Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

orinka: Robinsonka mi fascinovala, jak byla úplně levá a neuměla ani tu krupicovou kaši, ani rozdělat oheň. To jsem jako dítě nechápala, krupicovou kaši vařím snad od 9 let, možná ještě dřív, a oheň jsem rozdělávala taky jako hodně malá, ale ono to asi bude fakt tím, že jsme se spoustu věcí naučili v tom turistickém oddíle, na táborech jsme si vařili, dělali dříví, nakupovali... Prostě všechno. Odmalička.

Když jsem byla malá, tak jsem bývala doma od první třídy, když jsem byla nemocná. Je pravda, že matka si našla práci dvě stanice autobusem od domova a že nás chodila o polední pauze kontrolovat a přitom zhltla něco malého k obědu, takže jsme nebývali doma celý den, ale opravdu nás nechávala doma už hodně malé - ono to taky jinak kvůli penězům nešlo, holt pracující inteligence za komoušů moc peněz nepobírala a tři děti toho sežraly docela hodně a jídlo bylo pěkně drahý v poměru k platům. Bylo mi 9 let, když máma přišla těsně před vánocemi z porodnice a neměla nakoupené věci na vánoce, tak mi nechala doma na hlídání týdenního brášku a šla nakupovat - brácha se posral, tak jsem ho přebalila, chovala a do dalšího kojení nějak vydržel, to už byla máma doma. Ono mi vůbec připadá, že se dneska s dětmi moc hrabeme a pak se divíme, že jsou nesamostatní a že nic nedokážou. Manžel hezky začal vodit našeho synka s sebou i do práce, aby se něco naučil - zrovna dneska mu pomáhá tahat kabely pro počítačovou síť, něco se naučí a manžel mu dá za to samozřejmě peníze - proč platit cizího, že jo. Snad nás nikdo nepráskne na sociálku, když chudáčkovi malému ještě není 15 Je to chlap jako hora, má skoro 180 cm a sílu jak bejk, tak hezky maká - a líbí se mu to, protože si vydělá peníze.

Koneckonců, oblíbená knížka mého dětství se jmenovala Robinsonka a ta holka to taky nakonec všecko zvládla. Anebo Luisa a Lotka? Jen si vzpomeňte, kolik měly hrdinky roků a nikdo se s nima nebabral.

Ve 13 letech je nechceš nechat doma? Když je starší děvče? Jen je nech, ona se o bráchu postará. Já zůstávala doma v tomto věku i přes víkend sama s mladší sestrou, chodily jsme do turistického oddílu, měly akce přes víkend a rodiče jezdili pravidelně na zahradu na celý víkend. Díky tomu jsem se naučila v mladém věku vařit a prát a postarat se o mladší sourozence, později k tomu přibyl i o 9 let mladší bratr, který byl v oddíle od první třídy.
Synovi je 14 let, dceři je 7 let a už nějakou dobu je doma klidně nechávám spolu, asi tak dva roky. Vloni byli doma sami už i přes noc, dceří jsem večer volala, aby nebyla smutná, a zvládli to bez problémů taky. A to je synek poměrně nepraktický, ale dokáže uvařit pár jednoduchých jídel a ví, že kdyby byl průšvih, má telefon a zavolá nám.

no kupodivu u nás to bylo tak, že já bych bývala syna vychovávala k samostatnosti a pomoci, ale maminka mě vždycky osočovala, že to přece nemůžu atd....Bohužel s mamkou žiju už léta, takže to byl "med".

Takže myslím, že to generací nebude, ale spíš tím, že nouze naučí. Když prostě máma nemá čas, tak nemá a děti musejí být chtě nechtě samostatné a pomáhat s nákupy nebo úklidem. Jakmile je babička nebo čas, svádí to k opečovávání.

já bych to riskla - domluvit pravidla, synovi obzvlášť zdůraznit a hotovo.

ty jo tak velke deti a nevydrzi doamsamotne?
to je jak kdyz moje znama nenecha doma somiletou, kdyz jsou na dve hodny do kina

Nebo to můžeš řešit jako moje kolegyně. Ta je doma furt,má děti,holky, 12 a 8. Aby chudinky nemusely být samotné doma, řeší prázdniny dovolenou, neplaceným volnem a ošetřovačkou. Dámy z její kanceláře jí milují a já poslouchám stesky,jak nemá prachy,jak je z dětí unavená a že jí to v práci se.e a nejradši by odešla jinam. S vážnou tváří jí radím,ať jde, že jinde jí za takovouhle pracovní morálku vyrazej během prvního měsíce

