Pamatuješ, jak jsi tenkrát...?
„Vy ženský máte místo mozku databanku!“ vyhrknul na mě kamarád rozhořčeně krátce poté, co mi dovyprávěl osobní příběh týkající se hádky se svojí manželkou. „Ukládáte a ukládáte a potom vytáhnete třeba několik roků starou příhodu! Normální člověk by si to už dávno nepamatoval, ale vy zahrabete v archivech a ani za celý život neodpustíte jedinou chybičku!“ praštil půllitrem o stůl, až jsem se bála, že kromě útraty za zkonzumované nápoje budeme platit i rozbité sklo a poničený stůl.
Musela jsem mu dát ale za pravdu. I já si vedu interní databázi všech domnělých křivd, které se mi za život staly. Ne schválně, ale prostě to tak je. Mozek archivuje. „A to je ten rozdíl mezi chlapem a ženskou,“ nadzdvihla jsem obočí a rýpla do něj prstem. „Chlap prožije a zapomene, ženská si to pamatuje. Dobrý i zlý.“ pokrčila jsem rameny. „To je stejný, jako když vy se vyznáte v mapách a my umíme dělat několik věcí najednou. Každýmu ten mozek funguje jinak,“ pohladila jsem ho po skleslých ramenou. Docela pěkně jsme si povídali a doufala jsem, že se mi ho podařilo přesvědčit o tom, že to jeho žena nemyslela zle.
Jenomže právě o tom to bylo. Měla jsem pocit, že to zle myslela. Při celkem malé rozepři o nedůležitou věc, která by byla jinak během chviličky zapomenuta, použila jako argument dávnou situaci. Takovou, kterou sice zpackal, ale neudělal tu věc úmyslně a hlavně se za ni už několikrát omluvil. Nakonec, myslím, že na světě je mnoho daleko víc roztržitých tatínků než jeden, který prodloužil svým dětem prázdniny o tři dny. Chápala jsem, že mu bylo smutno, když už poněkolikáté slyšel výčitku za věc starou mnohá léta.
Náš mozek archivuje a s tím mnoho nenaděláme. Můžeme ale udělat hodně s tím, jak s uloženou informací naložíme a to, jak ji použila ona, mi připadalo hodně nefér. Jsme dospělí lidé a měli bychom umět vyhodnotit, jaký dokument ze svého archivu použijeme a jaký necháme spát. Sama mám svůj seznam poměrně plný. Nejen toho zlého, řekla bych, že daleko víc je plný těch pozitivních věcí. Ale ty zlé se snažím nechat spát. Jakmile přebolí, odsouvám je do pozadí a nevytahuji je znovu na světlo. Pokud – a o tom to je – jimi nechci někomu záměrně ublížit. Většinou si na ně vzpomenu, jen když zažiji podobnou situaci nebo pokud mi je někdo připomene. Nechci se utápět v minulosti, život jde totiž dál. Neznám nic horšího, než když někdo neustále živí svoje dávné křivdy, žije minulostí a touhou po pomstě. Myslím, že musí mít moc smutný život.
Archivujete svoje zážitky i vy? Vyčetli byste někomu starou věc, za kterou se již omluvil?
3.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pamatuješ, jak jsi tenkrát...?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Chlap s ženským mozkem musí být strašný. Já si pamatuju každou blbost, dobrou i tu špatnou. Ty špatné občas vytáhnu na manžela, taky rychleji mluvím než myslím a potom se sama sebe ptám, proč jsem raději nedržela pusu.
Nesouhlasím...
já osobně se snažím buď křivdu nebo prostě to co mi vadí vyřešit hned a nebo se s tím srovnám a dál to neřeším.
