kawa: 
to je mi fuk..já jsem si svý řekla a jsem spokojená
Meryl: tvrdit můžeš, otázka jestli ti to někdo odkýve...
Majdali: hezkyyyyy! bahínko, to bych si šla zkusit - esi se to teda dělá někde kde se neničí něco chráněného...jinak teda moc nemusím krosky a čtyřkolky, ale tohle vypadá fajně... Btw. první co sem udělala po řidičáku na mašinu je, že sem si na auto vylepila nálepku motorky - samotné mi to docela v provozu pomáhá - člověk na motce má aspoň relativní pocit maličké jistotky, že člověk v takhle označeném autě nebude dělat naschvály...
Ota: já bych to řekla asi takhle: Stejně, jako jsou někteří řidiči aut "hovada", jsou takoví i někteří motorkáři...a stejně tak i cyklisti...všechno je o lidech, jendotlivcích. Ale nebudu jenom proto, že nám tuhle zcela nepředloženě málem vjel cyklista pod auto, o všech tvrdit, že jsou to pitomečci.
Ota: ale no tak...víš kolik cyklistů mě dennodenního řidiče auta ohrozí? taky si myslím, že když je někdo takový sportovec že má potřebu jezdit v provozu na kole, tak ho nezabije aby si šlápl trochu víc a najel na stezku (náš konkretní případ kdy je soubežně stezka a cesta 2. třídy a stejně tu ti jak ty říkáš "exoti" budou jezdit po cestě), ale proto ještě nemám potřebu házet všechny do jednoho pytle... a navíc - kritizovat samozřejmě můžeš cokoli, ale tvůj názor bude těžko brán, když si sám danou situaci nevyzkoušíš...možná bys pak mluvil trošku jinak...
Mějte se tu krásně a Meryl děkuji za článek :-) taky někdy zkusím :) ... jo a TOHLE je taky dobrý ... zrovna tady se to vyskytuje v "Solnici" a platili jsme 1200 za 2 bugyny každý na hodinu :) tak pááááá 
Ota: přispívám tady málo, ale čtu dost :-D vy jste takový všudybyl a všeuměl, že?? :-D no vidíte ... v autě jsem měla 2 bouračky, ani jednou to nebyla moje vina, ale vina jiného auta .... motorkář mě ještě neohrozil asi náhoda :-D hezký den