Připadá mi že se teď děti nějak moc řešej a následkem toho jsou pak nesamostatný. Takhle velký dětii už by dávno mohly být samy, aspoň to tak bývávalo - kdo z našich rodičů byl dva měsíce v létě doma? Nedávno jsem na nejmenovaném rodinném serveru narazila na diskuzi,kde se supermatka rozčilovala nad svou "kamarádkou",která občas nechá doma samotné malé děti - spící - a jde třeba na nákup. Prý se to stává často a ona supermatka se vážně tázala,zda to má nahlásit na sociálku Furt nějaký crcání..kámošky dcera do 12let nesměla sama přejít dvouproudovku po přechodu bez světel a dojet 5 stanic busem do lidušky, jezdil pro ní děda autem (z Bráníka do Břevnova a vozil jí na Petřiny). Nechápala jsem. Já byla krkavec,nebyla jiná možnost Dělala jsem dvanáctky takže dcera už do první třídy vstávala na budíka a vypravila se do školy, zvládala i vyvenčit psa po návratu ze školy a pak jela za mnou cca 10zastávek tramvají do práce kde jsme dělaly úkoly. Díky tomu už ve 12 byla sama doma i přes víkend,případně si přizvala kámošku, a v 17 žehlí, vaří a uklízí. Sice nerada,ale umí to a zvládne to A pro mě - rozenýho lenocha,je to po těch letech balzám Takže dětičky bych doma nechala, dala jim důvěru , určitě to zvládnou

kadla: přešně, tenkrát to byl normální standart, to jen my dnešní matky máme pocit, že si bez nás dítě ani neuprdn* :-) :-D A pak se divíme, že 30letí bydlí doma .... Podle mě je to normální příprava na reálný život, kdy si maminka nehodlá nechat dcerunku - synáčka navždy :-)

10 a 13 let a ty nevíš jestli to zvládnou????
Tak snad sama své děti znáš ne? Vůbec bych se v době mobilů nebála...Syn zůstával sám o prázdninách cca od 8 let, určitě máte nějaký sousedy a podobně, kdyby se něco dělo....Proboha trochu důvěry

sevenofnine: Přesně... úplně stejně jsme to měli doma my. Je fakt, že jsme to brali jako normál. A to nebyly žádné mobily a my doma neměli docela dlouho ani pevnou linku, takže v době, kdy já byla ve druhé třídě a bráška ještě ve školce, naši vůbec neměli žádnou kontrolu... Zato jsem uměla od deseti let vařit, od dvanácti péct a jak se mi to pak všecko hodilo.

Bylo mi třináct, když maminka hodně onemocněla a musela na tři týdny odjet. Zůstali jsme doma sami. Otec pracoval mimo a jezdil jen na víkendy. Musela jsem se postarat o dva mladší bratry. Dostala jsem peníze na domácnost, vařila jsem, prala. Přežili to oni i já. Předtím jsem v kuchyni pouze uklízela a myla nádobí. Takže ze své zkušenosti souhlasím s těmi, které radí, aby děti zůstaly doma s podmínkou, že při jakémkoliv průšvihu pojede provinilec k babičce a pokud nebude zřejmé, kdo za to může, pojedou oba. Tím se mezi nimi vytvoří jisté spojenectví.

PEGG: To nevadí, stejně ta "nejlepší babička" bývá vždycky jen jedna... Tak u tvých dětí je to tchýně... Hlavně, že mají aspoň jednu takovou babičku, něteré děti takovou nemají ani jednu..

děti jsou velké, klidně bych je doma samotné nechala.
Já v první třídě vstala na budík, vzbudila mladší sestru, proběhlo normální ranní kolečko a šly jsme, segru do školky a já do školy. Kolikrát jsem i něco jednoduchého vařila, i u nás rodiče směnovali, přežily jsme uplně normálně. I když jsem jednou tahla segru na zadech k dr. měla horečku a bylo jí špatně, pak domů, po cestě jsem vyzvedla léky a normálně jsem u ní zůstala než přiběhla mamka z práce ... Jenže trenovat děti aby si poradili chtělo po menších dávkách dávno ... Dnes jsem ráda, že to tak bylo, umím si poradit kdykoliv a kdekolic s čímkoliv :-)