Ale s tímhle vytahováním jsem se setkala u svých partnerů. Jak u toho bývalého tak bohužel i u toho současného a musím říct, že mě to dost vytáčelo, protože jsou schopní vytáhnout něco co se stalo dva roky zpátky
a já už si prostě nepamatuju proč jsem tenkrát udělala to nebo ono, ale patrně jsem k tomu nějaký důvod měla. Kdyby mi řekli v tu chvíli, že jim to vadí, tak bych se mohla bránit - vysvětlit proč jsem to udělala, ale takhle 
Já si o sobě mylím, že si nic nepamatuju, Ale jak narazím a někdo se ke mně zachová ošklivě v tu chvílku si vzpomenu, co už se vše přihodilo před tím a mám takovej vztek jak jsem 
, že jsem se vůbec do něčeho s touto osobou pouštěla. Je zajímavé, že u cizích osob se snažím zachovat klídek, ale v případě manžela se šasto neudržím a už to jede. Já samo jsem také pěknej
.jpg)
majucha: Zapomněla jsem dodata: Tak toho bych chtěla mít doma 
majucha: 
Já si pamatuju taky leccos. Nejvíc ale sama na sebe. Dokážu se tvrdě týrat svými přehmaty dlouhá léta... 
Ota: kamaráda s ženským mozkem mám. To je něco strašného Máme spolu teda spíš pracovní, než osobní vztahy, ale já po něm chci práci, kterou neodevzdal v termínu - teda pravda, neprosila jsem ho zrovna na kolenou, vydala jsem příkaz a neopomněla zdůraznit prošlý termín . A on místo, aby mi to fofrem poslal, mi půl hodiny psal osobní mail o tom, jak má těžký život, jak je nemile překvapen a zhrzen mým tónem a postojem, kam se podělo naše přátelství, vyjmenoval všechny křivdy, které jsem mu za posledních deset let udělala ("jen si vzpomeň, jak jsi na mě vloni po zasedání vyjela ohledně těch klíčů" - já vůbec nevěděla, o čem píše a co bylo s klíčema) a zakončil to pojednáním o sobectví a nezájmu tohoto světa.
Tu práci jsem z něj tahala ještě týden 
.jpg)
Pentlička:
darmo se neříká že lidé se dělí na muže a ženy plus ženy s mužským a muže se ženským mozkem 
( těch je prý asi 15 procent)
No tak u nás to bylo přesně naopak. Já jsem si pamatovala jen to dobré, staré křivdy si nijak nehýčkám, pamatuji si je, ale už to nebolí. Naopak mi různé hádky apod. přijdou spíš legrační. Můj ex to měl ale přesně naopak. Když mi vysvětloval, proč se se mnou chce rozvést, tak vytáhl věci staré více než 20 let a na nich demonstroval, jak hrozně se chovám a co všechno za křivdy jsem mu tím způsobila. Připadalo mi, že si pamatuje jen to zlé a že to i po těch 20ti letech vnímá jako stále otevřené a živé. Vyčetl mi, co jsem mu kdy řekla, s čím jsem se mu svěřila v období nejhlubší deprese a já nestačila zírat.
Takže to není rozhodně jen ženská vlastnost.
.gif)
Jojojo, archiv mám bohatý
Musím souhlasit s tím neštastníkem....
A není to jen v rodinách, občas tahle ženská vlastnost dokáže překvapit i v práci a to nejenom v kolektivních vztazích, ale i v pracovně právních .
Vím, že jsme jednou museli stáhnou z jednání s jinou firmu kolegyni, která nebyla ochotná se přenést přest fakt, že na druhé straně vyjednává jedna paní se kterou měla kdysi nějaký spor v úplně jiné firmě.....
Nejhorší na tom bylo, že to napřed vypadalo, že jen tak hnidopiší kolem smlouvy, ale pak je někdo viděl jak na sebe zahlížejí a kontrakt byl zachráněn.... podle kusých informací se jednalo o skoro 15 let starý spor
Přiznám se, že v jednom případě toužím po pomstě. Ne že bych ji chtěla vykonat přímo já, ale věřím, že boží mlýny melou.
janas: mě zas jednou jako děcku někdo na horách sežral Fidorku, tehdy se to asi ještě jmenovalo jinak, těšila jsem se na ni, a než jsem přišla převlečená, nebyla
.jpg)
mám velice bohatý archiv, no a co se týká křivd - odpustím, ale nezapomenu.
